O vzpomínkách a špatném svědomí
Trvalou součástí mých vzpomínek je i krátké období, kdy jsem se setkávala se svým dědou. Bylo to na konci jeho bouřlivého života, kdy jako zlomený a nemocný člověk dožíval v ústavu pro dlouhodobě nemocné, i když myslím, že tenkrát se to tak nenazývalo.
V době svých mužných let byl děda zajímavý člověk; nejen vzhledem filmové hvězdy, ale byl také houslový virtuos a profesionální hudebník. Měl své vlastní kvarteto, se kterým procestoval v první polovině minulého století celý svět. Nic z toho jsem ovšem osobně nezažila a vše znám jen z vyprávění maminky, babičky, a zažloutlých, věkem zkřehlých fotografií. Opatruji je jako oko v hlavě a svým vnukům je ukazuji jen ve chvílích, kdy si myslím, že jsou ztišeni a otevřeni novým poznatkům. Se stejnou pýchou v hlase, jakou měla maminka, když mi fotografie předávala, říkám klukům, že jednou budou fotky jejich. Je jim to upřímně jedno. Přes půl století mrtvý prapradědeček jim nic neříká. Ale pro mě je vzpomínka na dědu pokaždé velmi smutná a bolestná.
Krátce po tom, co jsem se narodila, byl děda raněný mrtvicí, ochrnutý na půl těla a velmi popletený. Nedokázal dodržovat osobní hygienu, nedokázal se sám obléci a stále jen mumlal něco ze své minulosti. Žil v milosrdném přesvědčení, že je žádaný dirigent, že skládá, píše, a všichni ho chtějí. Nikdo ho nechtěl, všichni na něj zapomněli a kdo nezapomněl, ten se mu zdaleka vyhýbal. Nakonec ho babička dala do ústavu, protože ani ona, ani nikdo jiný z rodiny nebyl ochotný se o něj osobně starat. A právě tehdy, jsem dědu začínala vnímat. Byla jsem dítě předškolního věku a jít za ním v neděli do nemocnice, bylo pro mne stejné dobrodružství, jako jít třeba do zoologické zahrady. Dodnes nevím, jak to maminka zařídila, ale mohla jsem ho navštěvovat přímo na nemocničním pokoji, pouštěli mě tam. Na tom pokoji však bylo těch nešťastníků stejně postižených víc. Jednou maminka odešla za lékařem pro nějaké informace a já zůstala s nemocnými sama. Postavila jsem se doprostřed místnosti a opičila se po nich, napodobovala jejich pokřivené tělo, obličej i mumlání. Myslím, že děda měl ve své pomatenosti i světlé chvilky, kdy si dění kolem sebe uvědomoval dost jasně. Začal bezmocně mávat rukou a špatně artikulovanou řečí se mě snažil okřiknout, abych toho nechala. Byla jsem hajzlík na zabití. Dělala jsem si na čele prstem kolečko a pitvořila se na něj. „Ty jsi ťululunk, máš o kolečko víc, ťululunk, ťululunk. Spravedlivý výprask následoval téměř okamžitě, ještě jeden pak doma bambusovou rákoskou. Maminka dostala vyhubováno, že mě tam sebou nemá brát a tím to celé skončilo. Už jsem dědu nikdy neviděla, krátce na to přišla zpráva o jeho úmrtí.
Začala jsem chodit do školy, uháněla kluky, provdala se, starala se o rodinu, pracovala. Vzpomínka na dědu byla sice smutná, ale vybledlá, a ležela zasunutá někde úplně dole v přihrádce paměti. Jenže najednou, čím jsem starší, tím více se ta přihrádečka sama od sebe otevírá a vzpomínka jasná, jako by se to celé událo nedávno, se stává neodbytnou. Chtěla bych se za svoje chování omluvit, ale není komu. Chtěla bych dědu obejmout a povídat si s ním o jeho zajímavém životě, ale není s kým mluvit.
A tak jen občas svým vnukům ukazuji staré žluté fotografie a vyprávím jim, jak byl jejich prapradědeček úspěšný a bohatý, ale hlavně jak byl vzdělaný, moudrý a hodný.
Šípek
Hlavní význam šípkového čaje spočívá ve velkém obsahu vitamínu C. Užívá se při onemocnění ledvin a močového měchýře, zvláště při ledvinových kamenech a kamenech v močovém měchýři. Rovněž tak při vodnatelnosti, dně, revmatických onemocněních, při průjmu a střevním kataru.
Slupka šípku obsahuje cukr, pektin, organické kyseliny, mastný olej a silici. Dále vitamíny A, B, E, P a K a již zmiňované velké množství vitamínu C. Má nasládle kyselou chuť, semeno chutná aromaticky.
Tato keřovitá rostlina se vyskytuje všude na okrajích cest, polí, lesů a na pastvinách. Zralé šípky se sbírají v říjnu a listopadu.
Příprava čaje: přelijte 1 až 2 čajové lžičky sušených, mírně rozdrcených slupek ½ l vroucí vody a dejte povařit 10 minut.
Při ledvinových kamenech: Přidejte 1 čajovou lžičku rozmačkaných jader do 1 šálku vody a nechte půl hodiny vařit. Denně ráno i večer vypijte 1 šálek čaje. Kůra trvá dva až tři měsíce.
Magdalena Vlachová
Pozn.: Bylinář začal vycházet na SeniorTipu v roce 2004. Některé články jsou opakovány, ale domnívám se, že na zajímavosti jim čas neubral. (Ludmila)
