Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Liliana,
zítra Dorota.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Čtení z Biblí kralické podle Ivana Olbrachta (2)
 
Potomci Adama a Evy
 
Starý zákon Bible kralické započal, převyprávěn Ivanem Olbrachtem, jak jsme minule v úvodu zhlédli, stvořením světa a prvních lidí, Adama a Evy. Kromě jiného vybavil je Hospodin svobodnou vůlí, ale oni pod zakázaným stromem poznání selhali. Vyhnáni z ráje, začali zalidňovat zemi. A odtud se bratrovraždou odvíjí věčný svár dobra a zla a vždy nová příležitost k obrodě. Z pokolení třetího syna Adama a Evy – Enose – vzešel v řadě pokolení Methusalem a jeho vnuk Noe. To už se lidé tak odvrátili od původního obrazu božího, že Hospodin, vida, že se mu dílo nedaří, jak mínil, smazal vše potopou světa, uchrániv pouze spravedlivého muže Noe a jeho rodinu. Ale svár dobra se zlem, moudrosti a pošetilosti, trestu a pokání, pokračuje až do našich dní. Je to na nás, to my jsme tvůrci vlastního osudu.
 
BABYLONSKÁ VĚŽ. Synové Noemovi, Sem, Chám a Jafet měli celkem šestnáct synů. Jejich potomstvo zalidnilo po potopě zemi. A byl za oněch časů jeden jazyk, jedna řeč.

I řekli jeden druhému, že by se neměli rozptýliti po veškeré zemi a rozhodli se, vystavět si město s věží, jejíž vrchol by dosahoval k nebi.
 
Hospodinu se to nelíbilo. Rozhodl se zmásti jim jazyky tak, aby jeden řeči druhého nerozuměl.
 
Učinil to, a když lidé, otevírajíce ústa, na sebe mluvili, nikdo nerozuměl smyslu toho, co praví jiný. Proto přestali stavěti město a věž a Bůh je jako národy různých jazyků rozptýlil po vší zemi. A nazváno jest místo to jménem Bábel, to jest “zmatení”.
 
ABRAHÁM pocházel z pokolení Semova a se svou ženou Sárou neměli dětí, vychovávali jen sirotka po Abrahámovu bratrovi, který se jmenoval LOT. Když Lot dospěl a měl už svá stáda, oddělil se od stád Abrahámových, neboť pastva jim oběma nepostačovala.
 
Lot si zvolil rovinu jordánskou, bral se k východu a přebýval tam, posunuv své stany až k Sodomě. Také Abrahám se hnul se svými stády a bydlil v rovinách Mamre, které leží při řece Hebronu…
 
ZKÁZA SODOMY A GOMORY. Hospodin navštívil Abraháma a svěřil mu, že zahladí města Sodomu a Gomoru, jsou-li hříchy jejích obyvatel opravdu tak velké, jak se mu zdá. "Abrahám se polekal. Neboť v Sodomě bydlil Lot, synovec jeho, kterého miloval. Přistoupil k Hospodinovi a zvolal: “Což zahladíš spravedlivého s bezbožným? Kdybys bez soudu usmrtil člověka dobrého se zlým, jaký by byl rozdíl mezi nimi? Bude-li v Sodomě padesát spravedlivých, zahubíš ji přec, a neodpustíš pro ně celému městu?”
 
Abrahám tak smlouval s Hospodinem až po deset lidí spravedlivých, pro něž Sodomu nezahubí. Ukázalo se však, že v Sodomě není ani těch deset spravedlivých.
 
A tu dostal Lot pokyn od Hospodina, aby opustil Sodomu se svou ženou a oběma dcerami, aby odešli odtud a neohlíželi se zpět k městu.
 
Nad zemí právě vycházelo slunce, když … počal Hospodin bíti Sodomu a Gomoru ohnivým deštěm. Lotova žena, která šla za svým manželem, se ohlédla. A byla obrácena v solný sloup… Když ráno Abrahám … pohleděl k Sodomě a Gomoře a na všechnu rovinu před nimi, uzřel, jak ze země vystupuje dým jako z vápenice. Tak potrestal Bůh nepravosti těch měst a jen Lota, muže spravedlivého, z lásky k Abrahámovi vytrhl zprostředka zkázy.
 

IZÁK. Abrahám a Sára, kteří neměli vlastních dětí, byli již velmi staří, když Bůh zjevil Abrahámovi, že Sára přece jen porodí syna. Tak se i stalo a chlapec dostal jméno Izák.
 
Když dospěl Izák chlapeckého věku, zjevil se v noci Abrahámovi Bůh a zavolal ho jménem. A Bůh k němu mluvil: “Vezmi Izáka, syna svého jediného, kterého miluješ, jdi s ním do země Mória a obětuj ho tam v zápalnou oběť na hoře, kterou ti ukáži.”
 
Abrahám poslechl, hotov Izáka obětovati.
 
Ve chvíli, kdy vzal meč a napřáhl ruku, aby syna svého zabil, zastavil ho hlas anděla Hospodinova: “Nevztahuj ruku na dítě a neubližuj mu. Poznal jsem, že se Boha bojíš a že bys pro něho nebyl ušetřil jediného svého syna.” … Toto praví Hospodin:”Že jsi to učinil, požehnám ti a rozmnožím pokolení tvé jako hvězdy nebeské a jako písek, který jest na mořském břehu. Potomstvo tvé bude dědičně vládnouti branami nepřátel a v semeni tvém budou požehnáni všichni národové země.”
 
Dospělý Izák měl za ženu Rebeku a ta mu porodila dva syny, dvojčata – prvorozeného Ezaua a druhorozeného Jákoba. Z Ezaua se stal znamenitý lovec, kdežto mírnější Jákob bydlil s rodiči ve stanech a pásl stáda.
 
"Stalo se jednou, že si Jákob uvařil z čočky jídlo. A právě v té chvíli se vrátil z lovu Ezau uřícený a všecek zemdlený. “Prosím tě,” pravil, “dej mi toho pokrmu, jsem k smrti unaven.”
 

“Prodej mi za něj své prvorozenství!” odpověděl Jákob.
 
Hladový Ezau mu toto odpřísáhl a s lehkou myslí se najedl čočky a chleba.
 
A tu Izák, již starý a slepý, se nechal ošidit Jákobem a svou ženou Rebekou a požehnal mu, jako svému prvorozenému. Tak se Ezau stal podřízeným Jákobovi a vznikl mezi nimi svár tak velký, že oba opustili dům svého otce a odešli každý jinam.
 
Ezau se vydal směrem k zemi egyptské, k nevlastnímu strýci Izmaelovi, kdežto Jákob odešel k bratru své matky, k Lábanovi.
 
"Stalo se jednoho dne, když již slunce zapadlo, že se Jákob zastavil na pustém místě, aby tam přenocoval … A měl sen. Viděl, jak na zemi stojí žebřík, jehož vrcholek dosahoval do nebe, a po tom žebříku sestupovali a vystupovali andělé. A aj, nad Jákobem stál Hospodin. Pravil mu: “Já jsem Hospodin, Bůh Abrahámův a Izákův. Zemi, na které spíš, dám tobě a tvému semeni. Zůstanu s tebou, budu tě ostříhati, kamkoli půjdeš, a přivedu tě zpět do této země. Neopustím tě.” Jákob to místo nazval Bétel.
 
Jákob byl strýcem Lábanem vlídně přijat a dobře mu sloužil. Oženil se s oběma jeho dcerami a ty mu porodily mnoho synů. Nejmladší z těch synů, jehož matkou byla Ráchel, dostal jméno Josef.
 
Po čtrnácti letech služby u Lábana požádal ho Jákob, ať ho propustí i s ženami a dětmi, aby mohl odejít do své země. Dohodli se spolu o rozdělení stáda, v neprospěch Jákobův. Ale Jákob, kterému se vše dařilo, brzy svoje stáda rozmnožil a velmi zbohatl.
 
"Tehdy se opět ukázal Jákobovi Hospodin a řekl mu: “Já jsem onen silný Bůh, který se ti ukázal v Bételu … nyní vstaň, vyjdi z této země a navrať se do kraje své rodiny”.  
 
A tak Jákob se pohnul se svými stády, aby putoval dále do země kananejské a k otci svému Izákovi.
 
Za Jordánem však museli projíti krajem, kam se od svého strýce Izmaela přestěhoval divoký Ezau… A svého bratra se Jákob velmi bál, neboť věděl, že na vylákané prvorozenství a požehnání nezapomněl ani za dvacet let.
 
A přišlo ráno, kdy Jákob čekal na příchod Ezaua, který se blížil se čtyřmi sty ozbrojenci. Ale tu Jákob viděl, jak Ezau sesedl z velblouda a jde proti němu. Jen sám Ezau, muž rudě srstnatý a bojovník hrozný. Rozběhl se proti Jákobovi. Doběhl až k němu. Padl na Jákobovu šíji, líbal ho a rozeštkal se. Neboť ten, který přišel mstít starou křivdu, byl jat náhlou lítostí. A plakali oba… A oba bratři se rozešli usmířeni. Ezau se navracel do Seiru, Jákob s rodinou, služebníky a stády se bral k zemi kananejské, své domovině.
 
JOSEF: Ráchel porodila Jákobovi ještě jednou … nejmladšího syna, který dostal od otce jméno Benjamin. Syny Rácheliny Josefa a Benjamina měl Jákob rád více než ostatní své děti. Oba rostli a prospívali.
 
Ostatní synové Jákobovi hlavně Josefa za to nenáviděli. To dostoupilo vrcholu, když jim Josef vyprávěl svůj sen: “Vázali jsme na poli snopy a můj snop povstal. Zvedly se také vaše snopy, které ležely okolo a tomu mému se klaněly.” Jindy měl sen doma a mluvil o něm bratrům a otci: „Zdálo se mi, že se mi slunce, měsíc a jedenáct hvězd klanělo.”
 
A tak jednou, pasouce dobytek daleko od domova, aby se Josefa zbavili, prodali ho izmaelitským kupcům, kteří vezli na velbloudech do Egypta vonné věci, kadidlo a myrhu.Tam byl jako otrok prodán Putifarovi, dvořenínu faraonovu. Sloužil v jeho domě mnoho let a všechno co činil, se pod jeho rukama dařilo. Až ho oslovila Putifarova žena, aby s ní spal. Ale Josef ji odmítl a tu ona ho nařkla, že on ji žádal a Josef byl za to vsazen do žaláře.
 
Stalo se za čas, že se vrchní číšník egyptského krále, ten, který bděl nad faraonovými nápoji, a pán nad jeho pekaři proti svému pánu provinili. Farao se na oba úředníky rozhněval a nechal je vsadit do žalářní věže, kde byl vězněn také Josef. A byli tam mnoho dní.
 
Oběma se zdál sen, který jim Josef vyložil tak, že vrchní číšník bude třetího dne osvobozen, kdežto vrchní pekař bude třetího dne oběšen. To se také stalo.
 
Po dvou letech měl také farao sny. Zdálo se mu o sedmi kravách tučných a sedmi hubených, které sežraly ty tučné, ale samy neztloustly. Ještě se mu zdálo o sedmi klasech plných a krásných a o sedmi klasech ubohých, které pohltily ty klasy pěkné.
 
Nikdo nedokázal faraonovi tyto sny vyložit, až si vrchní číšník vzpomněl na Josefa. Farao nechal ho z vězení povolat a on předpověděl toto: Sedm krav tučných a klasů plných jest sedm let, v nichž bude ve vší egyptské zemi velká hojnost. Sedm krav šeredných a klasů zvadlých jest sedm let hladu, která zhubí Egypt.
 
A doporučil v letech hojnosti ukládati pátý díl úrody a vytvořit tak zásoby pro léta hladu. Faraonovi se moudrý Josef tak zalíbil, že ho ustanovil nejvyšším správcem celého Egypta a on skutečně v letech předpověděného hladu zachraňoval nejen Egypt, ale celé okolí ze shromážděných zásob.
 
Také v zemi kananejské, kde žil Jákob a jeho synové, byl hlad. A tu deset synů Jákobových vsedlo na osly a vypravili se do Egypta, kde se poklonili Josefovi, kterého nepoznali, jak to kdysi ukázal Josefův sen o snopech. Jen nejmladší Benjamin zůstal doma s otcem Jákobem. Josef potom vzal jako rukojmí jednoho z těch bratrů, nechal ostatním naložit obilí a poručil jim, aby se k němu vrátili i s nejmladším Benjaminem, jinak že zadrženého bratra nepustí.
 
Otec Jákob se o nejmladšího Benjamina velmi bál, ale když došly egyptské zásoby, hlad celé rodiny ho donutil, aby na druhou cestu do Egypta jel Benjamin s ostatními bratry také.
 
A tu již Josef nedokázal ovládnouti svoje pohnutí a dal se bratrům poznat. Poslal je zpátky k otci se vzkazem: „Učinil mě Bůh pánem všeho Egypta, přijď ke mně a neprodlévej! Budeš bydliti v zemi Gesen a budeš blízko mne, i ty, i synové tvoji, vnukové tvoji, stáda tvá a cokoli máš. Budu o tebe pečovati, abys snad pro hlad nezahynul ty ani dům tvůj.”
 
Když se všichni synové vrátili k Jákobovi, nebyl schopen uvěřit. "Když uviděl všechny dary, potom uvěřil. Okřál jeho duch a zaplesal radostí velikou”. “Jest živ! Půjdu a uzřím ho, prve než umru.”
 
A vypravil se do země egyptské se vším, co bylo jeho.
 
Všechny uvedené ilustrace vybrala Olga Janíčková
 
Olga Janíčková
* * *
Zobrazit všechny články autorky


Komentáře
Poslední komentář: 07.07.2016  11:26
 Datum
Jméno
Téma
 07.07.  11:26 PavelS
 07.07.  07:18 LenkaP