Pøíbìhy zemské atmosféry - aneb Za vše mù¾e klima nebo poèasí (23)
Bouølivý vývoj meteorologie (2)
Vìdci, kteøí byli vlastnì teprve v polovinì 19. století oficiálnì „pasováni“ na meteorology, si ale brzy uvìdomili, ¾e nestaèí pozorovat a zkoumat projevy poèasí pouze pøi zemi, ale ¾e je nesmírnì dùle¾ité prozkoumat vzdušný obal zemìkoule do co nejvìtších výšek. A tady jim doslova jako poslové z nebe pøišly na pomoc horkovzdušné balony bratøí Montgolfierù. Ti svùj první balon s „posádkou“, kterou tvoøili beran a kohout s kachnou, a pod kterým na roštu spalovali slámu a vlnu, vypustili do výše ve francouzském Annonay u¾ v èervnu roku 1783.
Lidé se pak do koše pod balonem odvá¾ili vlézt a vzlétnout na podzim tého¾ roku. A pro zajímavost – v Èechách vzlétl první horkovzdušný balon, ještì bez posádky u¾ v èervnu 1784, ale s lidskou posádkou a¾ o šest let pozdìji.
Technika pomáhala vìdì v¾dycky a ta jí to ovšem také v¾dycky bohatì oplácela! A tak chemici pøipravili pro balonové náplnì místo ohøívaného vzduchu nejdøíve vodík a pak mnohem bezpeènìjší helium. A jak balonù vyu¾ili meteorologové? Samozøejmì hned od samého poèátku balonového létaní se sna¾ili do nich „nacpat“ své pøístroje, aby poznali i vyšší vrstvy atmosféry, a tak se zrodil nový obor meteorologie – aerologie, která zkoumá dìje ve volné atmosféøe. U její kolébky stál nìmecký doktor medicíny (!) R. Assmann. Postupnì byl lépe popsán pokles tlaku i pokles teploty s výškou, nebo» Assmannùv nový vynález z roku1887 - aspiraèní psychrometr - dovolil správnì mìøit teplotu ve volné atmosféøe. V roce 1902 se pøi balonovém mìøení zjistilo, ¾e ve výškách kolem 10 km teplota vzduchu pøestává klesat. Tak byla v atmosféøe objevena tzv. tropopauza a nad ní stratosféra.
Synoptická metoda byla zpoèátku vlastnì „izobarická“, nebo» na povìtrnostních mapách se sledovalo pouze proudìní a pøízemní tlak vzduchu. Spojovala se na nich místa se stejným tlakem tzv. izobarami. Tak se na mapách objevily tlakové ní¾e a výše, brázdy nízkého a høebeny vysokého tlaku vzduchu. Pozdìji se zaèaly do map zakreslovat i údaje o teplotì vzduchu a nìkterých poèasových jevech.
Pøi sledování vývoje a postupu jednotlivých tlakových útvarù na èasovì po sobì následujících mapách se našly rùzné empirické vztahy, pøevládající rychlosti a smìry jejich pohybu i jejich vzájemné vazby. Po získání dostateèného mno¾ství materiálu se statisticky zpracovala rozlo¾ení dalších dùle¾itých meteorologických prvkù v jednotlivých tlakových útvarech a poznaly se další souvislosti. Bohu¾el všechny tyto pouèky byly doslova pouze „pøízemní“, nebo» stále ještì nebyl dostatek údajù z volné atmosféry. K tìm se meteorologové dopracovávali pomìrnì pomalu, nejprve pomocí mìøení na horských stanicích. A zde se objevuje další významné jméno – Julius von Hann, rakouský meteorolog, který k tomu mìl v Alpách dobré podmínky, a který navazoval zejména na práce Anglièana Galtona.
Právì na mìøeních z horských stanic objevil Hann asi v sedmdesátých letech 19. století, ¾e anticyklony, tedy tlakové výše jsou dvojího typu – putující a stacionární. Ty první mají jen malý vertikální rozsah a jsou teplotnì nesymetrické, ty druhé jsou pak stabilní, setrvávají delší èas nad jednou oblastí a jsou teplotnì symetrické. Je to mo¾ná øeèeno trochu moc odbornì, ale postaèí, kdy¾ si uvìdomíme, ¾e právì pro tuto rozdílnost nepøináší ka¾dá tlaková výše pìkné poèasí, jak se traduje! A i zde si opìt mù¾eme ohøát svou patriotskou polívèièku, nebo» na Hanna pak hned na poèátku 20. století navázal náš universitní profesor Stanislav Hanzlík.
Jako tøicátník byl na stá¾ích na nìkolika evropských i amerických univerzitách a jeho práce z roku 1908 a 1912 o prostorovém rozlo¾ení meteorologických prvkù, nejprve v tlakových výších a pak i v tlakových ní¾ích, pøinesly základní posun v nazírání na tyto tlakové útvary. Profesor Hanzlík v nich toti¾ zpracoval i mìøení z volné atmosféry, která získal pomocí meteorologických drakù! Tím tak mohl lépe popsat vertikální rozdíly v teplotách i v proudìní. Zásadním poznatkem tìchto prací je zjištìní, ¾e ne pøi ka¾dém vzestupu tlaku vzduchu pøí zemi se dostaví pìkné poèasí. Zále¾í toti¾ i na prùbìhu teploty. Variant mo¾ného poèasí je tak nìkolik a opìt postaèí, zapamatujeme-li si, ¾e stabilnìjší pìkné poèasí se dostaví vìtšinou pouze v pøípadì, kdy¾ stoupá nejen tlak - a radìji pomaleji, ne¾ rychle, ale hlavnì - kdy¾ souèasnì stoupá i teplota vzduchu!
A na tomto místì mù¾eme opìt kratièce pøipomenout jednu námoøní bitvu. Hned na poèátku 1. svìtové války se odehrála velmi neobvyklá bitva v Severním moøi nedaleko Helgolandu. Toho dne kralovala v této oblasti tlaková výše a nìmecká admiralita byla ukolébána krásným poèasím konèícího léta. Nìmci vìdìli, ¾e Anglièané mají svùj hlavní námoøní pøístav a¾ na Orknejích, tedy témìø 1000 km daleko, a ¾e k „nìmeckým vodám“ u Hegolandu by jejich lodì dorazily nejdøíve asi za jeden a pùl dne. Navíc nìmecké strá¾ní torpédové èluny a nìkolik nìmeckých lehkých køi¾níkù hlídkovalo daleko na širém moøi.
Ale – èasnì ráno 28. srpna 1914 se za doslova èistého nebe objevila v nìmeckých vodách anglická ponorka. Strá¾ní èluny to sice ihned hlásily, ale hlavní velitelé nemohli uvìøit, ¾e by to za tak jasného poèasí mohl být pøedvoj anglické flotily. Byla by pøece vidìt z ohromné dálky! Velitelé míní, ale anticyklona-tlaková výše mìní!
Strá¾ní èluny a tìch nìkolik nìmeckých køi¾níkù najednou obklopila houstnoucí mlha a u¾ v 8,30 h se dostaly do souboje s anglickými plavidly. Èluny marnì vysílaly depeše, nìmecká flotila stále ještì kotvila v pøístavu na pobøe¾í. A teprve kdy¾ mlha dorazila a¾ k Helgolandu a potvrdilo to ostrovní dìlostøelectvo a pak i hlídkový letoun, chtìla vyplout nìmecká flotila na pomoc napadeným. Dopolední pøíliv na mìlèinách však teprve zaèínal, vyplutí se ještì zpozdilo a v poledne u¾ bylo pozdì! V 15 hodin u¾ Anglièané potopili torpédový èlun a tøi lehké køi¾níky, ani¾ utrpìli jakoukoliv ztrátu!
Nìmci „naletìli“ stoupajícímu tlaku vzduchu a tzv. advekèní mlha, která dopoledne bìhem pár hodin dorazila z moøe k Helgoladu byla neocenitelným spojencem Anglièanù. A máme tu jako na dlani další dùkaz, jak atmosféra mù¾e zásadním zpùsobem ovlivnit váleèné operace, v tomto pøípadì opìt pomocí mlhy, která jedné stranì pomù¾e a druhou výraznì poškodí!
Bouølivý vývoj meteorologie (2)