POVÍDAČKY (23) Můžu Vám říkat madam ?
Od Čerčan přijel srpnový vláček plný vodáků, rybářů, trempů a výletníků.
Dáma vstoupila do vagonku v kostýmku, na hlavě letní klobouk, botičky, kabelka. Ti co nedřímali, dívali se vyjeveně.
Oslovil ji zarostlý muž v džínovině. Zdvořile chválil její eleganci, hovořil o dokonalosti a staré škole, byl nadšen čím dál víc, až řekl: MADAM ! MŮŽU VÁM ŘÍKAT MADAM ?
Pochlubil se bíle upracovanýma rukama stavebníka, a hle, i ona byla ze stavitelské rodiny a tak vyjmul z kapsy špachtličku, jíž opravuje polámaná křídla andělů na starých kostelích a vyprávěl, jak miluje práci s ní, ale jak musí čas od času anděly opustit a postavit nějakou obyčejnou zeď, aby se nezbláznil z té omšelé krásy.
Na Hlavním nádraží sestoupil se schůdků první, nabídl dámě svou dlaň a galantně, jako za starých časů, jí pomohl bezpečně sestoupit na peron.
Její ruku políbil, jakoby to dělal denně, a ona mu to dovolila se stejnou samozřejmostí.
* * *
Červený nebo bílý?
Toto se musí taky zapsat, aby se to nezapomnělo!
Tak ti dva zanedbaní hoši ve vlaku. Jeden spíš mlčel, druhý začínal každou větu VOLE nebo TY VOLE. Mlčenlivej byl asi v depresi, druhej ho z ní chtěl dostat: Ty vole, to neřeš, dyť Franta ti naleje pivo dycky!
Mobilem zavolali třetího, že za ním jedou, a jaké že víno mají cestou koupit? Červený nebo bílý?
Ty vole, von řek, že je mu to jedno! Prej ňáký krabicový.
Nebo, v metru se míjeli dva proti sobě jdoucí páni s mobilem u ucha a v okamžiku míjení se oba řekli současně TO JO. Je toto možné?
Nebo, na branickém nádraží se z knajpy U PEPÍNA vyvalila dvojice: mírně zpustlej chlap vlekoucí starší paní. Vysadil ji do vlaku směr Čerčany volaje za ní babi přijďte zas!
Koukám, že je to osmdesátiletá paní OP z Přívozu, která každé úterý a pátek jezdí do jakési služby v Praze, aby přišla mezi lidi.
No nazdar!
* * * Jak vznikli Němci
Paní usedla ve vlaku k okýnku s výhledem na řeku, ale za jízdy si četla. Venku pršelo.
V Petrově přistoupil starý pán v bundě, rybářské náčiní maje v červeném fusaku a pravil té paní: „Můžu k vám přisednout?“
„Prosím“ řekla paní a prohlížela si rybáře. A tu, kdesi uvnitř své hlavy, ucítila řeku svého mládí, uviděla rybáře mlčky sedící nad bahnitými tůněmi, a temnou vodu, jak se sune věkovitým korytem s pískem a oblázky na dně. A vyslovila dávno nepoužitou otázku: „Braly?“
Rybář poznal spřízněnou duši a vděčně se rozpovídal o rybách. Zvláštním způsobem brzy přešel k vysvětlení, zcela pravděpodobnému, proč byl Ježíšův hrob nalezen prázdný, jak Němci povstali z původních Slovanů, jak Karel Veliký překonal Pipina Krátkého a kde všude byly za jeho mládí studánky v blízkých lesích.
Ve Zbraslavi se rozloučil a vystoupil. A jak že vznikli Němci? Germáni pobili kdysi slovanské muže a znásilnili slovanské ženy od Pobaltí až po Rakousy. Tak to bylo.
