S šašky na Královské cestě
Po čtyřech letech se do Prahy vrátil Eurokarneval a XVII. Festival Guggemusik souborů. V nich se scházejí skupiny lidí převážně ve Švýcarsku, SRN, Rakousku, Francii a Itálii, aby nacvičili svá hudební karnevalová vystoupení, vyšperkovali své kostýmy a masky. Do Prahy takových hudebníků, tanečníků, bláznů a šašků dorazilo na 1200. Své umění předvedli na podiích na Staroměstském a Václavském náměstí . Zlatým hřebem byl karnevalový průvod z Hradčan po Královské cestě až na Staroměstské náměstí. S juniorem a fotoaparáty jsme šli s nimi a pokusili se průvod trochu zdokumentovat.
Především je třeba říci, že jsme nebyli jedinými fotografy. Díky digitální technice držel v rukou aparát skoro každý přihlížející na chodníku, a ti, co ho neměli, tak alespoň využívali svůj mobil. A bylo na co koukat.
Autobusy dovezly krojované skupiny až na Prašný most, odkud se odebraly na Hradčanské náměstí. Tam aktéři spustili své nástroje a budili obdiv nejen Pražanů, ale i zahraničních hostů, pro něž byl průvod vítaným zpestřením pražského pobytu. Co tomu říkali např. početní japonští turisté nevím, nějak jsem se opomněl zeptat.
Pak se průvod vydal Nerudovou dolů, stíhán nevraživými pohledy žebravého houslisty, jemuž nekynul při takové konkurenci žádný kšeft, ale také zástupy nadšených diváků, jichž cestou dolů stále přibývalo, zatímco šířka ulice se zužovala.
Hlavním nástrojem v průvodu byly bubny, mnohdy vezené na důmyslných podstavcích s kolečky, aby se jich tam vešlo co nejvíc. Byli to právě bubeníci, kteří tloukli do svých nástrojů o překot, občas doplňováni břesknými tóny trubek všemožných druhů. Harmonie občas pokulhávala, ale to prý k tomuto druhu muziky patří. Přiznávám, že jsem občas musel vypnout naslouchadlo, protože čeho je moc, toho je příliš.
Karnevaloví hosté vyluzovali na tvářích přihlížející domorodců, obvykle vesměs zachmuřených, široké úsměvy, a místy i potlesk nad zdařilými krokovými variacemi. Vystupující zas odměňovali přihlížející děti či personál vyběhnuvší z prodejen suvenýrů sladkostmi. Nálada byla výborná, takže i já, jemuž prodejny předražených suvenýrů poněkud zalézají pod kůži, jsem je v tu chvíli pojal jako přiměřenou součást města.
Velký úspěch měla početná skupina, v níž byl i syn skladatele Vejvody, která na několika místech spustila polku Škoda lásky. A že to břinkalo!
Na dvou místech, na Malostranském náměstí a U Křížovníků průvod kolidoval s MHD. Tam byly hlídky Policie ČR a dokázaly se se situací dobře vyrovnat. Chvíli stála auta a tramvaje, chvíli průvod. Fotografové měli příležitost k pohodovému focení.
Snímky dokazují, že účastníky karnevalového veselí nebyli jen lidé mladí či středního věku, ale také mnoho seniorů a seniorek. Ty nejstarší nejen duly do trumpet či tloukly do bicích, ale také se uměly převléknout za mimina. Popravdě řečeno, hodně starý nemocný senior se potřebami od mimina zas až tak moc neliší. Něco o tom vím.
Obtížnější byl průchod ulicí Karlovou na Malé náměstí. Je úzká, a tak se hudebníci těžko mohli rozmáchnout, aniž by nestrčili do některého z přihlížejících. Nikomu to však nevadilo, pohled na nápadité masky vytvářel náladu veselosti a pohody.
Ve čtyři hodiny dorazil průvod k cíli na Staroměstské náměstí a na účastnících bylo vidět, že je to přece jen trochu zmohlo. Přesto se našly skupinky, které návštěvníkům zahrály a dokonce s nimi i tancovaly.
Lidé si užili mrazivého sobotního odpoledne. Zatímco my spěchali domů přenést snímky do počítače a editovat je, vystupující kvačili do hotelu si alespoň trochu odpočinout před náročným večerem na rozloučenou.
Na další foto se podívejte zde
video:http://www.youtube.com/watch?v=5-lsSrenwGk
Ivo Krieshofer