Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Lumír,
zítra Horymír.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Prázdninová putovní

Jistě jste si toho také všimli. V letních měsících je cesta do práce méně strastiplná, sice o chvilku déle čekáte na autobus, tramvaj či metro, ale přesto máte pocit, že vám něco chybí. Je to prvek mládí, děti s batohy a s mobily opustily město. Houfují se jako tažní ptáci - vidíme je na nádražích, na zastávkách dálkových autobusů, na letištích. 

A také kolem rodinných aut, když pomáhají s nakládáním bagáže. Zatímco ty, které se chystají na prázdniny s vrstevníky, jsou očividně plné dychtivého očekávání, ty, které jedou na prázdniny s rodiči, mají ve tváři vepsánu v lepším případě trpnou odevzdanost, v horším očividnou otrávenost. Ani netuší, jak se ve svém odmítavém postoji mýlí. Přece i ony odjíždějí za odpočinkem, dobrodružstvím, zábavou a za poznáním. I ony si mohou přivézt z prázdninové cesty poklad, jehož cenu objeví až mnohem, mnohem později.

Kdysi byly v módě psychologické hry. Také jsme jednu takovou hrávali, zvlášť když se sešlo více přátel. Otázka vždy zněla: když se řekne…? Za tečky lze dosadit v podstatě cokoliv: když se řekne zábava, škola, nemoc, auto, láska. Nebo - a o tom je právě řeč - prázdniny a dovolená.
 
Odpovědi měly být co nejstručnější. Někteří se tedy spokojili jen s jedním slovem: les, řeka, hory, moře. Anebo kanoe, kolo, zámek Hluboká, táborák. Už si nepamatuji, zda jsme se poté, co jsme získali první asociaci na položenou otázku dále ptali proč… Proč právě voda, strmé stráně či jihočeský rybník?

Odpověď se jistě skrývá v hlubinách naší paměti. Když se zeptali na totéž mě, odpověděla jsem bez přemýšlení louka. Louka za ranního rozbřesku, koupající se v rose, kopretiny něžně tančící v lehkém vánku, slzičky a zeměžluč, zářivé pantoflíčky, vonící mateřídouška. Sluneční paprsky prodírající se mlžným oparem, hlasy probouzejících se ptáků… 

Proč? Odpověď je prostá - každé prázdniny jsme museli ráno časně vstávat a jít s dědou a s babičkou na trávu. Tuze se nám nechtělo a je jasné, že tehdy jsem nemohla mít ani tušení, že se na louky plné jetele a vojtěšky, bzučení hmyzu a ranní rosy budu vracet, kdykoliv to bude jen trochu možné. A když ne ve skutečnosti, tak alespoň ve svých vzpomínkách.

Koncem srpna se mládí zase vrátí do města. Děti opět zaplní hromadnou městskou dopravu svými batohy a mobily, smíchem a pošťuchováním. Možná si právě letos z prázdnin přivezou i malý poklad. Někde hluboko, v koutku srdce schovanou krajinu svého dětství. Tu, do které se budou stále vracet, i když třeba jen ve svých snech. Ale zatím to ještě nevědí…  

 
Eva Vlachová
* * *
Ilustrace © Eva Toulová

Zobrazit všechny články autorky


Komentáře
 
 Datum
Jméno
Téma