Příběhy z liščích strání …
Stalo se Vám, že sháníte kvalitní knihu pro malé i velké čtenáře a nevíte si rady?
Knížka O duši lesa autorky a veterinární lékařky Daniely Králové mne osobně pohladila po duši a zdá se mi tak výjimečná, že si dle mého soudu v té současné běžné produkci rozhodně zaslouží zviditelnění. Přestože jsou tyhle Příběhy z liščích strán podané pohádkovou formou, upoutají nejen malého, ale i velkého čtenáře, a to hned z několika důvodů. Na prvním místě je to neobyčejný cit k celé naší přírodě a všemu živému kolem nás. Podvědomě cítíme, že autorka dala do tohoto svého vyprávění kus srdce.
Právě to porozumění a vnímavost dovolily její dětské hrdince o jedné úplňkové noci objevit liščí noru a vysledovat liščí rodinku v jejím výsostném teritoriu, „v lese pod srdíčkovým dubem“. Ze všeho nejdřív to však znamenalo čekat. Naučit se pokorně vnímat a cítit „vůni lesní půdy, posvátné ticho, do kterého se rozléhá tajemné soví houkání, listí tiše šustící v korunách prastarých stromů...
Lišáčci, jste tady?“ Nejistota, zda se podaří získat důvěru liščí rodinky, zda ji liščata akceptují a dovolí se k nim přiblížit a navázat s nimi přátelství, byla po hodinách a dnech trpělivého čekání a vysedávání před norou konečně odměněna! Hrdinka s nimi navázala silné pouto, snad malí lišáci vycítili z tónu hlasu, že jim neublíží, a prožila tak mnohá dobrodružství, která napomohla udržet a prohloubit křehkost zdánlivě nerovného vztahu.
Kapitoly ve kterých je krok za krokem obrazem i slovem provázeno tohle přibližování člověka k liščím mláďatům, jsou tak výjimečné, že ani nedýcháme, dost možná nám i samým napětím ukápne slzička. Vždyť komu se jen tak poštěstí krmit tři liščí kluky nebo si s nimi pohrát nedaleko jejich nory, takřka pod dozorem mámy lišky? Jsme svědky, jak spolu lišáci od útlého věku soupeří o hierarchii a učí se prosadit v našem světě. Nejednou jim musí hrdinka sebrat „hračky“ jako víčko od plastové láhve, zbytky všelijakých obalů nebo „voňavých“ konzerv. A což teprve provětrat jejich zrzavé kožíšky preparátem na blechy, to je úleva! Jak obrovskou důvěru potřeboval lišáček s pochroumanou nožičkou nebo s bolavým bříškem k tomu, aby se dal léčit od člověka, před kterým ho varoval vrozený pud a strach?! Chválabohu, že je autorka veterinátní lékařka a ví si i s takovou „nemocí rady! Odkud se bolest vzala? To nebylo téžké uhodnout, kousek od nory ještě ležely igelitové sáčky a zbytky odpadků!
Nezůstane jen při jednostranném přátelství. Při společných toulkách po lese musí naše hrdinka získat všestrannou obratnost a vytrvalost, lišáci ji musí naučit spoustu dovedností od tichého pohybu v lesním terénu a vyhledávání úkrytu, až po umění „mít oči k vidění“, dokázat vidět a setkávat se s dalšími lesními tvory, kteří by jinak zůstali lidskému oku skryty. Na těchto výpravách se dovíme třeba i to, jak to mají světlušky v noci s tou lucerničkou, stranou nezůstanou ani obyčejní mravenci a jejich úžasný mikrosvět.
Babí léto je krátké a koloběh života posvátný i neúprosný. Autorka nás provedla časem liščího dospívání až do doby, kdy lišáčci podle zákona přírody opustili domovskou noru a rozběhli se do světa. Obrovské souznění člověka s přírodou, s duší lesa a jeho tvory nenechá nikoho na pochybách, že tohle vyprávění je autentické, že všechno to autorka skutečně prožila a společně s ní cítíme, že tenhle „magický svět“ nestačí mít rád, že je ho třeba i chránit!
Poselství? Docela jistě tohle: „Starejme se. Každý v tom svém kousku okolí, kde žije, může pro přírodu něco udělat. Je to přece i náš domov. Vysaďte strom, odneste odpadky, chovejte se tak, ať jednou i vaše děti a vnoučata mohou jít do přírody čerpat sílu a útěchu. Nesmíme ji ničit rychleji, nežli se může obnovovat… ona totiž také není nesmrtelná!“
Vyprávění, které autorku inspirovalo i ke vzniku písně O duši lesa, působí dojmem „živé knihy“, jako kdybychom to byli my, kdo se prochází lesem a navazuje přátelství s jeho obyvateli. Tomu, že před našima očima kniha ožívá, napomáhají jak videa a četné fotografie, tak i hudba P. B. Hellanda a jeho skladby Sunny mornings.
Jsem si jistá, že kniha O duši lesa - Příběhy z liščích strání pohladí a potěší každého, „vždyť příroda se na věk neptá, pro ni jsme jen velký nebo malý člověk,“ říká Daniela Králová, vypravěčka a fotografka v jedné osobě. Vychází v Nakladatelství TN v Praze a je k dostání u většiny knihkupců. Docela jistě ji bude možné zakoupit i přímo s podpisem autorky ve veterinářské praxi ve Velká Chuchli v Praze 5, Dostihová 273/2