SeniorTip

Příběhy zemské atmosféry –
aneb za vše může klima anebo počasí (21)

Lidi chtějí vědět, jak bude!

Lidé byli závislí na vlivech počasí, co svět světem stojí a samozřejmě se už na úsvitu svých dějin snažili počasí nejprve porozumět, což trvalo nějakých těch pár tisíciletí. A sotva pár těch tajemství atmosféře a přírodě vyrvali, hned se snažili počasí předpovídat. Až do poloviny 16. století se o to pokoušeli – většinou s nevalným výsledkem – astrologové. Výjimkou asi byla už zde uvedená předpověď počasí na korunovační den anglické královny Alžběty I. v roce 1588.

Teprve po vynálezech základních meteorologických přístrojů mohli nastoupit první seriózní prognostici a mezi opravdu první patřil německý fyzik O. von Guerik. To už se vědělo, že tlak vzduchu prakticky neustále kolísá. V prosinci 1660 v Magdeburgu na vlastnoručně sestrojeném tlakoměru zjistil náhlý a silný pokles tlaku vzduchu a předpověděl silnou vichřici, která se opravdu dostavila! Musíme považovat za raritu i to, že jeho tlakoměr měl více než 10 m vysokou trubici a v ní byla voda! Tlak vzduchového sloupce totiž vytlačí tuto kapalinu do takové výšky. To byl ovšem ojedinělý případ a na pravidelnější předpovědi počasí se ještě čekalo ještě asi dvě stě dlouhých let.

Slovo „synoptický“ je původu řeckého a znamená – současně pozorující. Prvně tohoto termínu použil v Anglii kontraadmirál R. FitzRoy koncem 50. let 19. století, ale první synoptickou mapu, aniž by ji tak ovšem pojmenoval, nakreslil někdy v letech 1816 – 1820 profesor matematiky a fyziky ve Vratislavi a v Lipsku H.W. Brandes. Přesné datum bohužel neznáme, a že se meteorologové – historici snažili… Nejprve krátce o tom druhém, prvnímu pak věnujeme mnohem větší pozornost.

Protože počátkem 19. století Brandes ještě neměl dostatečné množství aktuálních naměřených hodnot tlaku vzduchu, pro zakreslení do mapy použil starých údajů o počasí z ročenek Mannheimské meteorologické společnosti. Na základě měření několika desítek stanic ze západní a střední Evropy, z jižního Švédska a severní Itálie zakreslil do mapy izolinie, které spojovaly stejně veliké odchylky od průměrného tlaku vzduchu pro den 6. března 1783.

Z těch pak zjistil, že v celé té oblasti byl tlak vzduchu podprůměrný, přičemž největší záporná odchylka od normálu byla nad jižní částí Severního moře. Do mapy pak také zakreslil šipkami směr přízemního větru a první synoptická mapa byla na světě. Její význam je samozřejmě pouze teoretický, neboť zmapovala situaci více než třicet let starou. Praktický význam pro vlastní předpovědi počasí tedy neměla, ale - byla první!

Robert FitzRoy po skončení napoleonských válek vstoupil jako čtrnáctiletý v roce 1819 do anglického válečného námořnictva, které nebylo zrovna v nejlepší formě a admiralitě neušlo, že byl velmi nadaný nejen jako námořník, ale i jako koumák-vědec. Mimochodem – byl jediný, kdo závěrečné zkoušky složil bez jediné chybičky! A tak se mladý FitzRoy v letech 1829 až 1836 zúčastnil dvou významných výprav do Jižní Ameriky a východního Pacifiku na lodi Beagle. Z té druhé, slavnější, které se zúčastnil i Ch. Darwin, se vrátil do Anglie už jako kapitán britského válečného námořnictva.

Během této cesty vyvinul speciální směs do tzv. „bouřkové skleničky,“ která pak „fungovala“ na základě faktu, že teplota a tlak vzduchu ovlivňují rozpustnost příměsí v kapalině. Ve směsi 33 ml destilované vody a 40 ml etanolu bylo rozpuštěno 10 g kafru, 2,5 g dusičnanu draselného a stejné množství chloridu amonného. R. FitzRoy zdokumentoval, jak tato sklenička předpovídá počasí! Čistá kapalina předpovídala jasno, zakalená zataženo s možností srážek. Když v ní byly malé tečky, očekávalo se vlhké a mlhavé počasí, zakalená kapalina s malými hvězdičkami předpovídala bouři, pokud se v horní části sklenice tvořila vlákna, bylo větrno. V zimě pak krystaly na dně znamenaly velký mráz, malé hvězdičky v kapalině za slunečného dne většily blížící se sněžení, a velké vločky zataženo a sněžení. FotzRoyva oficielní obsáhlá cestovní zpráva pak kromě popisu cesty obsahovala i komplexní hodnocení všech jeho výzkumů, včetně těch hydrometeorologických.

Pak přišel „úkrok“ stranou od vědy. V roce 1841 se dal Fitzroy přemluvit a byl zvolen do parlamentu za konzervativní stranu. Po dvou letech byl jmenován guvernérem u protinožců – na Novém Zélandu, pobyl tam jen tři roky, při nichž poznal, že do politiky nepatří a vysvobodila ho od ní admiralita. Na její doporučení byl totiž jmenován vedoucím stálého meteorologického oddělení, které na žádost rejdařů a námořní pojišťovny zřídilo v Anglii Ministerstvo obchodu v roce 1846.

První profesionální meteorolog Fitzroy začal spolupracovat s telegrafní společností a pro britské lodě získával první pravidelné informace o počasí v jednotlivých oblastech i přístavech. Věděl, že to nestačí, a že by měly být použity pro předpověď. Tyto návrhy byly však deset let odmítány! Na základě svých map tak „pouze“ vydával výstrahy na nebezpečné bouře. Teprve když v říjnu 1859 ztroskotal na pobřeží Walesu v silné vichřici parník a zahynulo 450 pasažérů, byl Fitzroy pověřen, aby zjistil meteorologické příčiny tohoto velkého neštěstí. Inspirací k tomuto kroku bylo zcela jistě francouzské vyšetřování příčin tragické bouře za Krymské války před pěti lety v roce 1854.

A tak se začínají i v Anglii rodit další synoptické mapy, na kterých jsou poprvé v reálném čase už smluvenými značkami zakreslovány současné údaje o počasí, předané telegraficky, samozřejmě pouze z britských ostrovů. Fitzroy na základě těchto každodenních map zjistil, že se oblasti nižšího i vyššího tlaku, i oblasti s deštěm či silnějším větrem na mapách „stěhují“, a že na základě dosavadního postupu je možné předpovědět, kam se přesunou a určit tak počasí na příští den. Tak vznikla synoptická meteorologie.

I když byl Fitzroy už v roce 1857 jmenován kontraadmirálem, při zavádění svých metod neměl na růžích ustláno. Od února 1861 začal vydávat výstrahy na silnější bouře a vichřice a od srpna dokonce připravoval pravidelné předpovědi počasí. Bohužel opět narazil u členů Královské vědecké společnosti. Ti se domnívali, i když pravý opak je pravdou, že tyto předpovědi jsou jaksi „nevědecké“, vlastně šarlatánské, a že mají co do činění s magií!

A tak tento opravdový zakladatel synoptické meteorologie dopadl špatně. V roce 1863 byl sice ještě jmenován viceadmirálem, ale za dva roky, zřejmě z přepracování a v depresi spáchal 3. dubna 1865 sebevraždu a po jeho smrti Královská společnost okamžitě zakázala vydávat jakékoliv předpovědi! Opravdu přesmutný konec velkého génia! Opět se ukázalo, že doma není nikdo prorokem…

Foto Wikipedia

Vladimír Vondráček

* * *
Zobrazit všechny články autora

Datum	Jméno	Téma
27.01. 14:55	Vesuviana
27.01. 14:28	Jaroslava
27.01. 11:29	olga janíčková
27.01. 10:01	lenkaP
27.01. 07:26	Kamila
27.01. 00:12	Dušan

Navigace

Svátek

Klub

Anketa

Statistika

Podporují nás