Proslavil se hlavně experimentováním s filmovou formou, například použití střihu po ose. Dějiny kinematografie změnil svým snímkem U konce s dechem, v němž zfilmoval námět z černé kroniky. Hlavního hrdinu snímku si zahrál tehdy neznámý herec Jean-Paul Belmondo. Z jeho dalších snímků můžeme jmenovat filmy Žena je žena, Žít svůj život, Vojáček, Pohrdání, Vdaná žena, Bláznivý Petříček.
Godard se narodil 3. prosince 1930 v Paříži do movité rodiny, otec byl lékař a matka z prominentní rodiny. Vystudoval etnologii na Sorbonně a spoluzaložil časopis Gazette du Cinéma. Když mu rodina odepřela finanční podporu, rozhodl se pro bohémský život. Dle svých vzpomínek se v případě nutnosti uchýlil i ke krádežím jídla. Později se nechal najmout jako dělník na stavbě přehrady ve Švýcarsku, za vydělané peníze pak natočil první krátký film. Godard začínal jako filmový kritik a společně s dalšími režiséry vytvořili hnutí, které dnes všichni známe jako francouzskou novou vlnu. Svou tvorbou se Luc Godard stal nejslavnějším a nejradikálnějším představitelem francouzské nové vlny vyznávající program realismu, kterého je možné dosáhnout zejména dlouhými nepřerušovanými záběry.
Godardův film U konce s dechem, který natočil v roce 1960 můžeme považovat za stěžejní film nové vlny a proslavil tehdy neznámého Belmonda, který si zde zahrál společně s Jean Sebergovou. Ke spolupráci s Belmondem se Godard znovu rozhodl v roce 1965 v Bláznivém Petříčkovi, kde ženskou hlavní roli svěřil své manželce Anně Karině. Ta se objevila i v dalších Godardových filmech - Žít svůj život, Banda pro sebe. V roce 1963 se ve filmu Pohrdání objevila v hlavní roli Brigitte Bardotová. V roce 1969 natočil polemický dokument o Československu s názvem Pravda. Vypravil se osobně do Prahy a inkognito natáčel. Český režisér Jan Němec vzpomíná, jak se s Pavlem Juráčkem dozvěděli, že Godard natáčí v Praze prorežimní film, a dokonce ho sledovali s úmyslem jej inzultovat, což se nakonec nestalo.
Ke konci své kariéry byl Godard prý stále stejně provokativní jako kdykoliv předtím, napsal britský list Guardian v recenzi k jeho snímku Naše hudba. V posledních letech patří mezi jeho experimenty opus Socialismus. Během rodinné projížďky lodí pojednává o nenaplněných ideálech západní společnosti plný kritické sebereflexe, nečekaných spojení, umělecké kreativity a vtipu. Posledním hraným titulem režiséra i scenáristy Jeana-Luca Godarda zůstalo experimentální drama z roku 2014 Sbohem jazyku. „Je to o muži a jeho ženě, kteří si již navzájem nerozumějí, protože nehovoří stejným jazykem,“ shrnul Godard.
Oscara ani nominaci na tuto cenu Godard nikdy nezískal. Toho čestného v roce 2010 odmítl. „Nemám víza do Států a ani o ně nechci žádat,“ řekl v rozhovoru pro New York magazine s tím, že navíc nestojí ani o samotnou cenu, která je podle něj divná. Godardova tvorba a myšlení o filmu se pak ještě mnohokrát proměnily a pokaždé zásadním způsobem ovlivnily přístup k pohyblivému obrazu. Godard byl také teoretikem, proto jsou některé jeho filmy často spíše samoúčelným experimentem, ilustrací jeho momentálních teoretických postojů a politického přesvědčení. Při tvorbě často využíval moderní technologie a zkoušel jejich možnosti.
Slavný režisér nové vlny Jean-Luc Godard dobrovolně odešel ze světa ve Švýcarsku 13. září 2022. „Ztrácíme národní poklad,“ prohlásil na Twitteru francouzský prezident Emmanuel Macron. Godarda označil za ikonu nové vlny, která vytvořila moderní, svobodné umění.