Nový rok ve světě V Německu je zvyk odlévat olovo mnohem rozšířenější než u nás a v mnohé rodině se stal skutečným tradičním obřadem silvestrovské noci. Když odbíjí dvanáctá, naberou plnou lžíci roztaveného olova a vhodí do nádoby se studenou vodou. Podle toho jaký tvar olovo dostane, hádají budoucnost.
Půlnoc ze Silvestra na Nový rok očekávají v Rusku nejdychtivěji vdavekchtivá děvčata. Jakmile dozní dvanáctá, vybíhají z domova, zastaví prvního muže, kterého potkají a táží se ho na jeho jméno, protože věří, že to bude jméno jejich nastávajícího.
V Argentině mají zajímavý způsob proroctví, které jim věští hmotné vyhlídky v novém roce. Vezmou tři brambory, jeden oloupají docela, druhý jen napůl a třetí nechají ve slupce. Položí všechny tři pod postel, a když odbíjí půlnoc, uchopí namátkou se zavřenýma očima jeden z nich a tak mají obrázek příštího roku doslova na dlani. Toto jihoamerické orákulum totiž slibuje těm, kteří si vzali brambor ve slupce, velké finanční zisky, druhým, kteří sáhli po napolo oloupaném bramboru nezměněnou finanční situaci a konečně těm chudáčkům, kteří nešťastnou náhodou uchopili oloupaný brambor větší nebezpečí, že pozbudou velkou část svého majetku.
Dělová rána oznamuje příchod Nového roku v Chile. Obyvatelé jej očekávají na ulicích, všude se to hemží lidmi, a když se blíží půlnoc, neujde vám zajímavý jev; jednotlivci, kteří se hledí dostat co nejblíže k určité osobě úzkostlivě dbají, aby ji v zástupu neztratili z očí. Pro nezasvěcené pozorovatele je to hádankou, ale půlnoc ji rozřeší; jak udeří dvanáctá, všichni se při novoročních blahopřáních políbí, známí – neznámí, všichni se objímají a obyvatelé věří tomu, že podaří-li se jim dát první polibek tomu, koho mají nejraději, přinese jim to štěstí po celý rok.
Ve Španělsku, když se blíží půlnoc, připraví si každý dvanáct velkých, co nejsladších kuliček hroznového vína a při každém úderu, ohlašujícím příchodem nového roku jednu kuličku sní, aby byli po celý rok hodně šťastni.
Bretanští vesničtí chlapci a děvčata se na silvestra vydají společně do lesa, kde se rozběhnou, hledajíce jmelí. Chlapec, který se svým svazkem jmelí dorazí první do vesnice je pak prohlášen „králem jmelí“ a smí po celý den políbit kterékoliv děvče nebo ženu, která projede kolem jeho dveří.
Zatímco odbíjí v Bourbonsku půlnoc, zavládne v každé společnosti i v rodinném kruhu pravidelně hrobové ticho. Každý tiskne v zubech peníz, a jak dozní dvanáctá, kousne do něj, protože věří, že to přináší bohatství.