Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Matěj,
zítra Liliana.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Turisté? Turisté…
 
Přečetla jsem si se zájmem článek Marty Urbanové, který se týkal rozcestníků, a ihned jsem si vzpomněla na svůj rozhovor s emeritním předsedou Klubu českých turistů, panem Janem Havelkou. Ve svém věku neuvěřitelně činorodý člověk, plný elánu a nápadů, mi ochotně vyprávěl o svých plánech i o historii KČT. Místem našeho setkání bylo město Bechyně, kde jsem byla vloni na dovolené a kde tenkrát, a pravděpodobně i dnes, sídlí jediné Muzeum turistiky na našem území. Rozhovor vyšel v týdeníku Naše rodina v čísle 45/2018. Třeba i pro vás bude v prázdninovém čase zajímavým počtením.
 

Jan Havelka
Předkové říkávali: Je třeba krajinu ohmatat svými chodidly


Klub českých turistů si letos připomíná 130. výročí svého vzniku. V jeho historii, tak jako v historii celé naší společnosti, bychom našli mnohé peripetie. V roce 1948 byl KČT zakázán, jakmile poměry dovolily, v roce 1990 opět obnoven.
Více než 40 tisíc km značeným turistických tras, udržovaných v perfektním stavu, patří mezi nejpřehlednější v Evropě, možná i na světě.
Stovky akcí- pochodů, setkávání, přednášek, přibývající informační tabule v krajině- to vše přitahuje zájemce všech generací. Turisté navazují na své předky i údržbou starých a budováním nových turistických chat, a tak jako generace před nimi přibližují krásy naší země ostatním. Čestným předsedou KČT je Ing. Jan Havelka. Právě on má největší zásluhu na vzniku prvního a zatím u nás jediného muzea turistiky. Bylo otevřeno v Bechyni v roce 2006 v prostorách bývalé židovské synagogy, a jak říká je „jeho dítětem“. Z vedlejší budovy je zatím zprovozněno pouze její přízemí. Další dvě patra a okolní prostory procházejí náročnou rekonstrukcí, takže stovky exponátů zatím čekají v krabicích. Kdy uvidíme definitivní podobu muzea? Do deseti let, nebo nikdy – říká Jan Havelka.
 
Jak bude jednou muzeum vypadat?
Jeho dokončení beru jako svůj hlavní úkol. Mám pětiletý „skluz“, protože jsem řídil výstavbu Bezručovy chaty na Lysé hoře. Bylo s tím spojeno mnoho starostí, takže provoz v muzeu sice běžel, ale rozvoj se zastavil. Teď se do toho dám, vím, že vzhledem ke svému věku musím spěchat. Všechna povolení a projekt už máme, ve dvou patrech probíhá rekonstrukce stropů, instalací, druhá polovina budovy je dnes skladem výstavních předmětů. V podkroví plánujeme vybudovat centrální archiv Klubu, chceme tu mít i byt pro archiváře a malou turistickou ubytovnu. Prioritou jsou ale výstavní prostory. Věřím, že to zvládneme.

Předsedou KČT jste byl poprvé zvolen v roce 1991…
Hned v prosinci 1989 jsme s přáteli začali plánovat obnovení Klubu. Podařilo se to o pár měsíců později, byl jsem zvolen místopředsedou a další rok předsedou. Potvrzen ve funkci jsem byl ještě několikrát, vedl jsem Klub celkem 15 let, dnes jsem jeho čestným předsedou. Začátek byl velmi obtížný, protože jsem se zároveň stal v ČKD Praha, kde jsem celý život pracoval jako projektant, generálním ředitelem, a obě funkce vykonával téměř pět let souběžně.

Co bylo vaším nejdůležitějším úkolem?
Naším přáním bylo, aby Klub českých turistů navázal na prvorepublikové tradice našich předchůdců. Měli jsme schované staré stanovy, ročenky, přihlásili se nám čtyři bývalí funkcionáři, kteří byli ochotni pomoci. Velkým úkolem bylo změnit zaměření turistiky. Samozřejmě i ve Svazu turistiky jsme nadšeně organizovali různé pochody, ale jen ty povolené a se správným pojmenováním- to bylo ale vše. Původní KČT měl i jiné priority- pro cestovní ruch u nás byl nejdůležitějším článkem. Jeho členy byli naši nejlepší architekti, památkáři, pořádaly se desítky přednášek, diskusí. To bylo zničeno. Mohl jsem začít prosazovat své sny, ale jednoduché to nebylo, mnozí mi nechtěli rozumět. Snažil jsem se psát články do časopisu Turista a burcovat, že musíme povýšit i intelektuální činnost, která k turistice patří.

Prosazujete pojem „aktivní turistika“…
Ano, je to něco jiného, než vyrazit na dovolenou k moři a mluvit o tom jako o turistice. Kdo si krajinu neprojde pěšky, ten ji nepozná. Turistika je pohyb vlastní silou za účelem poznání reálného světa, vlastní poznání historie. Musíte mít čas zastavit se, popovídat s místními… Třeba z učebnic známé: Za Habsburků bylo temno- si poopravíte, když na svých cestách zjistíte, že polovina našich historických památek vznikla za jejich vlády.

Takže cyklisty mezi turisty nepočítáte?
Samozřejmě, že ano, cykloturistika je také aktivní pohyb, ale je při ní podstatně menší možnost z blízka poznávat přírodu a krajinu.. Protože se velmi rychle rozvíjí, je nutno odstranit nebezpečné souběhy cyklotras s pěšími trasami. Právě tohle mají dobře propracované např. ve Švýcarsku nebo Německu, kde tzv. moderní pěší trasy v klidném přírodním prostředí přilákaly k turistice mnoho mladých lidí. U nás je to ještě hudbou budoucnosti, navíc moderní fenomén motorových kol přináší další komplikace.

Naše turistické značení cest patří k nejlepším. Kolik značkařů u nás pracuje a značkujete trasy i vy sám?
Máme 1600 značkařů, mezi nimi mnoho mladých, někdy to bývá i rodinná tradice už i tří generací- z toho máme radost. Každý rok se kontroluje a opravuje třetina tras, v mezidobí obnovujeme ty, které zničily polomy či následné kácení stromů se značkami. Máme bezvadně fungující smlouvu s Lesy ČR, vždy nám dávají vědět, kde je třeba některou část trasy nově vyznačit. Já sám jsem nikdy neznačkoval, ale jsem takový „aktivní kritik“. Jakmile na svých cestách narazím na nějakou nesrovnalost, hned si to zapisuju a zjednávám nápravu.

Vraťme se ještě zpátky k muzeu. Je jeho vytvoření vaším nápadem?
Klub usiloval o jeho vznik už od třicátých let minulého století. Nestihlo se to, potom přišla válka a brzy po ní zákaz činnosti. My jsme se k plánu vrátili, nejprve hledáním vhodných prostor, což byl velký problém. Nakonec „zaúřadovala“ náhoda. Moje dcera se s manželem přestěhovala do Bechyně, pomáhal jsem jim s úpravou domu a všiml si vedlejší židovské synagogy s rozbitými okny a padajícími střešními taškami. Nedalo mi to, sešel jsem se s představiteli Pražské Židovské obce, a ti nám objekt pronajali s podmínkou, že zde bude i malá výstavka ze života židovských obyvatel Bechyně. Muzeum jsme otevřeli v roce 2006 a zanedlouho za námi s nabídkou prodeje přišel i majitel sousedního domu.

Považujete péči o muzeum za svůj trvalý úkol?
Ano, moc bych si přál, dokud mi bude zdraví sloužit, dokončit stavební úpravy obou objektů. Vím, že pokud bude dobudováno, přijdou jiní, mí nástupci, a budou v práci pokračovat. V různých sekcích KČT i v radě Síně slávy pracují mladší, šikovní lidé, věřím, že by starost o uspořádání a rozšiřování sbírek převzali.

Největší zajímavostí, takovým zdejším „tahákem“ bývala interaktivní mapa všech českých rozhleden, ale nikde ji tu nevidím…
Museli jsme ji z výstavních prostor odstranit. Rozhledny přibývají jako houby po dešti, během dvou let nám jich v mapě chybělo více než sto, bylo technicky velmi obtížné je doplňovat. Pro zjednodušení připravujeme její promítání dataprojektorem na velké plátno. Jiné vystavované předměty plánujeme propojovat s interaktivními promítacími boxy. Taková prohlídka je moderní, atraktivní a zajímavá i pro děti.

Co tedy v muzeu návštěvníci uvidí?
Máme tu tabule s přehledným vyobrazením historie turistiky u nás, fotografie všech našich chat s technickými popisky, kresby hradů KČST, odznaky, razítka, písemné materiály- mnoho deníků našich bývalých členů, tzv. vandrovnických knížek a také stará i novější čísla našeho klubového časopisu. Součástí je i hojně navštěvovaná výstavka o historii židovských obcí na Bechyňsku. Historické dokumenty jsou zatím uschovány v pražském archivu, aby se neztratily a neponičily, a do muzea se po rekonstrukci vrátí- zajímavá je např. kupní smlouva, kterou nám Adolf Schwarzenberg prodával pivovar v Prášilech, KČT z něj vybudoval chatu…

Zmínil jste váš časopis. Odkdy vychází?
Měsíčník TURISTA (původně Časopis turistů) patří k nejstarším časopisům u nás. Vycházet začal brzy po založení Klubu českých turistů, už v roce 1889. Vycházely tu nejen články s vlastivědným obsahem, ale také články o mnohých společenských aktivitách. Třeba z popisu otevírání železniční trati Tábor- Bechyně v roce 1903 čerpají železniční historici dodnes. Svůj smutek z toho, že se nám z různých důvodů nepodařilo získat zpět některé chaty, které naši předci vybudovali, si kompenzuju tím, že právě do časopisu TURISTA píšu články o všech chatách, které KČT vlastnil a vlastní.

Když se vrátíme do historie, brzy po svém vzniku zaznamenal Klub českých turistů velký úspěch na Jubilejní zemské výstavě v Praze v roce 1891...
Na podnět zakladatelů KČT byla vystavěna Petřínská rozhledna, lanovka na Petřín a také pavilon, který měl největší návštěvnost a který byl později přenesen na Petřín, kde dodnes slouží jako proslavené bludiště.

Ani dnes nezahálíte a díky vašemu charitativnímu projektu vznikají turistické trasy pro vozíčkáře. Kolik jich máte a která byla ta úplně první?
S budováním turistických tras pro vozíčkáře jsme začali před deseti lety a každý rok otevíráme jednu. Na přelomu roku vždy pořádáme Novoroční čtyřlístek- sérii 50 pochodů, kde se místo startovného konají sbírky. Výtěžek se používá na vybudování nové trasy pro vozíčkáře, letos to bylo více než 200 tisíc korun. O vozíčkářské stezky je zájem, bohužel ne u všech je vybudována potřebná infrastruktura- tedy bezbariérové ubytování apod., ale určitě je to vykročení správným směrem. První trasa se otevírala u Lutové, vesnice v blízkosti Chlumu u Třeboně, s odbočkou k památníku Emy Destinové. Každoročně máme svůj stánek na turistickém srazu německých turistů. Materiály o stezkách pro vozíčkáře tam budí vždy velkou pozornost, je to totiž jedna z mála věcí, v nichž máme před Němci náskok.

 
  

Jak vidíte budoucnost Klubu českých turistů?
Nemám o ni strach. Přicházejí mladí lidé, někteří pak na čas zmizí, ale vracejí se, spolu se svými rodinami, dětmi v kočárku. Podle mého názoru se turistika brzy stane „medicínskou záležitostí“. Bude lékem na neduhy, způsobené prací u počítačů, na neustálý spěch. V Americe začínají zakládat „společnosti pomalého života“. My ji už máme- to je přece pěší turistika!

* * *
Jan Havelka se narodil v roce 1936 v Praze. Vystudoval Elektrotechnickou fakultu ČVUT, pracoval jako projektant v ČKD Praha, 5 let ve funkci generálního ředitele. V roce 1991 byl zvolen předsedou Klubu českých turistů, ve které byl potvrzován až do roku 2006, kdy byl jmenován čestným předsedou. Významně napomáhal vzniku Muzea turistiky v Bechyni, dodnes je hlavním organizátorem rekonstrukcí, které zde probíhají.
 
Eva Procházková
 * * *
Zobrazit všechny články autorky


Komentáře
Poslední komentář: 26.07.2019  20:29
 Datum
Jméno
Téma
 26.07.  20:29 EvaP
 26.07.  18:44 Von
 26.07.  18:29 Dušan
 26.07.  12:24 lenkaP
 25.07.  20:20 EvaP
 25.07.  15:12 zdeněkJ
 25.07.  08:53 Vesuvjana díky