Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Otýlie,
zítra Zdislav.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jezdí jak Brežněv
 
Dlouhá léta se nesmělo psát o životě bývalých prominentů. Teď i v Rusku vycházejí knížky, které odkrývají roušku z někdejších tajemství. Jednu z nich napsal už před lety známý historik a publicista R. Medvěděv: L.I.Brežněv, osobnost a doba.
 
Brežněv si nepotrpěl na vysedávání v kanceláři a většinu své práce přenášel na podřízené. Měl tedy dost času na různé koníčky. Rád chodil na fotbal, hokej, lovil vysokou v různých částech země. Nerad četl, zato miloval americké filmy a Reagana – herce znal dávno, než se stal presidentem. Jeho nejoblíbenější zábavou však byla jízda autem.
 
Nikdo už neví, kde se naučil řídit, snad za války. Už za Chruščova, kdy byl předsedou presidia Nejvyššího sovětu, měl v garáži několik zahraničních aut. Jejich počet se pronikavě zvýšil poté, co se stal v r. l964 hlavou strany a státu. Zprvu se řítil moskevskými ulicemi sám za volantem, pak mu to však ochranka zakázala. I tak se nejednou stalo, že ráno cestou do Kremlu přemístil řidiče a sám zasedl za volant přepychového mercedesu nebo i rolls-royce. Ostatně celá trasa byla v tu dobu vyklizená a za ním se stejně rychle hnala vozidla ochranky. K neudržení byl však v pustých oblastech mimo město, kde jezdil nepřiměřeně rychle a tvrdil, že je to pro něj nejlepší odpočinek.
 
Brežněvova obliba rychlé jízdy děsila západní činitele, kteří ho hostili ve svých zemích. Např. v SRN dostal sovětský diktátor darem dvoumístný mercedes. Sedl do kabiny, rozhlédl se, neočekávaně zavřel dveře, nechal překvapené agenty osobní ochrany i německé zvláštní služby na místě, a vyrazil nejvyšší rychlostí na dálnici. Zastavil se až po 150 km od Bonnu. Když dorazili ostatní, pochválil mercedes a oznámil, že by dal přednost jiné barvě. Samozřejmě, že mu auto vyměnili.
 
Ve svých pamětech popisuje jednu ze svých prvních cest do Moskvy H. Kissinger.
 
„Jednou po příletu posadili mne a mé kolegy do auta a vezli nás nikoli do ohromné budovy na Leninských horách, ale do Davidova, lovecké rezervace politbyra asi 90 mil od Moskvy. Jeli jsme v koloně, rychlostí okolo 100 mil (asi 160 km/hod.), přičemž auta jela těsně za sebou a často se vzájemně předjížděla. Takový riskantní způsob přemísťování svědčil buď o naplánovaném psychologickém boji, nebo o sebevražedných sklonech, které popisují ruské romány z 19. století. Ani Američané, ani sovětský doprovod neměli v tu chvíli nejmenší šanci vyváznout, kdyby první vůz náhle musel zastavit.“
 
Daleko větší strach však H. Kissinger zažil po několika dnech, kdy se ho rozhodl povozit sám Brežněv. H.Kissinger vzpomíná:
 
„Jednou mě zavedl k černému cadillacu, který mu na Dobryninovu radu věnoval Nixon.  Brežněv se usadil za volant, a již jsme se řítili po úzkých křivolakých vesnických cestách a nezbývalo než se modlit, aby se na některé křižovatce objevil nějaký policista, který by ukončil tuto riskantní hru. Ale to bylo zcela nepravděpodobné, aby se tady, za městem někdo takový objevil, a i kdyby, asi by si nedovolil zastavit generálního tajemníka. Cesta skončila v přístavu. Brežněv mě uvedl na létající člun, který naštěstí sám neřídil. I tak jsem však měl pocit, že ten člun má překročit rychlostní rekord, jehož generální tajemník dosáhl v autě.“
 
I když Kissinger americkému presidentu o hostitelových praktikách určitě referoval, Nixon při Brežněvově návštěvě neprojevil dostatečnou bdělost. Později o tom psal ve svých vzpomínkách:
 
„Věnoval jsem mu oficiální dar na památku jeho návštěvy v USA, tmavě modrý lincoln continental… Brežněv, sběratel luxusních aut, neskrýval své potěšení, a trval na tom, že musí dárek vyzkoušet. Sedl za volant a nadšeně mi nabídl místo vedle sebe. Šéf mé osobní ochrany zbledl, když viděl, že sedám do auta. Vyřítili jsme se na jednu z úzkých cest v okolí Camp Davidu. Na jednom místě byl ostrý spád a výrazná značka s nápisem: Pomalu! Nebezpečná zatáčka! Když já tu jezdil se sportovním vozem, brzdil jsem,  abych nevyjel ze silnice. Brežněv jel více než 50mílovou rychlostí (asi 80 km), když jsme se ke klesání přiblížili. Naklonil jsem se k němu a upozornil ho: nebezpečné klesání, nebezpečné klesání, ale on tomu nevěnoval pozornost. Dojeli jsme dolů, dupl na brzdu, pneumatiky zakvílely a – vrátil se. Po této projížďce mi řekl.:“Je to dobré auto, dobře se drží na silnici.“
Jste velkolepý řidič,“odpověděl jsem, „Já bych si tady nedovolil jet tak rychle jako vy.“ Diplomacie, - to není snadné umění.“
 
I později, když už mu nemoc nedovolovala řídit, ba ani chodit bez cizí pomoci, nutil řidiče, aby jezdil do Kremlu a zpět nejméně stodvacítkou.
 
To, co jsme popsali nemá samozřejmě vyzdvihnout Brežněvovu odvahu a jeho řidičské schopnosti. Právě naopak, dokazuje to jeho nezodpovědnost a bezohlednost. Sotva asi nevěděl, že při jeho výjezdech vpředu jedoucí doprovodná vozidla sráží přímými nájezdy na bok civilní vozidla jedoucí zrovna náhodou po „vládní“ trase. Jeho příkladu začali brzy následovat i další členové politbyra, republikoví a oblastní funkcionáři a tento zlozvyk se dostal až k nám. Panské výjezdy skončily až za Andropova, který cestou do Kremlu nepřekračoval šedesátku, nesledoval cestu a četl noviny.
 
Čtyřicet aut v soukromé Brežněvově garáži přešlo po jeho smrti do rukou vlády. Jen milovaný Rolls Royce Silver Ghost připadl do rižského musea automobilů a za nevyjasněných okolností havaroval. Vrak koupil za 3300 rublů Republikánský klub historických automobilů a renovoval jej.  V museální expozici trůní za volantem vosková figurína samotného Brežněva…
 
Mnozí čeští zbohatlíci v luxusních autech by se asi divili, kdybychom jejich jízdu ocenili slovy: jezdíš jak Brežněv.
Dle zahraničního tisku: Ivan Krýs


Komentáře
Poslední komentář: 25.07.2007  08:45
 Datum
Jméno
Téma
 25.07.  08:45 emach