JEN SI TO PŘEDSTAVTE
Kdysi jsem v nějakém kvízu narazil na otázku:
Jakou profesní schopnost byste si přál dostat nyní v dospělosti návdavkem od kouzelného dědečka?
A od té doby to občas použiju k zábavě ve společnosti.
Z počátku jsou lidi většinou takoví nerozhodní, ale posléze se jim to rozleží. Tož pro inspiraci uvedu já několik svých – není to v pořadí, ani v prioritě – to bych musel ještě promyslet:
1. Být polyglotem
Aspoň těch jazyků, kterými jsem dříve docela plynule mluvil a nebyla to jen taková turistická znalost - kolik je hodin, kde je nádraží, dobrý den, děkuji…
Tak jsem relativně dobře zvládl němčinu, ruštinu, italštinu, slovenštinu – dnes to je vše v troskách, protože vše ustoupilo angličtině. A když polyglot, tak bych si k tomu ještě rád přidal francouzštinu, španělštinu, latinu, hebrejštinu, starou řečtinu, sanskrt a esperanto. V mém mládí se ještě věřilo, že esperanto má budoucnost, mám doma mluvnici i slovník. Tehdy totiž ještě tak nevládla angličtina, která dnes již má skoro monopol – bohužel.
2. Profesionálně rozumět IT včetně. nějaké programovacího jazyka. Pokud se člověk sám nějak nezničí, nebo ho nezničí právě dnes finalizovaná umělá inteligence, tak IT znalosti bude něco jako být polyglotem, nebo ještě lepší – kolik jazyků znáš (i těch počítačových), tolikrát jsi člověkem
3. Profesionálně rozumět ekonomice – hlavně té makro s vazbami na politiku, sociologii… a včetně obchodování na burze, nebo s bitcoiny atp. Ale o to obchodování třeba ani tolik nejde. Je zajímavé, že ekonomové, nebo matematici se toho často i bojí, protože zde vědět, znamená často i ztratit odvahu. Ale spíše ta znalost umožňuje dnes nekonečné zasvěcené i „zasvěcené“ diskuse s minimální zodpovědností - jako dříve třeba filosofie, teologie… - zde mne třeba napadá: „Kolik andělů se vejde na špičku jehly? A dnes moderněji mne napadá: „Víte, kdo to je ekonom?“ A odpověď zní: „Ekonom je odborník, který zasvěceně vysvětlí, proč se nesplnilo to, co před časem předpověděl, nebo dokonce i doporučil“ – ale tomu se dnes zasvěceně vyhýbají, již se poučili.
4. Řemeslně vše umět – jako třeba můj bratranec, který dokáže i postavit dům. Nebo můj bývalý pracovní kolega, který nejen si vše postaví, ale třeba i zkonstruuje sluneční elektrárnu, ze které si napájí i své elektrické auto… No dnes přece nikdo nechce dělat rukama, takže řemeslo upadá a co si člověk nedokáže udělat sám, tak nemá, nebo se pořádně prohne.
Už si tolik nejsem jistý s přáním nějakého uměleckého oboru – špičkový filmový režisér, špičkový dirigent, špičkový výtvarník, špičkový hollywoodský skladatel… To je vše jistě velmi lákavé.
Jenže…
V těch předchozích oborech, když to člověk umí, tak vynikající uplatnění má jisté. V těch uměleckých tomu zdaleka tak vůbec nemusí být. Zde to vždy chce ještě šťastnou souhru okolností.
K takovému kouzelnému dědečkovi já ale mám vztah od nejútlejšího dětství. Tehdy mne snad nejvíce ovlivnila pohádka, jak poutník v lese potkal dědečka, který po něm žádal rozdělit se o poslední skývu chleba. Poutník sice nevěděl, že dědeček je kouzelný, ale rozdělil se. Na což dědeček reagoval, že si nyní může přát 3 přání. A tak poutník vyrukoval s tím, ať se vše promění ve zlato. A proměnilo. A poutník umřel pak hlady.
Toto mne v dětství velmi stresovalo, že bych si špatně mohl též vybrat, byť úmysl původně nebyl špatný – cesta do pekel přece bývá často dlážděná i dobrými úmysly, že. A tak již jako kluk jsem se na takové možné setkání s kouzelným dědečkem dobře připravil. Nejen, že bych se v lese s každým podělil - co když by právě šlo o kouzelného dědečka. Ale měl jsem i připravenou svou vlastní formuli: „Děkuji Ti, dědečku, za laskavost, ale mi bude stačit splnění jen jednoho mého přání – prosím o kouzelnou hůlku.
Toto, jak jsem si vymyslel, mne pak naplnilo pohádkovou jistotou, že s kouzelnou hůlkou by se mi opravdu mohlo splnit vše. Jinak je těžké rozhodovat, zda upřednostnit jachtu před autem, a to před domem… a tři přání jsou fuč, že. Jo kouzelná hůlka, to je jiná!
Problém ale je, že nikdy se ten kouzelný dědeček neobjevil.
Stanislav Vaněk
Poznámka redakce:
Autor fejetonu je režisérem a scénáristou, ale byl též ředitelem Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha, dramaturgem, hlavním dramaturgem, vedoucím redakce, zástupcem šéfredaktora, akvizitérem domácích i zahraničních hudebních pořadů, dramaturgem programových fondů…Připravil mnoho přes tisícovku televizních pořadů a získal též řadu ocenění.
***
Ilutrace:https://aukro.cz/ https://www.pozitivni-noviny.cz/