Seniorský věk dostihl i mne a věnoval mi ČAS – čas na odpočinek po hektickém pracovním období, čas na vnoučata, na relaxaci nad záhony v zahradě, na knihy během let kupované a odkládané bez čtení na dobu, až na ně zbude čas...
Dal mi také možnost seznámit se s „plechovou bedýnkou“ plnou čipů a drátků, tím zázrakem dvacátého století. Začátky s ní mi ulehčil dárek – CD s několika tisíci klipartů. Při jejich prohlížení se mi začaly vybavovat různé zážitky z prožitých let, které jsem se snažila v několika větách zachytit. To, co jsem během let zkušeností nasbírala, dostalo formu krátkého vyprávění, někde skoro pohádky, povzdechnutí, příslibu. A protože stojí na samé hranici reality a bajky a protože jejich autorkou je babička, dostaly název BABIBAJKY.
Ne každá se povedla, přísní kritici najdou mnohé nedostatky, škarohlídi je zavrhnou zcela, ale přesto doufám, že se najde i dost čtenářů, kteří se zasmějí, souhlasně pokývají hlavou a leckterá bajka v nich vyvolá jejich vlastní vzpomínku, nebo je vlastní fantazií povede dál v načrtnutém ději. Přeji všem dobrou náladu.
Mara
* * *
Kdysi jeden rámeček byl takový něžný a srdíčkový, že byl sám ze sebe celý pryč. Velice si zakládal na tom, že je vytištěný na bělostné stránce a že se na ní náležitě vyjímá. Vůbec si nedovedl představit, že by do Něho něco napsali, nebo nedejbože namalovali. Bránil se tomu zuby nehty, nechtěl být ve své kráse ničím pošpiněn.
Zapomněl, že rámečky jsou na světě proto, aby Něco orámovaly a ještě víc tak zdůraznily jeho důležitost nebo krásu. Nechtěl si vůbec připustit, že existovat jen sám pro sebe nemá žádnou budoucnost, a taky na to doplatil – schovali ho jednoduše na dno šuplíku a rádi na něj zapomněli.
* * *
Představte si, že kdysi byl jeden zahradník, který svoje kytičky miloval nejvíc ze všeho na světě. Ve skleníku byl od rána do večera a nejraději by tam i spával, kdyby se mu tam nějaká postel vešla. Sázel semínka, pikýroval malé sazeničky, rouboval, zkoušel různá hnojiva a vůbec nepozoroval, jak sám mění barvu do zelena. A když tak jednou stál dlouho na jednom místě, vyrašily mu z bot kořínky, pod čepicí se objevily větvičky a milý zahradník se proměnil v rostlinu.
A kdo teď bude zalévat jeho?
* * *
To vám kdysi jednou vyrostl na africké savaně baobab. Byl strašně starý, pamatoval si kdeco a nejvíc ze všeho jej naštvalo, když si to přihasilo stádo zvědavých žiraf, kterým se omrzelo akátové listí, a začalo mu okusovat jemné konečky větviček. Byl proto rád, že za ním přišel sám král zvířat lev Bimbo a že bude odpočívat v rozsoše jeho větví. Baobab si od toho sliboval, že se žirafy leknou a půjdou o dům dál. Jenže král byl těžký jako vagón uhlí a jak se drápal nahoru, poškrábal baobabu kmen až na čerstvé dřevo. Chudák baobab, ten si dal, dostal se z deště pod okap.
* * *
Byl jednou jeden nespokojený pravoúhlý trojúhelník. Vadilo mu, že má každou stranu jinak dlouhou a každý úhel jinak ostrý. Byl by chtěl vypadat jako jeho bráška trojúhelník rovnostranný, který byl pěkně souměrný i úhly měl jeden jako druhý.
Jednou náš nespokojený trojúhelník utekl klukovi z aktovky právě když spolu byli v knihovně; vypůjčil si chytrou knížku, aby se o sobě něco dozvěděl a, panečku, ten ale koukal, co o něm vymyslel pan Pythagoras!
Taková zvláštnost! Taková rarita! To rovnostranný nemá, protože nemá přeponu a nad ní čtverec, co se rovná součtu čtverců nad oběma odvěsnami.
* * *
Byl jednou jeden telefon, stál na stole hned vedle poznámkového bloku a od prvního okamžiku, kdy ho zapojili do sítě, věděl, co je jeho posláním. Zářil svým červeným kabátkem do šera a také jeho jásavé vyzvánění se nedalo přeslechnout. Někdy se ze sluchátka ozýval sladký hlásek a při jeho zvuku se rozechvěl i náš telefon, jindy to byl studený a příkrý hlas, po kterém se mu zježily všechny spoje a on začal prskat. Jednoho rána se probudil se štěnicí v mluvítku a to ho pořádně dohřálo.
„Tohle si přece nenechám líbit! Taková pohana!“ A začal dělat zkraty a škraboty, zkrátka sabotoval tak dlouho, až ho od štěnice osvobodili. A jakou měl radost, když ho pán pohladil po sluchátku a uznale řekl : „To je ale chytrý telefon!“
Babibajky (45)
