Babibajky (32)
Docela by se mi líbilo mít doma takovou pěknou starobylou lampu ze žlutého kovu, jak se dnes říká všemu, co není ze zlata a přitom jako zlato chce vypadat. Pečlivě bych ji oprášila, rukávem svetru vyleštila, a protože znám plno pohádek, ani bych se nedivila, kdyby z ní vykoukl Džin. Musím napsat velké D, aby si někdo nemyslel, že se jedná o počeštěnou voňavou jalovcovou. Problém by ale byl, co po takovém Džinovi chtít. Mám kde bydlet, mám si na co sednout i lehnout, po zlatě a drahém kamení netoužím, módní oblečení nepotřebuji. Ačkoliv, něco by se přece jen našlo, jenže nevím, jestli je k tomu Džin dost kompetentní! Tak dobře, chtěla bych, aby moji rodinu opustily všechny nemoci. No a pak už bych Džina k ničemu nepotřebovala. Vy ano? Vás práce nebaví?!
Byla to taková vlahá letní noc a na modročerném sametu oblohy se třpytily tisíce hvězd. Chlapec, spící pod otevřeným oknem, se náhle probudil a pozorně se zadíval na hvězdu zářící v pravém rohu. Zdálo se mu, že se pomalu pohybuje. Měl bujnou fantazii, a tak si řekl, že je to určitě vesmírná loď, začal snít o dalekých světech, až znovu usnul.
Proč bych se já ne-e-tě-e-ši-ilo, když mně slunko po-o-hla-a di-i-lo, když mně plno zdra-a-vi-í da-a-lo, abych je vám ro-o zdá-a-va-a-lo!
s ním doma pořádně vygruntovala. Od svojí maminky věděl, že patří k tomu nejlepšímu starodávnému rodu Rejžáků z Rejže, že se s ním vůbec nemůže srovnávat ta novodobá napodobenina Siloňák ze Silonu, který si neprávem přivlastnil šlechtický titul. Neodvádí ani zdaleka tak dokonalou práci jako stará šlechta a taky nic nevydrží, protože se po prvním vydrhnutí podlahy rozjede skoro naplacato. Je to holt póvl za pár šupů, a kdo ho jednou vyzkoušel, víckrát si ho nekoupí.