Čápi – obdivuhodní tvorové
Před třemi lety přineslo několik tiskovin zprávu o tom, že čáp Bukáček z Mladých Buků znenadání přišel o svou životní partnerku, čápici Barunku. Naletěla na elektrické dráty a zahynula. Kromě „tatínka čápa“ v hnízdě zůstala čtyři mláďata, velmi maličká.
Čápi to mají tak – o čápata se starají oba rodiče, střídavě jeden zahřívá a druhý obstarává potravu. Malí čápíci byli odsouzeni ke smrti. A stalo se něco úžasného – majitel komína spolu se svým kamarádem se rozhodli, že jim zkusí pomoci.
Znamenalo to několikrát denně vylézt na vysoký komín a dopravit tam nejprve žížaly, později žáby, hady, ryby. Spojilo se mnoho lidí, ochotných pomoci a mnoho jich také začalo sledovat, jak tento, téměř jistě ztracený “boj“ dopadne. A dopadl skvěle. Ve spolupráci s oběma pány Bukáček o své potomky zabojoval a zvítězil.
Ne vždy se všechno podaří. Přistane-li na hnízdě cizí čáp a vyhází snesená vejce, když se v bahně z dlouhotrvajících dešťů čapí mimina utopí, když je rodiče nakrmí otrávenou myší, pak už pomoci není. Takže potom nezbývá, než si říci: To je příroda, to je život…
V začátcích svého sledování čápů jsem nemluvila o ničem jiném. Postupně jsem získala informace o jejich zvycích, o jejich životě, o jejich úžasných schopnostech – prostě mi přirostli k srdci. Rok od roku přibývají webové kamery na hnízdech, u některých je možnost chatovat, v přátelské komunitě milovníků čápů se dozvídat nové a nové poznatky.
Od půlky srpna do konce března bývají hnízda prázdná, potom máte čtyři a půl měsíce na to, abyste se pokochali, zamilovali se do nich, sledovali každodenní úsilí čapích rodičů postarat se o své potomky. Nakonec jim se slzami v očích zamáváte a doufáte, že zvládnou strastiplnou cestu k jihu, cestu s mnoha nástrahami, mnohdy delší než 10 tisíc km dlouhou.
Mláďat dolétne do cíle přibližně jen třetina, starších naštěstí o mnoho víc. První odlétají mladí v hejnu čápat z okolí. Po několika dnech se vydávají na cestu i rodiče, většinou každý zvlášť. „Mládež“ až do věku tří let poletuje po Africe, potom se také vrací. Musí si najít volné hnízdo nebo o nějaké zabojovat v bratrovražedných, mnohdy krvavých šarvátkách.
Se svými dětmi se rodiče už nikdy nepotkají. Nasazují pro ně své životy, když je schovávají pod křídla před kroupami, obětavě jim po celou dobu, než vylétnou z hnízda, přinášejí potravu i vodu, a pak za nimi hledí, když odlétají.
Někteří čápi už své letecké trasy zkrátili, poznali, že přežít zimu se dá i na skládkách ve Španělsku a tam vede cesta o mnoho kratší a bezpečnější.
Poslouchat čapí klapání je radost. Ozývá se spolu s typickým záklonem, když se partneři vítají, když se radují z právě vysezeného vajíčka, ale také když zastrašují nepřítele. V mém okolí vím o třech čapích hnízdech, jedno z nich se dá pozorovat také prostřednictvím kamer. Jejich instalace je poměrně dost drahá, provoz stojí kolem 100 tisíc korun. Ale naživo je to ještě krásnější. Proto mám radost vždy, když narazíme na nějaké hnízdo, a je to pátrání mnohdy detektivní. A pro představu- čapí hnízdo váží asi tunu.
Ještě přidám pár čísel od ornitologů:
Letos je u nás 1002 obsazených čapích hnízd, nových je 108. Každoročně ornitologové okroužkují kolem 600 mláďat, hlášení podává 978 spolupracovníků.
U webových kamer s čapími hnízdy je možné prožít mnoho radosti, smutku, legračních dojemných i napínavých okamžiků, můžete se sami přesvědčit. Stačí zadat do vyhledávače youtube čapí hnízdo živě a v nabídce se jich objeví hned několik.
Ale musíte si pospíšit, kolem poloviny srpna už odlétají.
