Farmáři a brusinky
Při své poslední návštěvě Prahy jsem neodolal a šel se podívat na Jiřího náměstí na farmářský trh. Což o to, nějací lidí, snad i ti farmáři tam byli, měli dokonce i stetsony, několik jich spíš vypadalo jako statisté z kovbojských filmů. Prodávali údajně biologické výrobky. Na mnoha produktech bylo vidět, že se nejedná o výrobky místní, ale o dovážené. Zajímavý pro mne byl jen chléb, stále totiž hledám nějaký, který by mi trochu připomínal ten skvělý, nádherně vonící. Takový, jaký pekla moje babička vždy do zásoby a který kupodivu ani po dvou týdnech neztvrdl a chutnal jako čerstvý. Už na něj mohu jen vzpomínat, něco podobného se asi nikde nedostane. A já jen stále nechápu, proč pekaři, a to nejen v Čechách, ale i u nás v Holandsku, musí stále vymýšlet další a další kreace, další nové druhy chleba. Proč chléb se slunečnicovým zrním, sezamem, mrkví a bůhví čím ještě? Ach jo.
Překvapila mne tam ještě taková další maličkost: Prodávala se tam v jednom stánku také šťáva, prý „brusinková“. Na první pohled dovezená, prodávajícímu farmáři totiž vůbec nevadilo, že na kartonu bylo napsáno Cranberrys a k tomu informace - v angličtině. Na můj dotaz proč tomu říká brusinková šťáva, tvrdil, že to je přece z brusinek. Pokoušel jsem se mu vysvětlit, že cranberry jsou něco docela jiného, a že, když už vůbec, tak se tomu podobá jen klikva velkoplodá, která roste v malém množství i v Čechách, třeba na Chodských blatech a na Mrtvém luhu na Šumavě. Onen za farmáře převlečený muž ale tvrdohlavě trval na svých brusinkách.
Co to tedy vlastně je, ty brusinky - nebrusinky, čili Cranberrys, latinsky vaccinum macrocarpon?
V Holandsku se jmenují, pro zvýšení zmatku, Grote Veenbes a v Německu Kraanbeere. A tak dále…Prodává se tady kompot, šťáva, a také cranberrys sušené. Této plodiny je prý víc než 130 druhů, od menší, tmavočervené až po téměř jako třešně velké plody. Je to tedy více sobě dost podobných druhů, ale s brusinkami mají společnou jen tu červenou barvu. I chuťově se dost liší. Nejvíc rostou Cranberrys hlavně na vlhké půdě, na močálech v severní Americe, Rusku a Skandinávii. Kupodivu je máme také v Holandsku na ostrovech Terscheling, Vlieland a Amrum. Jejich původ je zajímavý. Někdy v roce 1845 ztroskotala v severním moři americká loď a na tyto jmenované ostrovy se vyplavily sudy s Cranberrys, které už tehdy vezli do Evropy z Ameriky. Plody se na ostrově úspěšně uchytily, a až v roce 1868 je tam našel jeden botanik. Pod holandským
jménem Grote Veenbes si tam rostou dosud. Sklízejí se též na šťávu i kompoty, nebo se i suší, ale spíš je to jenom ozdoba. Produkce této plodiny nikdy nedosáhne takového nesmírného množství jako je tomu v Americe a v Kanadě. Na snímcích je vidět, jak se v Americe sklízí neobyčejně velká úroda této plodiny, česky tedy nazvané vlastně klikva velkoplodá. Nebo tedy raději Cranberrys, atd. Faktem je, že ty bobule, ať už se jmenují jakkoliv, obsahují spoustu vitaminů a jiných, bakterie ničících a pro člověka významných látek. Dokonce ji sami urologové doporučují při onemocnění prostaty a močových cest, anebo jako prevenci proti těmto chorobám, zejména zánětům močového měchýře u pánů. Ale to už věděli i Indiáni v Americe, ještě před Kolumbem, a hned potom námořníci, kteří si je začali vozit na moře jako obranu proti tehdy velmi rozšířenému a nebezpečnému skorbutu. Na snímcích z Ameriky, je vidět její velice intenzivní pěstování a sklizeň, prováděná opravdu ve velkém stylu. Všechno je to zaručeně bez chemie.
Jenom škoda, že většina Čechů, a zejména ti čeští „farmáři“ nevědí, nebo vědět nechtějí, co to vlastně kupují a prodávají. Brusinky v českých lesích už moc nejsou a já někdy jenom nostalgicky vzpomínám, jak jsme je kdysi chodívali s babičkou o prázdninách sbírat. Jsou dost malinkaté a rostou v lese, na suchu, ne ve vlhku. Ty pravé brusinky. Howgh.
Karel A. Pokorný