Nad reprizovaným televizním seriálem F. L. Věk
13dílný seriál režiséra Františka Filipa z roku 1970 patří ke zlatému pokladu naší televize. Že předlohou literární postavy Františka Ladislava Věka byl buditel, spisovatel, publicista a skladatel František Vladislav Hek (*1769 Dobruška) a že Alois Jirásek použil jeho autobiografii jako předobraz hlavního hrdiny svého románu F. L. Věk, víme.
Méně už, že další postava onoho románu, nazývaná svými současníky cordatus Bohemus (srdnatý Čech), Stanislav Vydra (*1741 Hradec Králové, latinsky psaný Stanislaus Wydra) byl vysokoškolský profesor matematiky, jím zůstal i poté, co byl jezuitský řád zrušen. Od roku 1800 byl rektorem pražské univerzity, 1803 oslepl a rok nato zemřel. O něm je známo, že své studenty vedl i k lásce k českému jazyku a literatuře a stal se výraznou postavou první generace národního obrození. Ostatně v 1. díle Jiráskova F. L. Věka se XIV. kapitola jmenuje Cordatus Bohemus. Ale kdopak ví, že Stanislav Vydra nakreslil v Rychnově nad Kněžnou zámek? (Její kopie je v DVD rychnovském průvodci.)
Něco zapomenutého
S výběrem reálií k seriálu F. L. Věk pomáhal režisérovi Rudolf Zrůbek, od roku 1960 zástupce ředitele rychnovského muzea i okresní konzervátor památek a 1968 – 1973 jeho ředitel. Pak vyhozený, protože publikoval o vánočních zvycích na Orlických horách studii v západoněmeckém etnografickém sborníku Jahrbuch für ostdeutsche Volkskunde a zároveň spolupracoval na vydání monografie Krippenkunst in Böhmen und Mähren. Režisér František Filip ho obsadil v seriálu do epizodní role komisaře knihoven, ta scéna se točila v broumovském klášteře, měla být zařazena ve 2. díle seriálu, ale nakonec byla vystřižena… No, když nic jiného, to dobové kupecké zařízení, které vidíme v dobrušském Hekově krámku, sehnal právě Rudolf Zrůbek (snad v Semechnici nebo Českém Meziříčí) a z rychnovského muzea zapůjčil pro filmování různé řemeslné náčiní, oděvní součásti i skříňový obchůzkový betlém (ty v seriálu zůstaly).
Že v seriálu poznáváte Nové Město nad Metují, Dobrušku i Broumov, je jasné, ale že si tu „zahrál“ i Rychnov (scéna s pohledem od kostela Nejsvětější Trojice k zámku) a taky Slavoňov (vánoční mše v tamním kostelíku), to je taky pravda. Stačí se pozorně dívat.
Rudolf Zrůbek byl etnograf, folklorista, regionalista, hudební skladatel, uměnovědec, okresní konzervátor památek, 
organizátor spolkového života (mj. Sdružení přátel přírodních a historických památek Podorlicka a divadelního kroužku Tyl), autor tří divadelních her (např. Stařec ze Skal, vydala Dilia) a víc než 300 odborných článků a studií z etnografie, folkloristiky a regionálních dějin Rychnova nad Kněžnou i nejbližšího okolí. Renesanční osobnost, navazující na ty, kteří byli spojeni s jeho rodným Rychnovem - jmenujme namátkou Hynek Vysoký, znalec antické literatury a zakladatel Archeologického ústavu Karlovy univerzity, August Sedláček, profesor rychnovského gymnázia, autor Hradů, zámků a tvrzí království českého, Otmar Vaňorný, překladatel antické literatury, či Hugo Toman, zachránce Anežského kláštera v Praze před jeho zničením.
Život tohoto vědce par excellence, moudrého a laskavého, byl předznamenán absolutoriem místního reálného gymnázia (o rok později tu maturoval jeho přítel Jiří Šlitr), ale neminulo ho ani totální nasazení v továrně, kde se opravovaly nádrže pro letecké motory. Po válce se mj. krátce vrátil do otcovy firmy, následovala vojenská služba a opět návrat do továrny Zrůbek a Šebesta. Únor 1948 přinesl její znárodnění a začátek prvních poválečných peripetií - zaměstnání ve Stuze Dobruška, Krajském výrobním družstvu Hradec Králové a Konstruktivě. 1963 - 1974 pracoval v Okresním muzeu v Rychnově nad Kněžnou, 1968 uzavřel promocí dálkové studium etnografie s folkloristikou a dějin umění a poté dokončil i dvousemestrové studium muzeologie. Další peripetie začaly v roce 1972, kdy se souhlasem nadřízeného odboru kultury Okresního národního výboru v Rychnově nad Kněžnou otiskl ve dvou číslech národopisného západoněmeckého časopisu Jahrbuch für ostdeutsche Volkskunde rukopis o vánočních obřadních zvycích a hrách z Orlických hor. Za to byl později nazván revanšistou, protože údajně spolupracoval se sudeťáky. V té době byl už na základě konkurzu jmenován zastupujícím ředitelem okresního muzea, ale nikoliv - z politických důvodů - ředitelem definitivním. Z rozhodnutí sekretariátu OV KSČ v Rychnově nad Kněžnou dostal výpověď se zákazem práce v kultuře a následovalo víceleté zaměstnání pomocného skladníka u podniku Elektrizace železnic Praha. Z Československých hudebních nástrojů Hradec Králové pak odešel v roce 1983 do důchodu. Teprve poté mu byl - důchodci - přiznán doktorát filozofie, který už roku 1968 vystudoval na etnografii a dějinách umění na Karlově univerzitě v Praze.
Životním krédem Rudolfa Zrůbka by bylo vydání obsahově bohatého odkazu královéhradeckého kanovníka, pochovaného v Chrasti u Chrudimi, Jana Antonína Venuta, autora 400 akvarelových vedut českých a lužických měst, hradů a památek, uložených ve vídeňském císařském fondu a majících vysokou dokumentární hodnotu (zachycují stav mezi koncem18. a začátku 19. století). Součástí oné publikace, k níž materiál sbíral 18 let, měla být i jeho 30stránková studie. (Mimochodem - veliká zvětšenina jedné ze dvou vedut Rychnova nad Kněžnou visí na Městském úřadu v Rychnově nad Kněžnou.)
Doplňme, že se spolu s Věrou Galatíkovou podílel na tvorbě gramofonové desky s hlasem rychnovského zvonu Kryštof nebo že právě jemu nahrál tehdy mladý absolvent pražské konzervatoře Rudolf Rokl na gramofonovou desku polku, tedy Zrůbkovu. (Zachovala se na vytahaném pásku, mám ji počítačově upravenou ve svém DVD průvodci a na http://www.uschovna.cz/zasilka/AHDYKH3IWKRACYAY