BIBLE, NOVÝ ZÁKON – 20 LIST JAKUBŮV CITACE BIBLE: List Jakubův je v pořadí NZ knih prvním listem ze skupiny tzv. katolických neboli obecných listů. Jsou to listy, které nejsou určeny jednotlivé církevní obci nebo jednotlivci, nýbrž většímu okruhu křesťanských obcí.
Autor se představuje na začátku jako Jakub, služebník Boží a Pána Ježíše Krista. Tradičně je ztotožňován s Jakubem, „bratrem Páně“, který byl hlavou jeruzalémské církve a byl ukamenován v roce 62. Tomu by odpovídal morální ráz listu a zdůrazňování dobrých skutků – jak se zdá – v polemice proti těm, kteří špatně chápali vztah víry a skutků u apoštola Pavla. V tom případě by byl list napsán před r. 62.
Někteří bibličtí vědci se domnívají, že list napsal později nějaký vzdělaný křesťan židovského původu a postavil ho pod záštitu Jakuba, „bratra Páně“. Odvolávají se přitom na vytříbenou řečtinu, ve které je list napsán. Takovou dobrou znalost řečtiny by bylo stěží předpokládat u Ježíšova příbuzného. Je též možné, že Jakubův list je výsledkem pozdějšího přepracování staršího původního listu. V obou těchto případech by byl list napsán koncem 1. stol.
Jakubův list má pouze formu dopisu. Ve skutečnosti je to volně sestavené kázání. Napomenutí, obsažená v listě, se týkají všedního života v křesťanské obci a vykazují velkou podobnost s filosoficko-etickou literaturou té doby.
List je adresován „dvanácti pokolením v diaspoře“. To může znamenat křesťanům obráceným ze židovství, žijícím mimo Palestinu, nebo v přeneseném smyslu všem křesťanům.
Jakubův list byl všeobecně uznán za součást Písma svatého Nového zákona poměrně pozdě – až ve 4. stol. Chybí v tzv. kánonu Muratoriho ze 2. stol. Také v novověku se o něj vedly spory. Luther jej označil za „slaměnou epištolu“, snad pro Jakubovu polemiku proti Pavlovi, ale z kánonu jej nevylučoval. Tridentský koncil se vyslovil ve prospěch tohoto listu. Dnes opět poznáváme, že i Jakubův list obsahuje bohatý poklad pravděpodobně ústní tradice, která má staré kořeny a je pobídkou k dobrému křesťanskému životu.
SLOVA BIBLE: Víra a skutky
Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit? Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by jim řekl: „Buďte s Bohem – ať vám není zima a nemáte hlad, ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.
Pravá moudrost
Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže své skutky dobrým způsobem života, v tichosti, kterou dává moudrost. Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se moudrostí a nelžete proti pravdě. To přece není moudrost přicházející shůry, ale přízemní, živočišná, ďábelská. Vždyť kde je závist a svárlivost, tam je zmatek a kdejaká špatnost. Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky. Ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj.
Neblahá pýcha
Bratří, nesnižujte jeden druhého. Kdo snižuje, nebo odsuzuje bratra, snižuje a odsuzuje zákon. Jestliže však odsuzuješ zákon, neplníš zákon, nýbrž stavíš se nad něj jako soudce. Jeden je zákonodárce i soudce; on může zachránit i zahubit. Ale kdo jsi ty, že odsuzuješ bližního?
Závěrečné výzvy
Buďte tedy trpěliví, bratří, až do příchodu Páně. Pohleďte, jak rolník trpělivě čeká na drahocennou úrodu země, dokud se nedočká podzimního i jarního deště. I vy tedy trpělivě čekejte, posilněte svá srdce, vždyť příchod Páně je blízko. Nestěžujte si jeden na druhého, bratří, abyste nebyli odsouzeni. Hle, soudce stojí přede dveřmi! Za příklad trpělivosti v utrpení si, bratří, vezměte proroky, kteří mluvili ve jménu Páně. Hle, blahoslavíme ty,, kteří vytrvali. Slyšeli jste o vytrvalosti Jobově a víte, k čemu ho Pán nakonec přivedl. Vždyť Pán je plný soucitu a slitování.
Především nepřísahejte, bratří moji, ani při nebi ani při zemi ani při ničem jiném. Vaše ´ano´ ať je vždy ´ano´ a ´ne´ ať je ´ne´, abyste nepropadli soudu.