Indiáni, osadníci a dinosauři ve starém Albuquerque
Po několika dnech toulek severní částí amerického státu Nové Mexiko se blížím znovu k městu Albuquerque, odkud mám odletět do Las Vegas a pak San Franciska. Po cestě přespávám v Motelu 6 v městečku Bernalillo.
Tyto motely patří obvykle k cenově nejpřijatelnějším a svým vybavením mohou většinou směle soutěžit s podstatně dražšími hotely. A jak je v Americe chvályhodným zvykem, poskytují unaveným poutníkům obvykle zdarma i kávu a led na vychlazení nápojů, což je v pouštním horku zvláště příjemné.
Silnice číslo 25, která mne sem přivedla z Taosu a pak hlavního města Santa Fe, sleduje tok řeky Rio Grande a vede mne pak kolem letiště pro horkovzdušné balony k prvním domům na předměstí. Bylo by to jistě lákavé vyletět si nad řeku a písky pouště, ale čas to nedovoluje. A tak si slibuji, že při některé z příštích návštěv si takový zážitek rozhodně nedám ujít. Ale to už vjíždím do ulic města, kde brzy ráno ještě není příliš hustý provoz a tak se vcelku bez problémů dostávám na okraj historického starého města - Old Albuquerque, které je pro každého návštěvníka určitě nejzajímavější.
Tady na březích Rio Grande žilo původní indiánské obyvatelstvo a právě sem přišli počátkem 18. století první španělští osadníci, vojáci a mniši, aby tady založili osadu a později prosperující město. A sem přicházeli později také američtí osadníci, dobrodruhové, řemeslníci a farmáři.
Staré město Albuquerque si ale až do dnešních dnů zachovalo svůj původní mexický ráz, na který je docela hrdé a který dokáže i dobře prodat. Kdo by se nedal okouzlit romantickou atmosférou mexicko amerického západu, jaký si dobře pamatujeme z filmů našeho dětství...
Historický Old Town mne vítá velkolepou jezdeckou sochou, pomníkem španělského guvernéra Francisca Cuervo y Valdeze, který v roce 1706 toto město založil. Vjíždím do spleti ulic starobylých přízemních nebo patrových domů z nepálených cihel a dřeva s verandami, nad kterými visí hrozny
červených a žlutých paprik a kde z hospůdek "bodegas" zní mexická hudba. A právě tak jako ve všech městech, kde žijí Mexičané, také tady je centrem starého města Albuquerque rozlehlé náměstí s pěkným parkem s besídkou uprostřed a s kostelem omítnutým okrovou hlínou.
Malebný kostel San Felipe de Neri z 18.století je obklopen pěknou zahradou s růžemi kolem budovy někdejšího kláštera. Má trámový dřevěný strop a uvnitř je vyzdoben po způsobu španělsko indiánského baroka.
V jedné z částí parku mezi palmami a subtropickými rostlinami, nad kterými poletují barevní motýli a kolibříci, nacházím pět vysokých stožárů s historickými vlajkami. Od španělské přes mexickou a americkou, až po vlajku jižanské Konfederace a samozřejmě nakonec i vlajku dnešního Nového Mexika, na které září ve žluti písku pouště indiánský symbol Slunce.
Občanská válka, při které vojska jižní Konfederace na krátký čas obsadila město Albuquerque a zuřivě se tady bránila armádě Unie, připomínají dvě jižanská děla, umístěná na okraji parku. V besídce, kde se o víkendech konají koncerty, se dnes usadila starší dáma, jakási svérázná umělkyně, která tu maluje obrazy s náměty pouště Nového Mexika a nabízí je turistům.
Kolem z hospůdek to voní mexickými jídly, ale je ještě příliš brzy a tak se vydávám do ulic starého města. Nacházím několik muzeí, dokonce i muzeum chřestýšů, kde v teráriích vystavují ty nejpěknější jedovaté hady. A samozřejmě množství obchůdků s vyřezávanými a malovanými suvenýry, mexickými oděvy a keramikou. Ve starém městě je jich přes 150.
Jsou tu i malebná patia, dvorky zarostlé opunciemi a trnitými kaktusy z pouště nebo keři s barevnými květy. A kavárničky s výbornou kávou... To vše je okouzlující staré město, ze kterého nakonec vycházím na okraj velkého dobře udržovaného parku s anglickými trávníky, dětskými hřišti a příjemnými odpočívadly pod palmami. Tady nacházím na rozsáhlé umělé skále neobvyklý pomník prvním osadníkům.
Jsou tu rozmístěny sochy v životní velikosti, představující příchod prvních španělských vojáků, mnichů a farmářů do Albuquerque. Návštěvníci se mohou bez problémů mezi bronzovými sochami procházet a prohlížet si je zblízka, pozorovat dramatický útok vlků na buvoly, táhnoucí vozy osadníků, vojáky na koních s meči a korouhvemi.
A pak už přicházím k velké moderní budově Přírodovědného muzea, které rozhodně stojí za několikahodinovou návštěvu. Už třeba jen proto, že tady mají největší sbírku fosilií, nalezených v pouštích Nového Mexika. Jako poutače slouží velcí bronzoví dinosauři před vchodem do muzea. A tak mám za chvíli možnost procházet klimatizovanými sály a obdivovat kostry velkých ještěrů nebo pozorovat pracovníky muzea, kteří právě čistí a konzervují zkamenělé želvy, staré 65 milionů let. Samozřejmě, že nesmějí chybět ani rozsáhlé expozice současných živočichů a rostlin..
Dojmů je tolik, že zapomínám na všecko ostatní. A tak po odchodu z muzea rychle zamířím zpět do starého města, abych ukojil hlad v jedné z typických stylových krčem, kde připravují výborné mexické papriky plněné sýrem a mnohé jiné nám exotické dobroty. A tím se loučím zároveň i se starým Albuquerque, které dokáže překvapivě připravit návštěvníkům tolik různorodých dojmů.
