Povánoční astronomie
Máme za sebou více či méně radostné vánoce, leckde jsme se setkali i s třemi králi, kteří tvoří jejich dozvuky. Na obrazovce i v časopisech jsme si osvěžili pověsti o příchodu Spasitele a o jeho zrození v betlémském chlévě.
V mysli mnohých z nás setrvává představa, že lidé před mnoha tisíciletími byli hloupí prosťáčci. Není tomu tak. Už v dávných dobách existovali lidé, jejichž inteligenční kvocient se rovnal tomu našemu a v podmínkách své doby přišli na věci, které moderní Evropané objevili až v průběhu průmyslové revoluce. ( Např. galvanické pokovování.)
V jedné oblasti byli v dávnověku mistry: v astronomii. Tehdejší myslitelé bádali nad tím, proč slunce každé ráno vychází a večer zapadá, jaké jsou zákonitosti pohybu nebeských těles a naučili se předvídat i zatmění či úplněk. Výsledky se pokoušeli nejen zapisovat, což bylo srozumitelné jen nemnohým, ale pomocí pověstí přístupných lidu předávat slovně z generace na generaci. Proto byla souhvězdí zobrazována podobami postav a zvířat a mýty popisovaly jejich pohyby a vztahy.
V centru pozornosti bylo samozřejmě Slunce, bez něhož by život nebyl možný. Byl to vzor nikdy neviděného Stvořitele – Boha, který každé ráno vychází a večer zapadá. Boží slunce, Spasitel lidského rodu, který putuje po obloze a prochází 12 souhvězdími. Kříž rozděluje zvěrokruh na čtvrtiny. Každá sestává ze tří souhvězdí majících jméno charakterizující přírodní děje toho období. Příkladem budiž Vodnář, posel vody na jaře, který přináší deště, potřebné pro dobrou úrodu.
Nebeská mytologie se vyvíjela v rozličných civilizacích různě, ale podstata byla téměř totožná, protože odrážela pohyby slunce a hvězd.
Ve starověkém Egyptě byl okolo r. 3000 před naším letopočtem (p.n.l.) bohem slunce HORUS, nositel světla. Jeho přirozeným nepřítelem byl SET, který ztělesňoval temnotu či noc. Každé ráno zvítězil Horus nad Setem, večer mu to Set oplatil a poslal ho do podsvětí. Tma proti světlu, dobro proti zlu patří mezi náboženská fakta na různých úrovních dodnes.
Příběh Hora nám zaznamenaly hieroglyfy. Narodil se 25. prosince panně Isis. Jeho narození doprovázela hvězda na východě, která umožnila třem králům najít a vyzdobit novorozeného spasitele. Ten se ve 12 letech stal učitelem, ve 30 letech byl pokřtěn postavou zvanou ANAP, a tím začala jeho vláda. Horus měl 12 učedníků, kteří cestovali a dělali zázraky. Uzdravovali nemocné, chodili po vodě apod. Hora nazývali i jinak: Pravda, Světlo, Bohův posvěcený syn, Dobrý pastýř, Beránek boží apod.
Po zrazení Typithonem byl Horus ukřižován, tři dny pohřben a posléze vstal z mrtvých.
I další bohové měli podobné osudy. Několik příkladů:
ATTIS z Frýgie se narodil panně Naně 25. prosince, byl ukřižován, uložen do hrobky a za 3 dny vstal z mrtvých.
KRIŠNA v Indii se okolo r. 900 p.n.l. narodil panně Devaki, jeho příchod signalizovala hvězda na východě. Jeho učedníci předváděli zázraky a vstal z mrtvých.
Také DIONÝSUS se narodil panně 25. 12., byl cestujícím učitelem, předváděl zázraky, např. měnil vodu na víno.Říkalo se mu Král králů, Jediný syn Boží, Alfa i Omega apod. Vstal z mrtvých.
MITRA, perský bůh z doby cca 1200 let p.n.l. měl 12 učedníků, byl na 3 dny pohřben a vstal z mrtvých. Tento muž, zvaný Pravda či Světlo byl uctíván v neděli.
Podobně bylo uctíváno ještě mnoha dalších spasitelů v různých kulturách.
Podívejme se, proč se narodili panně, proč 25. prosince, proč byli mrtví tři dny, proč vstali z mrtvých a měli 12 učedníků.
Jistě jste zaznamenali, že stejnou historku znáte o Ježíši Kristu, který se měl narodit 25. 12. v Betlémě. I jeho narození oznamovala hvězda na východě, která vedla tři krále. I on byl dětským učitelem ve 12 letech a ve 30 ho pokřtil Jan Křtitel, čímž začala jeho vláda. Měl tucet učedníků, kteří cestovali a předváděli zázraky, např. uzdravovali nemocné. Je také znám jako Král králů, Boží syn apod. Poté, co byl zrazen Jidášem a prodán za 30 stříbrných, byl ukřižován, pohřben a po třech dnech vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa.
Zvěsti o narození těchto spasitelů mají astronomické kořeny. Hvězdou na východě je Sírius, té noci nejzářivější. 24 . prosince se Sírius seřadí s třemi nejzářivějšími hvězdami v souhvězdí Orion. Ty tři hvězdy se nazývají stejně jako kdysi: Tři králové a ukazují na místo, kde vyjde slunce 25. prosince. Proto Tři králové následují hvězdu na východ, aby našli místo zrození Slunce.
Panna Maria značí souhvězdí Panny (Virgo). Prastarým symbolem pro ni je písmeno M. Proto Marie, ale i Adonisova matka Myrra nebo Budhova matka Maya začínají na M. Znázorněním souhvězdí Panny je dívka držící snop obilí, protože představuje dobu sklizně, měsíce srpen a září. Pokud jde o Betlém, slovo se překládá jako dům chleba, což je odkaz na souhvězdí Panny (obilí!), místo na nebi, nikoliv na zemi.
Po letním slunovratu se dny neustále zkracují a ochlazuje se. Z pohledu severní polokoule se slunce objevuje na jihu, je menší a vzácnější. Sklizení úrody a zkracování dnů se v dřívějších dobách přirovnávalo k blížící se smrti, smrti Slunce, která nastává 22. prosince, kdy je nejníže na obloze. Tehdy skončí jeho cesta na jih, pohybuje se v blízkosti souhvězdí Jižního kříže (Crux). 25. prosince se opět pohne o jeden stupeň na sever, dny se začnou prodlužovat, příroda se začne oživovat, přijde jaro a teplo.
Lidé si předávali poselství: Syn zemřel na kříži, byl mrtev tři dny, vstal z mrtvých a znovu se narodil.
Ivan Krýs
