Neznámí Češi, na které můžeme být hrdi
Opustili svou zemi v různých obdobích a za různých okolností, přesto nepřestali být Čechy. Mnozí se ve světě neztratili a proslavili se v různých oborech od Tasmánie až po USA. Austrálie byla v letech 1949 až 1952 pro utečence velmi vstřícná, pokud podepsali reverz, že budou dva roky pracovat tam, kde to bude australská vláda vyžadovat, navíc evropským imigrantům zaplatila i lodní lístek. To možná byl i důvod pro najití nového domova právě tam. Pokud do vyhledávače zadáte Milan Vyhnálek, král sýru, otevře se neuvěřitelný příběh o mladíkovi, který naučil Australany vyrábět a jíst dosud neznámé sýry.
Milan Vyhnálek 18. 10. 1925 – 10. 3. 2013
Pocházel z malé obce Hnátice pod Orlickými horami a měl podle přání svého otce převzít jeho hospodářství. Jeho plány byly jiné, vystudoval obor sýrařství v Kroměříži. Na závěrečné zkoušky se učil v protiletadlovém krytu. Po studiích pomáhal uvést do provozu lanškrounskou sýrárnu. Jeho podnikatelské plány narušil rok 1948 a tak uprchl do Německa. Tam se živil jako řidič a automechanik a v srpnu 1950 se dostal lodí do Austrálie.
Podepsal reverz a pracoval jako dřevorubec, na stavbách, vynikal i jako fotograf, muzikant, krejčí či prodejce aut. Jenže on chtěl vyrábět sýry, a proto si vytipoval oblast s vhodnými podmínkami pro chov mléčného skotu, a to byla severozápadní Tasmánie. Již první sýrárnu si otevřel v roce 1954, to ale nebyl jeho úspěšný podnik. V tasmánském Burnie vybudoval na zelené louce firmu s názvem Lactos. Tam úspěšně vyráběl své nové druhy, ementál, goudu, plísňové sýry i romadúr. Podnik mu 2x vyhořel, ale nevzdal to a mimo Austrálii získal nová odbytiště v Japonsku, Evropě i v USA. Se svým jugoslávským kolegou Frankem Špegličem vyvinul automatickou linku na výrobu sýra, čímž se výroba nejen zefektivnila, ale byla na takové úrovni, že se mohla měřit s tradičními světovými sýrařským velmocemi. Jeho Lactos se ve své době stal největším výrobcem sýru na jižní polokouli.
Jeho syn neměl o práci v oboru zájem, a proto firmu Vyhnálek prodal francouzskému podnikateli. V roce 1984 Vyhnálek otevřel vzorovou mléčnou farmu Lacrum s vlastní sýrárnou. Na farmě bylo 500 dojnic a podnik lákal na exkurze odborníky i laiky. V devadesátých letech podporoval české studenty z vysokých zemědělských škol, kterým zajistil pobyt na farmách v Austrálii, na Novém Zélandu a v USA. V roce 1992 publikoval česky svou knihu "Kde je tráva zelenější" o svém životním úspěchu. Nezapomněl ani na svou rodnou obec, kde nechal opravit křížovou cestu, zhotovit nové varhany či odlít dva nové zvony. Podporoval i místní spolky. V roce 2006 se vrátil do svého rodného kraje a zemřel v Ústí nad Orlicí, pochován byl ve své rodné obci.
Naši krajané svou cestu nekončili jen v Austrálií, ale i v jihoamerických končinách, například v Peru. Tam se stal známou osobností Dušan Hank Houfek. Také jeho životní příběh je zajímavý.