Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Kamil,
zítra Stela.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Úvaha o prasečí chřipce


Člověk ví většinou velice dobře, když na něj něco leze. Nemluvím v tomto případě o žádné krasavici, nýbrž o banálním nástudu nebo chřipce. Potíže začnou tím, že máte nepříjemný pocit na měkkém patře a než se nadějete, spustí se vám z nosu, začne kýchání, škrábání v krku, příští den jste malátný jako mrtvola, v jednom kuse byste spal, nechutná vám jíst a nakonec, když dojde vůbec k nejhoršímu, příčí se vám pití piva a dokonce s vámi nehne ani když se manželka před vámi promenáduje tak jak jí pánbůh stvořil. Nástud, který ještě nevyvrcholil ve zrádnou prasečí chřipku začnete léčit nejen spánkem, ale i drsnou kořalkou, kterou, pakliže nepomůže, nahradíte hektolitry horkého čaje s medem a citrónem. Ten pijete tak dlouho a sveřepě, že je vám po něm blivno a netrvá dlouho a na vitamín cé a med se nemůžete ani podívat. Navíc se nemůžete z nástudu pořádně vyspat, protože vás čajíček každých deset minut honí na záchod. Znechucen nahradíte horký čaj polykáním směsice prášků a modlením, aby se vás stav nezhoršil natolik, že byste začal kuckat a dostal jste horečku. Samozřejmě, že po chmurných zprávách o epidemii prasečí chřipky propadnete panice a vydáte se k lékaři, protože člověk nikdy neví a co kdyby? Na čele vám vyvstane smrtelný pot, když si uvědomíte, že jako obstarožní osoba nemáte nárok na přežití.


Přeplněné parkoviště před klinikou vás přesvědčí, že na tom nejste s chatrným zdravotním stavem sám. Čekárna je narvaná sklesle vypadajícími, sviňskou chřipkou a jinými nepříjemnými chorobami skolenými pacienty, kteří kolem sebe bezohledně prskají takže s hrůzou konstatujete, že i kdybyste obávanou chřipku ještě neměl, teď jí zaručeně chytnete. Jste silně nervózní a zatímco dvě hodiny čekáte než na vás přijde řada, neustále přehazujete nohu přes nohu a listujete v usmolených, několik let starých časopisech, ve kterých se snažíte číst senzacechtivé články o zmařených životech slavných hvězd stříbrného plátna a o zázračných dietách, po kterých za týden shodíte dvacet kilo tělesné váhy.


“Mr Koklomník,” zkomoleně vyvolá moje jméno snědá lékařka neklamných indických rysů s rouškou na ústech.
V ordinaci, kde jsem usedl na židličku očekávaje, že mi bude změřen tlak, budu muset vypláznout jazyk a říci “ááá” a paní doktorka mi vsune do podpaždí teploměr, se nic takového nestalo. Lékařka se nejprve podívala na hodinky, pak něco naťukala na počítači a teprve potom se stroze zeptala co mi je. Když jsem jí starostlivým hlasem vylíčil své symptomy a mohutně jsem kýchnul takovým způsobem, že mi nudle vylétla až na knírek a vzápětí jsem se strašně rozkašlal, jen aby paní doktorka uvěřila, že si nevymýšlím, pohrdlivě si mě změřila a suše navrhla, že mám pít hodně tekutin, především horký čaj s citrónem a medem a nástud vyležet.
“Ale to už dělám čtyři dny a pořád mi není lépe. Spíše naopak,” starostlivě jsem oznámil doktorce a opatrně, abych ji snad nerozčílil, jsem se zeptal, jestli náhodou třeba nemám prasečí chřipku když právě teď v Melbourne a po světě tak řádí.
“Prasečí chřipka to není, to byste měl jiné příznaky jako horečku,” řekla doktorka, která mi ani nezměřila teplotu a dodala:”Ale chcete-li, mohu vám dát injekci, abyste se brzo postavil na nohy.”
“Ale vždyť proti prasečí chřipce snad ještě vůbec nic není,” namítnul jsem nesměle doufaje, že mi doktorka nemíní dát injekci proti chřipce jako takové, protože i já věděl, že když už člověk nástud má, protichřipková injekce může nakrásně způsobit takové zhoršení zdravotního stavu, že pacient začne i chrochtat.
“Neřekla jsem, že je to proti prasečí chřipce,” pravila indická lékařka a dodala, že je to vitamínová injekce pro podpoření zesláblého organizmu. Pak se opět netrpělivě podívala na hodinky a když zjistila, že mé vyšetření vzalo plných pět minut, obrátila oči v sloup a vzdychla:”Tak chcete tu injekci nebo ne?”
“No já po pravdě řečeno nevím, paní doktorko, já tomu nerozumím. Má to nějaké vedlejší účinky? A bude to bolet?” zeptal jsem se, načež paní doktorka aniž by odpověděla, strčila mi pod nos předpis na injekci a nařídila, abych si ji šel do lékárny vyzvednout.
“Až to dostanete, objednejte se a já vám ji píchnu.” Pak jsem jen podepsal lejstro, že jsem u ní byl na vyšetření, takže může být státem řádně zaplacena ve výši $75.
Měl jsem štěstí, že lékárna byla jenom přes ulici. Za injekci jsem zaplatil $60 a šel jsem si znovu sednout do čekárny, která byla stejně plná ukýchaných lidí jako před necelými dvěma hodinami. Našel jsem si místo sice dál od neustále pofrkávajících bacilonosičů, ale zato u automatických dveří, které se s příchody pacientů neustále otevíraly a na mě proudil ledový vzduch, takže se mi přitížilo a stal jsem se zrovna tak bacilonosičem a prskal jsem kolem sebe jedna radost. Další dvě hodiny čekání na tu samou lékařku s velikýma černýma očima jsem využil k četbě článků v časopise pro ženy, ze kterých jsem se ledačemu přiučil. Když jsem se pročetl k tomu nejzajímavějšímu, ve kterém jakýsi expert podrobně vysvětloval jak mohou čtenářky dojít k úžasnému orgasmu bez jakéhokoliv přičinění pánského partnera či dámské partnerky, vykoukla ze dveří hlava a ozvalo se: “Mr Koklomník, please.” Já jsem jenom s velkou nevolí odpoutal vytřeštěné oči od poučného článku a vešel jsem do ordinace.


“Co pro vás mohu udělat?” zeptala se paní doktorka.
“Byl bych vám moc vděčný, kdybyste se pokusila vyslovit pořádně moje jméno a pak mi dala tuto injekci, kterou jste mi dnes ráno naordinovala,” řekl jsem tentokráte již nakvašeně.


“Sorry,” odvětila lékařka a zabodla mi jehličku do paže takovou silou, že jsem si bolestí prokousnul spodní ret. Pak jsem jenom podepsal další dokument, že jsem lékařku navštívil, za což byla státem odměněna dalšími $75. Tentokráte se moje návštěva omezila na necelé tři minuty.
“Hepčík!” řekl jsem na rozloučenou, vyšel z ordinace a v čekárně jsem sebral uslintaný časopis, abych se později doma v posteli pijíce bylinkový čaj dozvěděl jak je to s tím dosahováním orgasmů.


Z nástudu jsem se nakonec vykurýroval sám bez další lékařské pomoci díky usilovnému kloktání solí, pití odvarů z česneku a hlavně zásluhou lahodné kořalky. Sviňskou chřipku jsem naštěstí nedostal.


Ženě Máně nyní přikazuji, aby si kupovala ženské časopisy, protože si v nich člověk ledaco zajímavého přečte a ledačemu se i přiučí. Navíc se můžete dovědět jakým způsobem letos v zimě předejít nástudům včetně sviňské chřipky, takže nebudete muset jít k lékaři, kterému záleží na všem jiném než na vašem zdraví…

 

 

 

Ivan Kolařík, OAM, Austrálie
 
 
O lásce k umění - 4
Úvaha o vánocích
Nostalgická zastavení
Částečné pominutí mysli
Požáry v Austrálii
Uvaha o hrdinství
Úvaha o psaní dopisů
Kulturní úroveň


Komentáře
Poslední komentář: 22.07.2009  10:59
 Datum
Jméno
Téma
 22.07.  10:59 Bobo :-)))
 22.07.  08:20 jisuch53
 21.07.  22:23 Gabi-florka
 21.07.  13:13 wiki
 21.07.  09:53 Ludmila komentáře
 20.07.  10:01 Karel
 20.07.  08:41 imraL Měl jsem větší štěstí
 20.07.  08:38 Karla