Toto jméno má řecký původ a vychází z mužského jména Alexandros, což doslova znamená obhájce mužů. Alexandra byla manželkou císaře Diokleciána. Její život ovlivnil svatý Jiří. Ten byl roku 303 při procesu odsouzen k smrti a Alexandra se za něj přimlouvala. Došla tak daleko, že se ho snažila dokonce osvobodit a zachránit. Toto císaře velmi rozzlobilo a dal ji také uvěznit. Podle legend zemřela zcela zapomenuta v žaláři. Bývá zobrazována na svatojiřských obrazech jako klečící dívka.
V církevním kalendáři má dnes svátek Anselm. Toto německé jméno pochází ze starogermánského slova "ans", což značilo bůh, a slova "helm" čili přilba. Dohromady tedy jméno znamená boží helmice, ale lze jej vysvětlit i tak, že nositel tohoto jména je pod boží ochranou. Anselm z Canterbury se narodil kolem roku 1033 v italské Aostě ve šlechtické rodině. Po smrti matky se vztah mezi ním a otcem silně ochladil a chlapec odešel do Burgundska k příbuzným z matčiny strany. Léta putování po Francii jej přivedla roku 1060 do benediktinského kláštera v Le Bec (Francie), kde se stal převorem a po smrti opata nastoupil v roce 1078 na jeho místo. Když zemřel v roce 1089 arcibiskup Lanfranc, žádali všichni duchovní, aby se jeho nástupcem stal Anselm. Král Vilém II. jej však nechtěl jmenovat. Učinil tak až po silném nátlaku a do budoucna to znamenalo, že oba mužové se příliš neshodli. Anselm však nebyl jenom duchovním hodnostářem. Jeho poslání spočívalo v pedagogické práci. Některé jeho názory se zachovaly a jsou zaznamenány formou krátkých rozhovorů s učiteli. Byl zásadně proti přísnosti - tehdy spíše obvyklé. "Víc než přísností je třeba mládež vychovávat laskavostí a hlavně trpělivostí," tvrdil a k tomu dodával: "Bez lásky se v ní totiž rozmůže nedůvěra a odpor ke všemu dobrému." Co k tomu dodat. Asi nic, spíše se pokusit toto krédo žít. Anselm zemřel 21. dubna roku 1109 a byl pochován v Canterburské katedrále. Svatořečen byl roku 1494.
Dnes má svátek také patron všech vrátných a pomocník při všech trampotách Konrád z Parzhamu. Narodil se v tomto bavorském městě 22. prosince roku 1818, a ačkoliv byl synem sedláka, zřekl se roku 1849 hospodářství a odešel do kapucínského kláštera svaté Anny v Altöttingu, kde po zbytek života zastával službu vrátného. Pracoval osmnáct hodin denně a spal pouze několik hodin. Zbytek trávil modlitbami. Zemřel 21. dubna roku 1894.
Je pochován v kapucínském kostele v Altöttingu, který byl v roce 1953 pojmenován po něm. Papež Pius XI. ho svatořečil 20. května 1934. Jeho hrob se stal poutním místem.