Chvála iluzí
Nahlédnete-li do jakéhokoliv slovníku cizích slov, tak zjistíte, že iluze je nesprávná, falešná představa, se skutečností se neshodující. Přelud, vidina, klamná naděje a tak dále a tak podobně. Tohle že by se mělo chválit? A na tuto řečnickou otázku opět nesměle, leč neoblomně odpovídám – ano! Je k tomu však třeba nasadit správný úhel pohledu a toto nastavování je už delší dobu mým největším hobby. Podíváte-li se na daný problém z té správné strany, pak možná také zjistíte, že iluze mohou být nejen krásné, ale také velmi užitečné a tedy chvályhodné. Abych to dokázal, opět to dá ovšem pěknou fušku.
Nejprve jen tak zcela nezávazně se snad dají chválit některé iluze kouzelníků - iluzionistů, ale to by bylo příliš jednoduché. Jinak opravdu nevím, kdo přišel na ten nápad, že všechny iluze musejí být jen pouhým klamem a šalbou, neuskutečnitelnou vidinou? Stačí nebýt líný, zamyslet se pokud ještě máme čím, a určitě najdeme celou řadu příkladů a situací, kdy iluze jsou přímo životadárné. Takže jsem zapnul ve svém mozečku vše, co v něm zbylo, a zde je výsledek. Představme si několik následujících situací:
Lije jako z konve, déšť neustává, voda v řekách stoupá. Povodeň se zdá neodvratná. Voda začíná zaplavovat údolí. Lidé i záchranáři se obávají nejhoršího. Postižení ve svých domcích propadají panice, s rukama pouze sepnutýma se modlí, ať přestane pršet a chlácholí se klamnou iluzí, že se voda vylitá z břehů zastaví u jejich prahů, že záchranáři všechno zajistí, a tak dále a tak podobně …
Nebo jiné živelní pohromy. Blesk zapálí dům a při požáru se vše ostatní, včetně spoléhání na hasiče, odehrává podle stejného scénáře, jako v případě povodně.
A do třetice jedna sólová situace s naprostou absencí živlů. Parašutista vyskočí z letadla, udělá vše, co se udělat má, a přesto se padák neotevře. Padající „hrdina“ propadne panice, ztratí veškeré iluze a v očekávání neodvratitelného konce se téměř v mdlobách a se zcela vytřeštěnýma očima řítí k zemi.
Toto vše jsou samozřejmě naprosto katastrofické scénáře a přitom stačí málo, aby se vše v dobré obrátilo. Když už bychom přistoupili na tu výše uvedenou pesimistickou definici iluzí, co nám brání, použít jednoduché finty. Ve všech právě uvedených katastrofických příkladech přece postačí, když postižení, jak při povodni, tak i při požáru a také nešťastník ve vzduchu, si jednoduše vybaví iluzi pozitivní. Budou se sice obávat nejhoršího, ale začnou spoléhat zejména sami na sebe! To je vyburcuje k neuvěřitelným výkonům při povodni i při požáru, a parašutistu to donutí k naprostému soustředění, které je nutné k tomu, aby zvládl spletenec šňůr a otevření záložního padáku. A protože štěstí jak známo přeje odvážným a připraveným, všechno je rázem jinak. Nikdy neprší věčně a tak v případě živelních pohrom zvládnou postižení za pomoci sousedů i hasičů povodeň i požár. Parašutistovi se pak povede rozplést šňůry a klidně se snese na záložním padáku k zemi. Pozitivní iluze odvrátila katastrofu!
Zcela aktuálně můžeme mezi tyto situace zařadit i současnou pandemii coronaviru. I nyní nestačí spoléhat jen na lékaře nebo dokonce bláhově na vládu…
Ano, štěstí je krásná a přepychová věc! Ale i když jak říká básník-textař, prachy si za ně nekoupíš, tak za pomoci vlastního přičinění a pozitivní iluzí i jen malá kapička štěstí často zachrání majetky i životy.
Co tomu říkáte, nejsou to reálné možnosti se šťastnými konci? Vždyť přece všechno má svůj rub a líc a jak zpívali kdysi další dva naši skvělí textaři – „každý chlup má svůj rub, každý rub má zase líc – chci vidět líc, mně do rubu není nic!
A tak na závěr jako obyčejně plamenná výzva. Obraťme naruby definici iluze a hledejme na ní kladný líc! Snažme se, ať nám obohatí naše životy a pak už nám nic nezabrání, abychom ty pozitivní iluze mohli s klidným svědomím kdykoliv chválit.
