Chvála věku
Už jsem si tak nějak zvykl začínat tyto chvály definicemi, které čerpám z Ilustrované encyklopedie a ani nyní tomu nebude jinak. Takže – věk je demografický pojem a znamená počet let prožitých jednotlivcem. Dokonce jsem se v té encyklopedii dočetl, že existují věky tři – věk dokončený, přesný a dosažený. Podrobnostmi nebudu unavovat, jen dodám, že se mi to zdá proklatě málo, takže to za chvíli opět uvedu na správnou míru.
A protože věk je neodmyslitelně a neoddělitelně svázán s časem, pro jistotu připojím i dvě zajímavé definice této fyzikální veličiny – čas je nejenom běžec s dlouhým krokem, ale také způsob, jakým příroda zajišťuje, aby se všechno neodehrávalo najednou! To by ale na úvod stačilo a musím konečně začít chvalbu.
Jistě každý z nás slyšel nebo četl nesčetněkrát slovní spojení – chvályhodný věk. A ačkoliv se to zřejmě pro jistotu neuvádí, jde v těchto případech o jednotlivcův věk požehnaný, úctyhodný a tedy většinou vysoký. Zde bychom se měli trochu podivit už nad tím, že časovému údaji se přiřazuje stejné adjektivum jako nějakému kopci či věži! Ale hlavně – zdá se, že je to jakási zcela zbytečná „pozitivní diskriminace“ seniorů, protože jsem přesvědčen, že chválit bychom měli lidského jedince v každém věku. Samozřejmě pokud si to jeho povaha, jednání a jeho úspěšné a nesobecké chování zasluhuje.
Woody Aleen už v roce 1972 ukázal v jednom svém filmu, že chválit jedince můžeme už ve věku spermie, a já osobně nepřestanu zírat a chválit pár dní staré novorozeně, které ač zásluhou zákonů optiky vidí všechno dosud obráceně, přesto s neomylnou jistotou najde tu správnou bradavku mámina prsu!
A na tomto místě na chvíli přestanu chválit. Musím totiž naopak kritizovat tu výše zmíněnou Ilustrovanou encyklopedii z roku 1995 a uvést na správnou míru ten uváděný počet věků. Vždyť přece známe také věk prenatální, věk novorozenecký, věk kojenecký, věk batolete, předškolní věk, školní věk, věk pubertální a věk dospělost. A v jednom každém tomto věku je věru co chválit! Novorozenci do věku tří měsíců musíme chválit, závidět a zároveň i přát jeho spravedlivý dvacetihodinový spánek a už vzpomínané sací instinkty. U kojence asi do jednoho roku musíme nejen chválit, ale i přímo zírat, co všechno a jak rychle se tento malý tvoreček naučí. Opravdu jen namátkou – začne rozpoznávat barvy, rozlišovat hlasy, rozvíjí myšlení, klidně už po vás lecčíms hodí a na konci tohoto věku začíná chodit a často i mluvit! A tento tryskový vývoj pokračuje i ve věku batolete, tedy do jeho tří let.
Zde pak začíná í přímo fenomenální rozvoj myšlení a řeči, a v těch třech dovršených letech dosahuje slovní zásoba našich batolat až tisícovky slov! Je neskonalá škoda, že v dalších „věkách“ už člověk nikdy nemá takovou potenci se učit. Najít odpovědi na otázku, proč chválit i další „věky“ - tedy věk školní, pubertu a tak dále, ponechám s laskavým svolením čtenářů na jejich vlastních zkušenostech, které jsou jistě pozoruhodné a nepřenosné.
A přichází další chvíle pro velkou kritiku výše uvedené encyklopedické definice věku. Je tak nedokonalá, až to zaráží! Svůj věk přece nemá jen jednotlivec lidský, ale veškerá živá i neživá příroda. Při troše snahy bychom jistě našli věků, že bychom až žasli. Jen namátkou – zlatý věk grotesky. Ale ve chválách bych neměl moc kritizovat, tak to zahrňme do lítosti…
A na úplný závěr. Doufám, že se mi podařilo přesvědčit vás všechny, že chválit věk bychom prostě měli na věky věků!
Chvála věku