Pohled z okna
Stále více se poznáváme, zvykáme si na sebe a stáváme se přáteli. Je tak na místě, kdo chce (není podmínkou), přiblížit ostatním své okolí, své milé, zájmy, pocity, zážitky atd. Začali jsme pohledem z okna. Dalším pohledům se však meze nekladou, samozřejmě v etických hranicích, daných provozem těchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (případně i foto) na info@seniortip.cz a my z toho uděláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledů - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen přenesený...
Tentokrát je to vzpomínka na…
Čtyři roční období
Je všechno relativní? Člověk by řekl, že ano – jaro na příklad na horách nezačíná mírně sněženkami jako na dolině, na horách to začíná vodou bublající pod ledem a deroucí se ke slunci skrze sněhové spousty. A když se konečně to zářivé vodní oko osvobodí, jaká je to radost!
A tu jsme u absolutna: jaro vždy přináší radost z nového života, léto je vždy plné energie, podzim vždy sladce voní odcházením a zima vždy zve k odpočinku u kamen, děj se to kde chceš a jak chceš. Obyvatel mírného pásma to má zafixováno v genech. Pokorně přijme zimu, protože ví, že jaro určitě přijde.
Olga Janíčková
JARO
Vykoukla první sněženka, země obléká zelený hábit, už vlaštovka létá nad hlavou, chce nám svým zpěvem život sladit. Venku je cítit svěžest a novota, vábí nás milovat, ta jarní nahota. Pastelové barvy vymalují svět, srdce rozevírají se jako spanilý květ. Po zimním spánku nabírá příroda dech, rodí se vše, jakoby roztrh se měch. Jaro je začátkem života a snů, s úsměvem vítej ráno každých tvých dnů.
LÉTO
Slyšte, slyšte, léto přichází, teplo a štěstí v sobě nacházím. Těla obnažená, vůně lesních plodů, děcka rozjařená, stříkají po sobě vodu. Slunce je pirátem nebeských drah, bodá nás paprsky, občas jde z něj strach. Dobrodružstvím naplněno ovzduší, dětský křik ticho přírody ohluší. Vše je v největším rozpuku, vždyť léto dává nám záruku, že vše zlé hrom setřese z bedra a to dobré přilepí pot vedra. Léto, ach léto, ty milejší jsi milenec, ty svádíš a saháš dívkám na věnec. Po nocích ve hvězdách hledáš, kdy zase za rok přejdeš práh, kdy jaro znovu vystřídáš, však čas odejít právě máš.
PODZIM
Podzime, podzime, voníš padavým listím,voníš mi stářím, když bdím i když sním. Vlaštovky odlétaj do teplých krajin, ve vzduchu voní i jablečný závin. Listy jsou barevné, padají dolů, je nám zjevné, že většina stromů připravuje se na zimu, my vnímáme krásu podzimu, chceme, aby byla všude kolem nás, hlas polí slyším zas a zas. Zvířátka ulehají do mechů, my pozorujem bez dechu. Vidět, cítit, naslouchat, píseň stromů zabroukat. Podzime, podzime, vítr tě ovládá, rozplétá vlasy a chladí na záda. Slunce byť svítí, mráz nás štípe, jsi jako stařec, jenž duší je dítě. Ohřeješ se, jen čtvrtroční chvíli, pak spíš, nabíráš nové síly. Sejmeš svůj krásný barevný kabát, poklepeš na zimu, že musí vstávat. Samet bílý překryje tvůj um, však vrátíš se za rok, není konec tvým dnům.
ZIMA
Jsem sněhová královna, jež v peřině se válí. Zebe! Zebe mě zima a pálí. Mráz se stává ostřejším, je jako padouch za maskou hrdiny. Je jako malovánka na oknech, na pohled nevinný. Sníh pokrývá střechy domů, všude slyšíš hlasy zvonů. Odraz světla mate náš zrak, jakoby čekal na zázrak. Rampouchem hraje píseň svou, píseň o věčnosti, o smrti, píseň líbeznou. Zvířata upadla do říše snové, my se kocháme, dáváme předsevzetí nové. Až roztaje poslední sněhulák, až bílá začne zelenat, pak vrátí se poslední tažný pták, pak začne se k nám jaro drát.