Příběhy zemské atmosféry – aneb Za vše může klima nebo počasí (16)
Počasí kontra Napoleon - Krutý a neslavný odchod
Vojenské peripetie druhé části velkého ruského tažení zmíníme jen velmi stručně a vždy s poznámkou o počasí. Napoleon věděl, že ke svým zásobám zpět do Smolenska se musí dostat poněkud jižnější cestou, ale tu mu po četných menších bitvách se střídavými úspěchy generál Kutzov odřízl. Napoleona přitom čekala největší rozhodující bitva.
V poslední říjnové dekádě přišly noční mrazy, ale stále ještě bylo na místní poměry počasí slušné. Výrazné zhoršení přišlo hned s 1. listopadem, kdy bylo v noci –10°C. a 4. listopadu přišel první pořádný „sněhopad“. Prvním opravdu kritickým dnem byl 7. listopad, i když se dá říci, že po nadprůměrných teplotních a podprůměrných sněhových poměrech se počasí vlastně začalo vracet k normálu! Napoleon dorazil do Smolenska pěšky 9. listopadu a pak nastoupily opravdu silné mrazy a pravá ruská zima se vším všudy, ovšem se značnými teplotními výkyvy. V druhé polovině měsíce mrazy poněkud polevily a kolem 20. listopadu nastala dokonce obleva. Zcela paradoxně ale právě toto oteplení přineslo Francouzům snad větší problémy než předchozí mrazy. V tajícím sněhu se cesty rozbahnily tak, že byly pro vozy a děla nesjízdné a také led na řekách začal povolovat, což značně zvýšilo nebezpečí při jejich přechodech.
Materiálně i morálně už rozložená francouzská armáda se chystala přejít přes řeku Berezinu severovýchodně od Minska. „Počasová houpačka“ pokračovala. Nejprve velká obleva s deštěm rozrušila led a po řece pluly velké kry, pak přišly opět silné mrazy a ty alespoň umožnily na zmrzlých březích postavit pontonové mosty. Během transportu se však Rusové rychle blížili k řece, a tak Napoleon rozkázal mosty zapálit a obětoval značnou část své armády. K řece Berezině přišlo asi 70 000 vojáků a na její západní břeh se jich dostalo jen asi 30 000! Připomeneme-li si, že do Ruska přitáhl císař se 440 000 mužů, tak si snadno spočteme, že Napoleon přišel o 93% svých vojáků! Komentáře netřeba. A ač je to k nevíře, teprve nyní udeřily ruské mrazy s plnou silou!
Zbytky francouzské armády pronásledované Kutuzovem se snažily zachránit ve Vilnu, ale v první prosincové dekádě nastoupily mrazy –25°C. až –35°C. a to už byly i na zdejší poměry mrazy opravdu extrémní. Jeden z přeživších to popsal slovy:
„Mráz byl tak děsný, že se nám kouřilo z uší i očí. Tato pára, srážející se při doteku se vzduchem, dopadala na naše prsa tak hlučně jako hrsti zrn prosa. Bylo třeba se často zastavovat, aby byly z koní odstraněny kusy ledu, jež se z jejich dechu vytvořily na uzdách.“
Z Vilna pak bylo dne 9. prosince Napoleonovi oficiálně hlášeno:
Většina dělostřelectva je nepotřebná, armáda je v naprostém rozkladu. Vojáci zahazují pušky, poněvadž je zimou neudrží v rukou. Důstojníci a vojáci myslí jen na to, jak by se zachránili před strašnými mrazy…
A o pár dní později v další zprávě z Kovna týž maršál dodává:
Neobyčejný mráz a množství sněhu dovršily dezorientaci armády. V této chvíli, Veličenstvo, nevede s Vámi válku nepřítel, nýbrž hrozná roční doba … armáda už neexistuje.
K tomu je těžko co dodávat, a tak mne pouze při tomto líčení ruských mrazů napadlo, jak krásně a lakonicky to vyjádřil náš král komiků Vlasta Burian, když v jednom svém skvělém filmu tvrdil: „V Rusku byly takové kruty, že když jste řekli – voda – tak vám to zmrzlo v hubě!“ Omlouvám se za toto možná trestuhodné zlehčování tragických událostí, domnívám se však, že bylo načase nasadit trochu humoru!
Byl příčinou Napoleonovy porážky opravdu mráz? A odpověď bude šalamounská – ano i ne! Příčin bylo totiž více a mráz byl jen jednou z nich. Napoleonova armáda byla francouzská jen podle jména, neboť v ní bylo mnoho vojáků z podmaněných států a jejich morálka pochopitelně nebyla nejlepší, což je řečeno značně eufemisticky. Během celého tažení selhala jak zdravotní, tak zejména zásobovací služba, a dokonce i meteorologických faktorů bylo více. Rozklad císařské armády začal už v letních vedrech a mrazy zkázu pouze dokončily. Kritický prosinec 1812 byl ale teplotně i na tamní poměry opravdu mimořádně mrazivý. Jeho průměrná měsíční teplota činila –14°C., což bylo -7,4°C. pod dlouhodobým normálem. (Teploty byly samozřejmě přepočteny ze stupňů Réaumurových.) A pro zajímavost ještě další srovnání. I u nás ve střední Evropě byl prosinec 1812 velmi mrazivý. S průměrnou měsíční teplotou –5,1°C. byl osmým nejmrazivějším v naší nejdelší více než dvě stě čtyřicetileté klementinské teplotní řadě, a přitom všech těch osm nejmrazivějších prosinců se vyskytlo v období od roku 1771 do roku 1879!