POVÍDAČKY (22) Ponožky
Celá léta jsem vyprané ponožky ukládala do zásuvky úhledně a neoddělitelně sbalené. To mělo své výhody: kouknu a vidím, zda modré či bílé a hlavně, v tom sbaleném ranečku byly vždy jen ponožky obě stejné!
Přišly jiné časy. Otevřu-li dnes onu zásuvku, co vidím? Malebně se vlnící, jedna přes druhou, ponožky modré i bílé, krátké i dlouhé, radost pohledět. Po jistou přechodnou dobu jsem se snažila vylovit z té změti dvě ponožky k sobě patřící.
Ale dnes? Klidně si vezmu dvě modré, to je na první pohled zřejmé a nevadí mi, že jedna je kratší než ta druhá. Dokonce z toho mám jisté potěšení a díky tomu dnes úplně chápu, co to znamená, být nad věcí.
Jsem zvědavá, kdy dospěju tak daleko, že se ponožky na mých nohou budou lišit i barvou, a dokonce, že tak vyjdu i na ulici? Dokázala bych takto jít do divadla?
Zdá se, že úplná svoboda je na tenké hraně s bláznovstvím. Je to lákavé. Uvidíme.
Čerstvé jahody
Už je tomu dávno, co sousedka Libuška zavolala na mne přes dva ploty: Olinkóóó, přiď si pro jahodýýýý !
Šla jsem radostně, v představě jahod se šlehačkou pod letním slunečníkem.
Je jich kilo, dáš mi třicet koru . Sou čerstvě nasbíraný a vopláchla jsem je v kádi vod bláta .
Libuška podala mi jahody v pytlíku, v kterém jsem jí posledně donesla vaječné skořápky. Můj úsměv vnitřně pohasínal.
Doma, vyjímajíc jahody do síta pod prudký proud káranské vody, přišla další rána. Na dně pytlíku, pod kilem jahod opláchnutých v kádi, kam ptáci chodí večer pít, nalezla jsem úplně rozmočenou papírovou schránu od vajec. Do takových obalů klade Libuška vejce od svých slépek neumytá, s peřím i slepičinci. Guten Apetit !
Jak nejrychleji to šlo, připravila jsem těsto na koláč na velký plech a jahody na něm šoupla do trouby. Čerstvou neochutnala jsem ani jedinou a u přípravy koláče jsem si neustále oplachovala ruce těšíc se, že všechny Salmonely a ptačí viry opláchnu, upeču, zničím.
Pane !
Jedeme vláčkem se sousedkou Marií, poklidně. Tu ona spatří, že muž jakýsi mladý a úhledný položil své obuté nohy na sedadlo proti sobě.
Marie zbrunátní, její rysy ztvrdnou a ona drtí tiše kletby. Nevydrží to. Pokud to pohyby vlaku dovolí, rázně zamíří k mladíkovi a již stojí nad ním a hlasitě mu káže:
PANE PROMIŇTE ALE VY JSTE PRASE
mládenec dává nohy kam patří DOBYTKU JEDEN
mládenec hledí z okna do plynoucí krajiny.
Sousedka Marie vrací se na své sedadlo nezraněna. Ve Vraném přistoupí manželé hovořící německy a usednou TAM. Sousedka naštěstí neumí hovořit německy.
Ponožky
Čerstvé jahody
Pane !