Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Liliana,
zítra Dorota.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Slušnost není slabost, ale síla (1)
 
Etiketa je ctnost, na kterou se v 21. století sice ještě nezapomnělo, ale postupně se na ni zapomíná, ctnost, jejíž některá pravidla se sice stále těší všeobecné znalosti i většinové míře dodržování, ale současně se valná část dalších kvapem vytrácí z praxe a jiná jsou dokonce vnímaná jako přežitek nebo o nich už ani neexistuje široké povědomí. Proč se tomu tak děje a jsou některé změny na místě, nebo naopak zavání pošetilostí? Proč patří etiketa k základním kamenům naší civilizace a jejím oslabováním podemíláme vše, v co naše kultura za uplynulé epochy vyrostla? Etiketa bývá mnohdy zjednodušeně vykládána jako pravidla slušného chování, ale označit ji za ctnost jí podle mého sluší více. Etiketa v sobě skloubí teoretické poznatky stejně jako praktické dovednosti, dědictví mnoha generací stejně jako naléhavou aktuálnost. Etiketa platí za způsob života, který je slušný a ohleduplný, žití, kdy jsme ochotni se omezit ve svém pohodlí ve prospěch druhých a celku. Etiketa znamená umění volit vhodné způsoby jednání a komunikace, znamená galantní chování a osobní eleganci. Prostupuje náš život ve všech sférách, jelikož nežijeme v izolované bublině a denně vstupujeme do stovek interakcí s jinými lidskými bytostmi, ať už v reálném světě či kyberprostoru. Ať vedeme řeč o našem oblékání, mluvě, stolování nebo používání mobilu, pořád vězíme v tenatech etikety. Jednáme však v jejím duchu?
 
Zkusíme nyní společně zapátrat po důvodech, proč se úroveň etikety v naší společnosti nachází tak nízko a proč tak často chybí v běžných situacích a vztazích? Proč puberťáci chodí do školy v teplákové soupravě a svého učitele klidně pošlou do míst, kde slunce nesvítí? Proč ze sebe elity národa chrlí urážky a vulgarity jako ti nejhorší zabedněnci, a to ještě v přímém přenosu? Jak to, že je dospělý člověk schopný přijít do divadla v džínách, porušit dané slovo, telefonovat na toaletě, cpát se neurvale do dveří proti kolegovi anebo skákat partnerovi do řeči? O ponožkách v sandálech ani nemluvě… Ale věděli jste kupříkladu že ani talíř v restauraci do ruky nepatří (ano, zapomeňte na hladové vyškrabávání posledních nudlí polévky), stejně jako že na jídelní stůl nepatří mobil, klíče, peněženka? A ty mobily při jídle ani do ruky ne. Fakt ne.
 
Těmito otázkami se dostáváme k objasnění toho, proč patří etiketa k tak důležité součásti naší lidské existence. Za prvé, pomáhá nám přežít a obstát v lidské džungli, dává nám konkrétní návody, jak jednat v daných situacích a s danými lidmi, poskytuje nám určitou míru předvídatelnosti toho, co nastane, jak se oblékat, reagovat atd., čímž vším nám uvolňuje mozkovou kapacitu a nenutí nás o spoustě věcí stále dokola přemýšlet. Umění etikety nám tedy život zjednodušuje, zrychluje, zpřehledňuje a v neposledku přispívá k lepšímu dosahování našich cílů. Za druhé, pokud etiketu používáme, cítíme se všichni lépe, má tedy blahodárný vliv na naši psychiku a prožívání. Nikdo přece netouží diskutovat s hulváty a hlupáky, obědvat vedle někoho, kdo ho stolovacími návyky přivádí do rozpaků, nebo dokonce nedopatřením způsobit faux pas. Za třetí, není jednoduše možné ani žádoucí, aby veškeré naše jednání určovaly paragrafy právních předpisů a na vše se hned volala policie a obraceli jsme se na soudy… Kdepak, ve spoustě ohledů se potřebujeme spolehnout na to, že některé věci prostě platí a platit budou, protože jsme na to zvyklí a je to společensky žádoucí chování. Potřebujeme však, aby tak druzí konali proto, že ty nepsané normy přijaly za vlastní, ne ze strachu před sankcemi, jelikož pouze to zajistí skutečnou funkčnost. Proč jsme se tedy navzdory výše uvedenému dostali do fáze, kdy ve 20. letech 21. století představuje etiketa pro mnohé jedince těžko uchopitelný jev?

Etiketu totiž současná společnost nevnímá jako klíčovou hodnotu. Jistě, většina lidí ji zná a její základy aplikují v běžném životě, jenže tím to také končí. Přímo se nabízí podoba se stupni vzdělání – pokud chceme v životě uspět, asi si také nevystačíme pouze se základní školou… Etiketa je vnímaná jako určitý plus mínus staromódní soubor pravidel, občas užitečná nauka, věc, co se snad hodí jako předmět na jeden rok základky, pozdravit, rozloučit se, někdy říct prosím, někdy poděkovat…  A šlus. Žádný přesah. Chybí zde vnímání etikety jako ctnosti, ke které bychom měli směřovat, ctnosti, na jejímž sebezdokonalení bychom měli ustavičně pracovat, ctnosti, pro kterou je někdy nutné obětovat vlastní pohodlí. Etiketa netrůní v tom VIP prostoru hodnot, kterými se opájí soudobá většinová společnost na Západě. Upřímně, ona nepřešlapuje ani v předsálí. Ano, část populace bude vždy ochotná jí přiznat status hodnoty, tradice a kulturního dědictví, ale bude to většinově stále hodnota druhé kategorie. Do té první patří peníze, kariéra, tituly, materiální statky, sociální status, moc, komfort, osobní prospěch, luxus, požitkářství… Etiketu k sobě nechají doklopýtat, když se zrovna hodí do krámu, ale jinak? Přece se já nebudu omezovat kvůli ostatním! Ať se omezí oni kvůli mně! Takhle bohužel zní většinové paradigma naší současné společnosti. Těžký individualismus. Tvrdá konkurence. A vyrůstají v tom již malé děti v rodině, ve školce, na základní škole…
 
Etiketě se nepřikládá taková důležitost a nedostává ani takový prostor, jaký by potřebovala, u významných socializačních činitelů, mezi jaké patří rodina, škola, vrstevníci či média. K etiketě totiž potřebuje být člověk systematický vedený a vychovaný v ní, musí se teoreticky naučit jejím pravidlům a následně je v praxi tisíckrát opakovat, zdokonalovat a zvnitřňovat v sobě samém. Velmi mnoho proto záleží na pozitivních vzorech. Jaká je však realita? Hned v rodině, při první zastávce socializačním procesem, můžeme narazit na následující problémy – samotní rodiče etiketu neovládají, ergo nemůžou další generaci předat něco, čím sami nedisponují. Dále patří k paradigmatům dnešní hektické doby i chronický nedostatek času, takže další argument, proč se nevěnovat etiketě, leží nasnadě – musíme se věnovat důležitějším věcem! K tomu se naváže zhoubná představa o tom, co si „doba žádá“ – ostré lokty, neohlížení se na druhé, ale sebeprosazení, orientace na výkon a výsledky (ať už se jimi míní cokoliv), úspěch, nezdravá soutěživost a drsná konkurence namísto spolupráce už od první třídy… Ve světě nahlíženém touto optikou se slušnost rovná slabosti, slušný člověk se pasuje do role hlupáka, který vždy ostrouhá. A za pravdu a čisté svědomí si přece nic nekoupíš, tak buď zticha. Kdo neokrádá druhé, okrádá sebe… Kdo by to neznal, že? Jenže tímhle vším jedem vytváříme již od malých dětských duší budoucí svět dospělých, v němž se kdekdo potýká s psychickými problémy a naše společnost je… jaká vlastně? Rozhodně všelijaká, jen ne šťastná. Nebo snad ano?
 
I škola rezignovala na etiketu jako na klíčovou hodnotu, ale nutno dodat, že do té rezignace byla i určitým způsobem vmanévrována, protože současné nastavení pravomocí jí nedává příliš efektivních možností, jak postupovat v případě žáků, kteří se jaksi „nekultivují“ a chuť spolupracovat se nenalézá ani na straně ctěných zákonných zástupců. Pak kupříkladu ze zákona povinná základní škola za devět let nesvede zhola nic. Může se stále znova snažit jít příkladem, vysvětlovat, napomínat, ale… A na mnoha školách si pak můžou klást otázku, proč se tedy vůbec nějak snažit? Ono slušný žák nepřijde do školy v triku se vztyčeným prostředníčkem. Ale zkuste to komunikovat s rodiči takového módního guru… Třeba budete osočeni z omezování osobní svobody, třeba vás ještě poctí návštěvou inspekce, protože jablka nepadají daleko od stromů. Od toho je jen krůček k vnitřní rezignaci. Tak ať si chodí a mluví, jak chtějí, jak si je doma vychovali, naše starost to není… Vážně? Ale je, i když primární odpovědnost leží na bedrech rodičů. Jenže všichni dohromady tvoříme společnost. A jaká bude, jestli v ní bude panovat bezohlednost a vulgárnost, nebo porozumění a laskavost, jestli vůči sobě budeme hrubí a agresivní, nebo naopak ohleduplní a empatičtí, to záleží na každém z nás.
 
 
A co školní osnovy a etiketa? Ani rámcově vzdělávací plány (RVP) nepovažují etiketu za tak nosné téma, aby byla povinně v nějaké formě včleněna alespoň do základního vzdělávání. Alespoň je tam zastoupena ve formě doporučeného obsahu a na řadě škol se tak do učebních plánů v nějaké podobě podívá. Jenže jedna věc je o etiketě mluvit, druhá je v jejím duchu jednat a jít příkladem. Těžko můžu žáky napomínat slovy: „Nemluvte tak sprostě, volové!“, nebo se na chodbě rozčilovat nad tím, že kolegyně X. Y. je totální kráva… Bez osobního zapojení a příkladu často zůstane jen u suché, prázdné a záhy zapomenuté teorie. Absentující kvalitní osobnost učitelů (rodičů) a pozitivní klima ve škole (doma) nenahradí sebelepší učebnice, projekt, metodika nebo vzdělávací plány. A nad tím bychom se jako „dospěláci“ měli zamyslet. Naše společnost nepotřebuje už v patnácti špičkové odborníky a vědce, ale v prvé řadě slušné a zodpovědné občany, a to se bez aktivního zapojení rodiny a školy se zaměřením na určité hodnoty neobejde…
 
A tím se znovu dostáváme už k výše nakousnutému, že za velmi důležité v oblasti etikety platí i pozitivní vzory. Potřebujeme pozitivní vzory v bezprostředním okolí, stejně jako mezi hudebními a sportovními celebritami či politiky řídícími zemi. Potřebujeme média, která nebudou informovat povrchně, jednostranně, bulvárně a urážlivě, a která se nebudou pouze ziskuchtivě honit za senzacemi. Pokud tyto faktory nejenom absentují, ale nadto jsou ještě nahrazeny vzory negativními, jedná se o fatální problém. Protože kupříkladu obyčejný poslanec v parlamentu se těší roli autority už jen z toho titulu, že byl zvolen mezi dvě stě vybraných jedinců řídících celou zemi. Vždyť o čem všem může rozhodovat, jak může ovlivnit náš život pouhým jedním hlasováním? A co teprve ministři, premiéři, prezidenti! Mediální hvězdy s miliony fanoušky a sledujícími! Úspěšní influenceři na sociálních sítí! Jakou jen všichni disponují mocí, formální i neformální. A nezáleží na tom, zda jsme či nejsme jejich sympatizanty. To moc mají a mnoho záleží, jak ji použijí.

Pokračování zítra…

 
Tomáš Zářecký
* * *
Ilustrace pro SeniorTip © Miroslav Šesták

Zobrazit všechny články autora


Komentáře
Poslední komentář: 26.09.2023  19:24
 Datum
Jméno
Téma
 26.09.  19:24 Von
 26.09.  12:29 Přemek
 26.09.  08:30 Ivan
 26.09.  05:14 VS