VYNÁLEZ
„Zavřel jsi vodu? Uvidíš, jednou vytopíme sousedy! Přeteče vana!“
Každý, kdo bydlí v paneláku nad někým, zná tyhle věty. I já jsem je samozřejmě slýchával (vytopili jsme sousedy čtyřikrát), a proto jsem usilovně namáhal šedou kůru mozkovou, abych něco vymyslel. Po několika letech se mi to podařilo. Přiznám se, že jsem se radoval z vlastní geniálnosti, a hned jsem začal pracovat. Do vany jsem položil na dno prkénko na maso, na něj jsem dal rozžatou svíci a nahoru na šňůru na prádlo jsem pověsil nafouknutý kondom. Pustil jsem vodu a pozoroval svůj vynález. Voda stoupala, a když byla vana téměř plná, plamínek svíce zahřál balónek, ten bouchl a tím signalizoval, že mám zavřít vodu. Jednoduché věci jsou geniální. Hned jak moje žena přišla z nákupu, vyzkoušel jsem svůj vynález. Klidně jsem seděl v křesle a četl si Večerník Praha.
„Pepiku“, ozvala se nabádavě žena, „hlídej si tu vodu! Ať nepřeteče vana!“
„Neboj se, klid!“ uklidňoval jsem ji s úsměvem, „buď klidná a dívej se na televizi!“ Žena nerozuměla mému klidu, ale chvíli mlčela.
„My někoho vytopíme, uvidíš! Jdi se podívat, jestli nepřetéká vana!
„Neboj se, klid!“ konejšil jsem ji.
„Pepiku, to už není možný“, rozčílila se, „vana už musí být plná!“
„Nikam necho0d, chytil jsem ji za ruku, „všechno je zařízeno!“ Poklepal jsem si na hlavu: „Máš doma moudrou hlavičku!“
Jarmila usedla opět do křesla, ale bylo vidět, že místo Kolomba poslouchá šumot vody z koupelny. Zachovával jsem klid. Každou chvíli se musí ozvat rána signalizující plnou vanu. Těšil jsem se, jak ženu překvapím a jak mne bude obdivovat. Také mi v hlavě bleskl nápad, že bych to mohl dát patentovat.
Ozvaly se rány na dveře. Žena otevřela. Soused Vrtík, co bydlí pod námi, stál za dveřmi.
„Paní Fousková, nám teče ze stropu v kuchyni voda!“ křičel. Vrazili jsme do koupelny. Vana přetékala, svíce hořela a balónek klidně visel na šňůře. Udiveně a zklamaně jsem zavřel kohoutky. Prkénko mne zklamalo. Podplulo se svící mimo dosah balonku.
Z knihy "Pojďte se smát", kterou vydalo nakladatelství PRAGOLINE
