Píseň písní (Nejkrásnější z písní Šalamounových)
Bible je souborem několika knih. Jednou z nich je Píseň písní, která sama má osm kapitol. Je sbírkou svatebních písní z různých dob. Některé pocházejí patrně z 5 až 3 stol. př. Kr., kdežto jiné snad až z doby Šalamounovy. Ještě po její kanonizaci r. 90 po Kr. byly o ni vedeny spory a bývala oblíbenou písní při různých nevázaných zábavách. Od 5. stol. po Kr. je četba Písně doložena jako sváteční četba o židovských Velikonocích.
ALEGORIZACE PÍSNĚ: O výklad Písně se ve všech dobách vedly spory, které nejsou rozhodnuty dodnes. Do kánonu se dostala už jako alegorie. O původním zaměření jejích jednotlivých částí není nic známo.
Alegorický výklad, který je doložen přinejmenším od 1. stol. po Kr. a který umožnil přijetí Písně mezi kanonické spisy při jednání v Jabně (Jamnii) r. 90 po Kr., chápe vztah Milého a Milé obrazně jako vztah Hospodina k Izraeli. Křesťané jej přenesli na vztah Krista k církvi. Jsou tu ovšem možné i jiné závěry. Chápáno mysticky šlo by o vztah Šalamouna k Moudrosti nebo Krista k lidské duši apod. Jen pro svou výlučně náboženskou motivaci se jednotlivé starozákonní knihy zachovaly, zatímco spisy teologicky pochybné byly ničeny nebo aspoň odmítány.
LÁSKA BOŽÍ I LIDSKÁ: Patrně neporozumíme Písni správně, budeme-li jednostranně zdůrazňovat jen alegorický výklad. Co je v Bibli psáno, je psáno pro člověka a pro jeho každodenní život. Člověk potřebuje jako vzor věrnou Boží lásku, ale pochopí ji jen z vlastní věrné lásky k bytosti blízké, která se přímo stane součástí jeho vlastní bytosti. Můžeme proto v Písni vidět jak chvalozpěv na lásku člověka k člověku, tak ji chápat i jako obraz lásky Hospodina k jeho lidu či Krista k církvi.
1 ZROD LÁSKY
Touha
Kéž políbí mě polibkem svých úst! Vždyť lepší je tvé laskání než víno.
Příjemně voní tvé oleje, nejčistší olej – tvé jméno. Proto tě dívky milují.
Táhni mě za sebou! Dáme se v běh.
Král uvedl mě do svých komnat. Budeme jásat, radovat se z tebe,
připomínat tvé laskání opojnější než víno. Právem tě všichni milují.
Úskalí
Černá jsem a přece půvabná, jeruzalémské dcery, jak stany Kédárců,
jako stanové houně Šalamounovy.
Nehleďte na mne, že jsem až do černa opálená, že mě tak ožehlo slunce.
To synové mé matky se proti mně rozohnili, uložili mi vinice hlídat,
neuhlídala jsem však vinici vlastní.
Nejistota
Pověz mi ty, kterého tolik miluji, kde budeš pást, kde necháš odpočívat stáda za poledne!
Proč musím být jako zahalená poběhlice při stádech tvých druhů?
Jestliže to sama nevíš, nejkrásnější z žen, vyjdi po šlépějích stád
a kůzlátka svá pas u pastýřských kolib.
Úžas
Ke klisně vozu faraónova jsem tě připodobnil, má přítelkyně.
Půvabné jsou tvé tváře přívěsky ozdobené, tvé hrdlo ovinuté šňůrou perel.
Přívěsky zlaté ti uděláme, poseté stříbrem.
Vonička myrhy
Pokud je při stole král, vydává nard můj svou vůni.
Voničkou myrhy je pro mne můj milý, spočívá na mých prsou.
Hroznem henny je pro mne můj milý v éngedských vinicích.
Setkání
Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná, oči tvé jsou holubice.
Jak jsi krásný můj milý, jsi líbezný! A naše lůžko samá zeleň.
Trámoví našeho domu je z cedrů, deštění cypřišové.
2 ZRÁNÍ LÁSKY
Láska je moc
Jsem kvítek šáronský, lilie v dolinách.
Jako lilie mezi trním, tak má přítelkyně mezi dcerami.
Jako jabloň mezi lesními stromy, tak můj milý mezi syny.
Usedla jsem žádostivě v jeho stínu, jeho ovoce mi sládne na rtech.
On mě uvedl do domu vína, jeho prapor nade mnou je láska.
Občerstvěte mě koláči hroznovými, osvěžte mě jablky, neboť jsem nemocna láskou.
Jeho levice je pod mou hlavou, jeho pravice mě objímá.
Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, při gazelách a při polních laních:
nebuďte a nezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama.
Láska je jaro
Hlas mého milého!
Hle, právě přichází, hory přeskakuje, přenáší se přes pahorky.
Gazele se podobá můj milý nebo kolouškovi.
Hle, právě stojí za naší zídkou, nahlíží do oken, dívá se mřížovím.
Můj milý se ozval, řekl mi: “Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď!
Hle, zima pominula, lijavce přešly, jsou tytam. Po zemi se objevují květy,
nadešel čas prořezávat révu, hlas hrdličky je slyšet v naší zemi.
Fíkovník nasadil první plody, voní kvítky vinné révy.
Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď!”
Láska je píseň
Holubičko moje v rozsedlinách skály, v úkrytu nad strží,
dopřej mi zahlédnout tvou tvář, dovol mi hlas tvůj slyšet.
Jak lahodný je tvůj hlas! Jak půvabnou máš tvář!
“Lišky nám schytejte, lištičky malé plenící vinice, vinice naše, když kvetou!”
Můj milý je můj a já jsem jeho, on pase v liliích.
Než zavane den a stíny dají se v běh,
přiběhni, milý můj, podoben gazele či kolouškovi na Béterských horách.
3 HLEDÁNÍ LÁSKY
Odvaha lásky
Noc co noc hledala jsem na svém lůžku toho, kterého tolik miluji.
Hledala jsem ho a nenalezla.
Teď vstanu a obejdu město, ulice, náměstí, vyhledám toho, kterého tolik miluji.
Hledala jsem ho a nenalezla.
Našli mě strážci obcházející město: „Toho, kterého tolik miluji, jste tu neviděli?“
Potom, jen co jsem od nich odešla, hned jsem nalezla toho, kterého tolik miluji.
Uchopila jsem ho a už ho nepustím, dokud ho nepřivedu do domu své matky,
do pokojíku té, jež mě počala.
Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, při gazelách a při polních laních:
nebuďte a nezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama.
Průvod lásky
„Kdo je ta, jež vystupuje z pouště jako sloup dýmu,
ovanuta vůní kadidlovou z myrhy a z nejjemnějšího koření kupecného?“
Hle, jeho lože – lože Šalamouna, šedesát bohatýrů okolo stojí, bohatýrů z Izraele.
Všichni drží v rukou meče, vycvičeni k boji, každý po boku má meč proti nočnímu děsu.
Trůn lásky
Nosítka král si zhotovil, král Šalamoun, ze stromů libanonských.
Sloupky k nim zhotovil stříbrné, opěradlo zlaté, sedadlo purpurové.
Vnitřek je obložen láskou jeruzalémských dcer.
Vyjděte jen a pohleďte, sijónské dcery, na krále Šalamouna,
na korunu, jíž ho korunovala jeho matka v den jeho svatby,
v den, kdy jeho srdce naplnila radost.