Chvála afér
Chválit aféry – tedy nepříjemné, pohoršlivé či senzační případy až skandály patří jistě mezi pořádné zhůvěřilosti, ale snad mi to bude prominuto. Pokud by náhodou někoho napadlo, že budu fandit zejména senzacechtivým novinářům a aférkám současných rádoby celebrit, tak ho snadno vyvedu z omylu. Jako obyčejně se totiž budu v této chvalbě snažit aféry jaksi rehabilitovat a ty jejich negativní přívlastky alespoň trochu zpozitivnit.
Začněme ale od Adama, a to doslova. Ačkoliv při jeho stvoření neexistoval nikdo, kdo by jeho první aféry mohl zaznamenat, rozvířit a rozšířit do světa, přesto nějakým zázrakem o nich nejen všichni víme, ale přiznejme si, že je vnímáme s chvályhodným pochopením! Vždyť on chudák se jistě v Ráji nejprve pořádně nudil, pak musel podstoupit přetěžkou, unikátní operaci, na níž by si ani současní chudáci chirurgové vůbec netroufli, a výsledkem byl bezprecedentně nejmenší výběr životní partnerky! To, co se odehrálo kolem zakázaného ovoce pod stromem poznání, byla samozřejmě aféra jako hrom, ale zase – nebýt jí, tedy přesněji – nebýt milé Evy, tak bychom tu přece vůbec nebyli! A to by jistě bylo smutné, že?
Pokud si dnes kdekdo „náhodou“ ztěžuje, že se zejména u nás v současné době s rozličnými aférami roztrhl přímo pytel, pak si dovolím nesměle upozornit na to, kam se naše moderní doba hrabe na dobu biblickou. Vždyť co starozákonný biblický příběh, to báječná aféra, jenže tehdy se to tak nebralo. A na to se možná zapomíná, což je samozřejmě ohromná chyba! Vždyť hned jedna z dalších afér, kdy Kain zabil Ábela, protože mu dal příliš velkou ránu, zadělala pravděpodobně na všechny další aféry i aférky až do dnešní doby.
Prakticky už od těch časů to šlo se světem od deseti k pěti! Jen považte – „celosvětová“ ekologická katastrofa alias potopa světa, aféry ze Sodomy a Gomory, exodus Židů z Egypta, aféra se zlatým teletem a tak dále a tak podobně.
Své aféry má nejen křesťanství, ale zcela jistě i judaismus, islám, hinduismus a snad všechna náboženství, která se v historii lidstva vyskytovala, možná s výjimkou buddhismu. To ale není má parketa, na téhle si nejsem vůbec pevný v podpatcích.
Nesčetně svých afér, známějších i méně známých, má každá doba. A jsou to aféry takového kalibru, že se o nich učí žáci a studenti už stovky let. V řeckých bájích byl na ně přeborníkem nejmocnější Zeus, o jehož záletných aférkách v přestrojení za labuť či za zlatý déšť si pozdější Don Juanové a Casanovové mohou pouze nechat zdát. A pozor, je jistě příznačné, že se starý proutník Zeus musel při svádění Evropy přeměnit na býka! Jednou z největších afér těch bájných starých časů byla pak aféra Trójská, na jejímž počátku byla – jak jinak – sličná žena Helena. A to už se pomalu ale jistě dostáváme do oblasti mezi bájemi a historií.
Ani staří Čechové - statní junáci - se za své aféry nemusejí stydět. Díky Dalimilově i Krokově kronice (a zejména zásluhou „Aloisa Jiráska, kterého jsem četl, ač jsem vypadal na páska“ – s dovolením, pane Jiří Suchý), si stále můžeme vychutnávat například milostnou aférku Ctirada a Šárky, krásný to start k Dívčí válce.
Středověké aféry zde uvádět nemohu, protože tyto horrory prostě chválit nelze. S výjimkou aféry Mistra Jana Husa, i když vlastně jistě jen Husův boj za pravdu, který předcházel jeho smutnému konci…
Některé aféry novověku můžeme už opět považovat za jednoznačně chvályhodné. I když bohužel často také končily drsně nehumánně – viz Giordano Bruno, nebo téměř o tři sta let později jen o něco šťastnější Dreyfus. Jejich aféry a řada dalších přece pohnuly vědou, filosofií a vůbec celým vývojem společnosti. Do této kategorie můžeme klidně zařadit i nejznámější téměř čerstvé americké aféry - Watergate, Monika či WikiLeaks.
Naše posametové aféry jsou kapitolou samou o sobě a jsou už většinou dobře zmapované, leč pohříchu většinou nevyjasněné. Při jejich výčtu by se dalo postupovat nejen napříč politickým spektrem, ale i napříč celou abecedou – od aféry Bamberk po aféry Železného. Mne však na těch našich aférách zaujala jiná věc – jak je při nich preferováno písmeno „K“! Posuďte sami: Aféra Komerční banky, Koženého, Kalvodova a Křečkova, Kořistkova, kakaová Krausova, Krejčířova, Kajínkova, Kubiceho. Určitě jsem na některé zapomněl a zlé jazyky sem zařazují i aféry Klausovy a Kalouskovy.
Takže na závěr – na to, abychom aféry mohli bez postranních úmyslů chválit, je třeba opravdu velmi specifického úhlu pohledu. Prostě je třeba se na ně dívat jako na více méně potřebné rozbušky, které pomohou vyčistit kalné vody nejen naší tak proklínané politiky!
Tak, a teď mě klidně třeba i kamenujte, ale vězte, že jako prorok povětrnosti ve výslužbě jsem na to zvyklý…
