Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Elena,Herbert,
zítra Vlastimil.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Na večeři u Polreicha
 
Dát někomu účelný dárek bývá problém.
Náš synek to o vánocích vyřešil chytře: věnoval nám dvoutisícový poukaz na večeři v přední pražské restauraci Divinis na Starém městě, v Týnské ulici. Majitelem není nikdo jiný než sám velký Šéf  Zdeněk Polreich.
 
Na webové stránce Divinis se píše:
 
Restaurace DIVINIS představuje jídlo v té nejlepší podobě a právem patří mezi nejlepší restaurace v Praze.

V elegantním a neformálním prostředí Šéfkuchař Zdeněk Pohlreich nabízí pokrmy, kterými se proslavil a jsou milovány zákazníky, např. telecí líčka na červeném víně s bramborovou kaší.
Executive Chef Jan Kratochvíl, žák Zdeňka Pohlreicha, klade důraz na přípravu originálních jídel užitím pečlivě vybraných sezónních surovin.

Ocenění Michelin Bib Gourmand v letech 2010-2015 je pro vaše chuťové buňky důkazem, že si v restauraci DIVINIS vychutnáte to nejlepší z italské kuchyně v Praze.

 
Ten den jsme slavili 40. výročí svatby, a tak se poukaz na slavnostní večeři hodil, a přizvali jsme samozřejmě i dárce, svého syna.
 
Na místo jsme dorazili ve smluvenou hodinu krátce po šesté a byli jsme jedněmi z prvních hostů. Číšník nás uvítal a zavedl k rezervovanému stolu. Na stránce je to první a třetí stůl na fotografii.
 
Odložili jsme do jeho rukou kabáty, které sám odnesl kamsi do šatny. A za malou chvíli přišel, podal každému jídelní lístek a zahájil neformální rozhovor s nabídkou předkrmů, pití a vysvětlením, co se skrývá za jednotlivými názvy jídelního lístku. Musím přiznat, že jsme se na výjimečnou událost už doma připravovali a že italské názvy pokrmů jsme už uměli vyluštit. Denní nabídka se shodovala s tou na webu.
 
Výběr byl obsáhlý, jak vyplývá z jídelního lístku:
Aperitivem se stalo červené Cinzano. Automaticky se na stole ocitla láhev svěží italské minerálky, jíž číšník naplnil číše. V proutěném košíku na stole trůnilo několik krajíčků různých druhů italského bílého chleba a preclíků ve tvaru dlouhé ladičky. Bohatou nabídku vín jsme nepřijali, nejsme znalci, a raději jsme si objednali plzeňskou dvanáctku.

 
 
Po krátké konverzaci  jsme si objednali jednotně  kančí panenku s caponatou a omáčkou z hořčice, i když jsme doma uvažovali i o křepelce na dva způsoby s gnocchi s ricottou a špenátem a syn o nabídce mořských plodů.

 
 
Před hlavním jídlem, abychom se nenudili, nám donesli od šéfa kuchyně nevídanou lahůdku, grilovanou krevetku  pomazanou sardelovým máslem a telecí plátek s pomazánkou a zeleninkou. Asi proto, že jsme tam byli nejstarší, tak už dříve z manželky číšník vytáhl, že oslavujeme 40 let soužití. Musím říci, že jsme tak byli naladěni na nejvyšší stupeň lahodové pohotovosti.

 
 
 
Aperitiv byl dopit a nastal zlatý hřeb večeře. Před každým z nás se ocitly tři kusy kančí panenky, každá zvíci menšího špekáčku. Kolem, spíš jako ozdoba, nadrobno nasekaná chutně upravená zelenina a nepříliš velké množství tmavé, velmi chutné omáčky, o jejímž spojení s hořčicí se dalo jen fantazírovat. Bylo překvapující, že nože příboru byly opravdu ostré, a že se špalíky masa daly docela snadno rozkrojit. Pečivo přišlo vhod, dokonce jsme požádali o přídavek.
 
Restaurace se pomalu zaplňovala, převážně mladými cizinci, nicméně okolní ruch zesílil jen nepatrně a pouze zvýšená aktivita personálu svědčila o tom, že čas pokročil.
Obsluha byla velmi pozorná, jakmile se talíř vyprázdnil, okamžitě byl ze stolu odnesen, stejně jako sklo. Samozřejmě padl dotaz i na další přání a číšník ze sebe sypal nabídky jak z partesu. S manželkou jsme si dali na ochutnání napůl kopeček exotické zmrzliny, synek si vybral bruschettu.
 
Vyprávěl jsem v průběhu večeře svůj zážitek z Kanady v roce 1995, kdy nás do obyčejné restaurace pozvala tamní známá. Číšnice byla také velmi pozorná a osobní a já se domníval, že je to její přítelkyně. Vyvedla mě tehdy z omylu. Neznala ji a prohlásila, že kdyby se chovala jinak, tak by ji majitel vyhodil. Potěšilo mne, že se tento přístup k hostům objevil i u nás, i když pravděpodobně jen v restauracích vyšší kategorie.
 
Večeře skončila a došlo na placení. Předali jsme číšníkovi dárkový poukaz na 2000 Kč. Odběhl a za chvíli se vrátil s bílou krabičkou, v níž byl účet o něco málo vyšší. Vložili jsme doplatek do krabičky s malým spropitným a od pultíku jsme zaznamenali spokojený úklon s úsměvem.
 
Pak nám přinesli kabáty a vydali jsme se do rušných uliček Starého města oplývajících bezpočtem restaurací, hospůdek a bister.
 
Oslava výročí skončila a v mysli mi vězí, zda a jak budeme slavit ještě za pět let.
 
Uvidíme…
 
Ivo Krieshofer
* * *
Zobrazit všechny články autora


Komentáře
Poslední komentář: 20.03.2016  11:17
 Datum
Jméno
Téma
 20.03.  11:17 emach
 20.03.  10:15 Ivo
 18.03.  21:18 Mirek
 18.03.  14:18 Jitka
 18.03.  14:07 janina
 18.03.  09:07 Jaroslav
 18.03.  08:04 kusan