V den mých padesátých narozenin jsem mimo jiných krásných dárků obdržela od nejstaršího syna Daniela dárkovou vstupenku „Sydney Harbour Bridge Climb”.
Poukázka platila celý rok, a tak jsem si mohla vybrat termín podle libosti. Můj muž se nenechal dlouho přemlouvat, aby si výstup na most dokoupil.
„Co když spojíme cestu do Sydney s návštěvou našeho dobrého dlouholetého kamaráda Emánka? To je ale vynikající nápad!”
„Emánku, můžeme tě před výstupem na most navštívit?“
„Přijeďte o den dříve“, na to Emánek. „Pohovoříme, ráno se mnou posnídáte a pak si lezte”.„Dobře tedy, přijímáme”.
Teď něco málo o historii mostu. Stavěl se osm let a to s více jak tisíci zaměstnanci. Šestnáct nešťastných lidí při výstavbě zaplatilo při nehodách svými životy. Hlavní šéf, který celou akci vedl, se jmenoval Dr.John Bradfield. Most má druhý nejdelší oblouk na světě. New York “Bayonne most” ho přetrumfnul jen o pár centimetrů. Běžně se mu říká “Ramínko na šaty” a byl dokončen v roce 1932 za velké slávy a přítomnosti Dr. Bradfielda. Šest milionů nýtů použitých při výstavbě bylo údajně vyrobených v tehdejším Československu. Most se stal ikonou města Sydney. Výstup nabízí unikátní a jeden z nejhezčích výhledů na město.
„Tak nás tady máš, milý Emánku.“ Těšili jsme se oboustranně ze setkání a povídání nebralo konce. „Ráno je moudřejší večera, tak co když budeme v povídání pokračovat zítra? Čeká nás namáhavý výstup, půjdeme už raději na kutě”.
Po snídani Eman vytasil slivovici, kterou si, jako pravý Moravák znalý věci, sám vypálil.
„To určitě nemyslíš vážně? Slivovici teď po ránu a před dnešním výstupem?“
„Ale Jani? To ti neuškodí, vždyť ty tvoje narozeniny jsme ani pořádně neoslavili!”
Jak bych mohla slivovičku od takového odborníka odmítnout.
„No tak dobře, ta jedna štamprlička mně snad neuškodí!“
„To víš, že neuškodí, bude se ti lépe šlapat!“
Hrkla jsem do sebe frťana, až to se mnou při té síle zatřáslo.
„Vladimíre! Tady je jedna malá dávka pro tebe!” „Emane, vždyť mě znáš, já na to pití nejsem. Nic nechci, děkuji.” „Jani! Budeš kulhat, musíš se vyrovnat. Tady máš tu Vladimírovu odmítnutou dávku!“
Kamarád mně podal druhou štamprli a já bláhová ji bezmyšlenkovitě do sebe obrátila. Potom jsme se rozloučili a vydali směr most.V jedenáct dopoledne, jsme stáli převlečeni v erární kombinéze, kterou turistům nabízejí jako chránící oblek, připraveni k výstupu. Vtom se objevil zaměstnanec a chtěl, aby lidé dýchali do balónku. Přesně tak, jak to praktikují policajti k řidičům aut. Zhrozila jsem se. To tak scházelo, neměli jsme potuchy o tomto opatření. Návod jsme nečetli. A proč taky? Nezdálo se nám důležité číst tak jasnou věc, jako je šplhání po mostě.
Už jsem se viděla, jak s ostudou sundávám kombinézu a za přítomnosti všech přihlížejících opouštím místnost před vstupem na most. Dýchla jsem zdráhavě do balónku. Organizátor na výsledek neuvěřitelně zíral a odběhl ke své nadřízené. Ta se dlouze dívala na předložený test, potom na mě, zpět na cifry a nakonec k mému údivu mávla rukou a svolila, že mohu jít. Úlevou jsem si oddychla. Byla jsem však mokrá od potu v té neprodyšné kombinéze a pálila mě rudá líčka.
Těpic, tak takhle fungují notorici už od rána? Bez skleničky ani ránu? To už se mi nesmí nikdy více opakovat. Musím si vštípit slovo „NE” do labilní paměti a po ránu alkohol nepřijímat, i kdyby mě ho nabízel sám král. Posléze nás seřadili do skupin po deseti s průvodcem. Kombinéza měla z boku přišité popruhy, kterými nás přicvakli k bezpečnostnímu lanu, a tím výstup začal. Při výstupu k hřebenu mostu jsme několikrát stáli při výkladu a výhledu na různé části města. Naskytla se neuvěřitelná podívaná na Sydney. Celá ta paráda trvala přibližně dvě hodiny.
Jakmile jsme byli dole pod mostem, ozval se Emánek, jak se nám daří a jaký byl zážitek?
“Emánku! Tys mě dal! Málem jsem akci nemohla podniknout. Dali nám foukat do balónků. Ty bláho, ani nevím, kolik promile u mě naměřili?“
„No vidíš, holka. Bylo to vyrovnané, vždyť jsem říkal, že bys kulhala a to by se přehlédnout nedalo.