Chvála sněhu
Už jsem na sebe prozradil, že jsem spíše teplomilec a létomil než chladomilec a zimomil, ale musím přiznat, že i zima a některé chladné věci mají něco do sebe. Tak třeba zmrzlinu mám samozřejmě rád, třebaže mi mile zastudí pouze na jazyku, někdy naopak nemile připomene bolavý zub a už vůbec není moc milá většině částí mého zažívacího traktu.
Ovšem sněhové vločky, sněžení, sníh a sněhová pokrývka – kdo by se této chladné kráse neobdivoval? Musíme si na ni ale posvítit velmi opatrně, se zatajeným dechem, aby nám při tom našem chválení neroztála!
Pořadí těchto čtyř chvályhodných složek sněhové nádhery nebylo náhodné, ale naopak zákonité. Nejdříve přece vznikne v oblaku z ledových krystalků sněhová vločka, ta se snese k zemi jako sněžení a teprve přiměřeně vysoká vrstva sněhu vytvoří sněhovou pokrývku. Jistě není třeba zdůrazňovat, že všechny tyto procesy jsou „pouhé“ kouzelné proměny „obyčejné“ vody. Aby se toto vše odehrálo, k tomu musí však příroda zajistit vhodné podmínky jak klimatické tak i povětrnostní. I když je to pro mnohé banální a triviální záležitost, přece jen to pro jistotu vysvětlím.
V teplých klimatických podmínkách kolem rovníku se v nížinách sněhových vloček nikdy samozřejmě nedočkáte. Při špatném počasí, tedy za špatných povětrnostních podmínek, vždy bude jen pršet. To, že při kladných teplotách nesněží, ale prší, ví jistě každý, ale ono nesněží ani při příliš velkých mrazech. I v chladných klimatických oblastech sněží pouze tehdy, nastanou-li příznivé povětrnostní podmínky. Vzduch v dané oblasti musí mít nejen správnou „chladnotu“ a vlhkost, ale i průběh těchto nejdůležitějších povětrnostních prvků - včetně tlaku vzduchu, se musí správně měnit s výškou od země až po vrcholy oblaků. Ano, aby voda v oblaku „správně“ zkrystalizovala v šesterečné soustavě, vytvořily se nádherné hvězdice a led nevytvořil nevzhlednou kroupu, k tomu je zapotřebí opravdu velmi specifických podmínek! A navíc – proces krystalizace musí probíhat poměrně pomalu, na rozdíl od rychlé tvorby umělého sněhu, který má proto nejen odlišné vlastnosti, ale jeho mnohem menší vločky nikdy nejsou tak krásné jako ty přírodní. Dokonce se předpokládá, že každá přírodní sněhová vločka se alespoň nepatrně liší od kterékoli jiné!
Ve chvále sněhu můžeme směle pokračovat, když si uvědomíme, kolik radovánek přináší to bílé nadělení dětem při sáňkování a stavění sněhuláků, a všem pak při lyžování na jakýchkoliv prkýnkách. A tolik krásných písniček opěvuje sníh, že jen na jejich výčet by snad nestačilo několik stránek!
Teď je ale třeba, abychom obrátili pozornost na další velmi chvályhodné a dokonce důležitější vlastnosti sněhu, přesněji sněhové pokrývky, která nám přináší téměř nevyčíslitelné hodnoty. Díky své tepelné izolační schopnosti umožňuje nejen důležitým hospodářským plodinám, ale i mnoha dalším rostlinám a také živočichům volně žijícím v přírodě, přečkat naše mrazivé zimy. Sníh - potažmo sněhová pokrývka - na rozdíl od dešťové vody nikam neodtéká, ale sublimuje, tedy mazaně přeskakuje kapalnou fázi a mění jen velmi pomaloučku své skupenství z pevného přímo na plynné. A i když v každém kubíku čerstvě napadaného prašanu je asi „jen“ 30 kg vody, tedy 3 desetilitrové kýbly, v těžkém mokrém sněhu to už může být až 600 kg, tedy chcete-li 12 padesáti litrových pivních sudů. A na jaře po silnějších deštích je v kubíku několikrát přemrzlého firnu té vody pochopitelně ještě více! Jak ohromná zásoba životodárné vody leží na našem území na konci slušné sněhové zimy, to si laik jen těžko představí. Jen pro ilustraci – nejvyšší sněhová pokrývka ležela u nás na Lysé hoře v Beskydách koncem března v roce 1924 a byla vysoká 380 cm!
Samozřejmě že takové množství sněhu by mělo roztávat pěkně pomalu, aby nepřišly příliš velké jarní povodně. Sněhová pokrývka nám většinou dělá nemalé starosti zejména v dopravě a ve městech vůbec, ale až budeme muset zametat to „bílé svinstvo“ – sníh - před vlastním prahem, vzpomeňme si na všechny jeho chvályhodné klady a uklidněme se!