Příhoda, o které chci vyprávět se stala v době, kdy nám ke dvěma děvčatům přibyl vytoužený chlapec. Starší dcerka měla 8 let mladší 4 roky. Narození bratříčka obě uvítaly, menší sice spadla z lopatky jak se říká, starší to už měla za sebou a stavěla se proto k situaci odpovědně. Byla to moje pomocníčka.
Jednou jsem cosi dělala v kuchyni a najednou jsem uslyšela nějaký podivný výkřik. Nebyl moc silný, ale nějak naléhavý.
Vyběhla jsem na chodbu a krve by se ve mně nedořezal…
Alenka, visela ve vzduchu, pod ní díra dolů, Vlaďka ležela na schodě, s nataženou ruku a držela ji za svetřík, který už už hrozil že sklouzne z malého tělíčka a to se rozbije při dopadu na zem…
Bydlíme ve druhém poschodí..
Opravdu sama nevím jak jsem to dokázala, prostrčit ruku skrze zábradlí, a malou vytáhnout.
Pamatuji se jen, že jsem pak seděla s oběma na schodech a z očí mi tekly slzy jako hrachy.
Jak se to mohlo stát ?
Vždyť Alenka už uměla běhat po schodech šikovně se držela zábradlí.
No to bylo ono, uklouzla, spadla, a že byla ještě maličká, podjela pod zábradlím.
Ten den jsem zapomněla na všechno čím mne kdy holčičky rozzlobily, oblékly jsme se a šly na zmrzlinu…
Povídaly jsme si a vzpomínaly na všechny hezké chvíle které jsme spolu zažily.
Jak Vlaďka vozila Alču v kočárku pro panenky, jak se těšily na brášku…
Dnes už jsou obě dospělé a mají vlastní děti.
Ale na tuto příhodu si obě dobře vzpomínají…
.jpg)
Holky kdysi
Holky nyní