Mimo jiné je to také znamení, že Vánoce jsou za dveřmi.
Význam jména znamená, že jeho nositel mužný. Vychází to z řeckého slova andréiós, které má právě tento význam. Ondřej byl Ježíšovým vrstevníkem a pocházel z Betsaidy v Galileji. V mládí žil spolu se svým mladším bratrem Šimonem, který je více znám jako apoštol Petr. Bydleli v Kafarnau a na živobytí si vydělávali jako rybáři. Ondřej se stal později učedníkem Jana Křtitele a jako první apoštol přistoupil k Ježíši. Od té doby nese také přívlastek - Prvně jmenovaný. Ondřej přivedl mezi učedníky i svého bratra. Při té příležitosti jim Ježíš řekl: Následujte mne a učiním z vás rybáře lidí. Ondřej absolvoval misijní cesty, které jej zavedly až k Černému moři a později i do Řecka. Podle jiné pověsti se dostal až do Gruzie.
Okolo roku 60, v době Neronovy vlády, jej římský místodržící Egee nechal zatknout. Apoštola krutě týral a nutil jej, aby obětoval římským bohům. To však Ondřej odmítl a tím nad sebou vyslovil rozsudek smrti. A tak 30. listopadu roku 60 nebo 62 jej vojáci ukřižovali. Jeho poprava se uskutečnila na šikmém kříži, kterému se od té doby říká Ondřejův. Ondřej se stal oblíbeným světcem.
Svatý Ondřej byl v lidové tradici také považován za patrona nevěst, a proto na jeho svátek zkoušela děvčata různými způsoby poznat svého vyvoleného. Například na Slezsku lily v tento den dívky olovo. Roztavily je na lžíci nad svíčkou a přes klíč, jehož zuby vytvářely kříž, ho rychle vylily do studené vody. Z tvaru, ve kterém olovo ztuhlo, se potom věštilo, jaký bude ženich: jestli štíhlý nebo tlustý, krásný či ošklivý… Podle tvaru olova se ale také například usuzovalo, zda bude ženich řemeslníkem nebo sedlákem. Jinde dívky hledaly podobu budoucího ženicha ve vysekané díře v ledu, kde jim stíny měly prozradit jeho zjev. Ale dělaly se i jiné věci: třáslo se stromem nebo se hledělo na hladinu vody ve studni, kde se měla zjevit podoba milého.
Ovšem nezůstalo jen u lití olova nebo děr v ledu, ale čarovalo se i se zvířaty, respektive se žábami. Mrtvá ropucha se zahrabala do mraveniště, kde ji stovky malých mravenců nenechaly na kostech ani kousek masa. Ze zbylých kostí se potom věštilo: kůstka v podobě háčku mládence přitahovala, lopatkovitá odpuzovala. O půlnoci před svatým Ondřejem se také klepalo na kurník. Pokud se dívce ozval jako první kohout, měla se do roka vdát, pokud slepice, zůstala svobodná. O půlnoci bylo také možné spatřit obraz nastávajícího na hladině vody v díži, v zrcadle nebo dokonce v komíně! Někde nenechaly dívky raději vůbec nic na náhodě a hledaly si manžela po svém: posledního listopadu odevzdaly hospodyním napředenou přízi a odměnou dostávaly peníze, za něž mládence hostily v šenku.
Pro věštění budoucnosti se v lidové víře považoval den svatého Ondřeje vedle Štědrého dne za nejdůležitější. Je tomu tak především proto, že stojí na začátku adventu. Dodnes se vypráví, že věštění na svatého Ondřeje souvisí s kultem pohanských démonů, ochranou před zlem a mocí nastupující zimy. Věštilo se také na různé způsoby. Čtyřmi hrnečky se obvykle přiklopila trocha hlíny, kus chleba, hřeben a prsten tak, aby ten, kdo chce znát svůj osud, nevěděl, kde se která věc nachází. Potom se hrnky postupně odklápěly. Ten, kdo pod svým nalezl hlínu, měl být do roka mrtev. Pokud někdo pod svým hrnečkem objevil hřeben, měl se mít na pozoru před záludnou nemocí, chléb byl symbolem majetku a prsten znamenal blízkou svatbu.
Jan Kareta
Tento den je také bohatý na pranostiky:
Na svatého Ondřeje konec pocení.
Na svatého Ondřeje ještě se nám ohřeje, ale na svatého Mikuláše už je zima celá naše.
Když na Ondřeje sněží, sníh dlouho poleží.
Ondřejův sníh zůstane ležet sto dní.
Sníh svatého Ondřeje, oziminám nepřeje.
O Všech svatých větry-li jsou, znamenají zimu proměnlivou; přijdou-li ale s Ondřejem, dobré zimy se nadějem.
Poletují-li na svatého Ondřeje včely, bude neúrodný rok.