Rudla miloval lokomotivy
Rychnovák - Rudolf Rokl, jemuž se v Rychnově říkalo Rudla a v jejich rodině Rudlík by 16. prosince 2013 oslavil 72 narozeniny.
Jak krátce a neotřele vystihnout tuto osobnost? Jeho maminku jsem znal jako prodavačku v obchodu s textilem a koberci na rohu Komenského ulice a Starého náměstí – pardon, tehdy za komunistického režimu náměstí Zdeňka Nejedlého. A tatínek? Připomeňme aspoň, že založil v roce 1936 Roklovo klavírní kvarteto. Nu a náš Rudla? Noblesní klavírista, improvizující jazzman, klasicky vzdělaný konzervatorista, spolehlivý doprovázeč popových hvězd a nezapomeňme - žák rychnovské profesorky hudby Věry Jelínkové, jehož život skončil po těžké nemoci 23. září 1997.
Televizní divák si vybaví 29. duben 2004, kdy televize dávala 27minutový pořad Potomci slavných, věnovaný Rudolfu Roklovi a jeho blízkým. Podívejme se na fotografii, kterou jsem kdysi pořídil v pražském Divadle hudby, v němž se křtilo při natáčení Tobogánu jeho CD (gratulovaly mu tam i Helena Vondráčková, Eva Pilarová a Jitka Zelenková) a kde jsem byl jediným Rychnovákem. A protože na ní vidíme Rudolfa Rokla s Karlem Gottem, tak dovolte volně uvést Gottova slova z jiného pořadu: Bez Rudolfa Rokla by můj začátek vypadal asi úplně jinak, protože on byl geniální klavírista, vynikající jazzman, ačkoliv vystudoval konzervatoř a akademii, a mohl hrát skvěle klasiku. Rachmaninov byl například takovým jeho oblíbeným skladatelem, ale hrál piano jako Oscar Peterson. Tento člověk neopovrhoval popovým zpěvákem, tenorem, který se směroval spíš na kantilénu, byl jeden z těch, který mně doporučoval jít na konzervatoř. Že je sice hezký, že zpíváš jazz, že máme společně rádi jazz, ale já v tobě slyším takovýho zatím utajeného tenora. Takového, že by bylo škoda nepracovat na tom hlase. 
A kdo se chce o Rudolfu Roklovi dočíst něco jiného, doporučuji knihu Tomáše Slámy (ostatně rodáka z nedalekého Kostelce nad Orlicí) „Ze života jednoho pořadu“, rozumí se rozhlasového Tobogánu. Tam se mj. píše, že Rudolf Rokl miloval lokomotivy. Aha, vy jste zvědaví, o čem tam tehdy v Praze byla řeč? Tak tedy citace: Přímý přenos se blížil ke konci. „Můžeš se ještě na něco těšit, Rudolfe?“ „Ale ano. Pozítří jedu na lokomotivě do Košic. Máme tam koncert. Kapela jede autobusem a Karel Gott letí letadlem.“ Karel Gott uslyšel své jméno, vstoupil na pódium, aby svým hlasem pozdravil nově nabytý hlas Rudolfa Rokla.
Než zaznělo belcanto, namítám: „Nezlob se, Karle, Rudla se trmácí do Košic na lokomotivě, kluci autobusem a ty letadlem. Není to primadonství?“ „Není,“ odpověděl pohotově Karel Gott, „já letím proto, abych mohl přivítat Rudlu na nádraží, až přijede na lokomotivě.“
Rudolfu Roklovi – a stejně tak Jiřímu Šlitrovi – byla slavnostně odhalena 23. března 2002 busta před gymnáziem v parku Legií u příležitosti 9. ročníku Šlitrova, to za účasti mj. autora obou artefaktů sochaře Vladimíra Preclíka a Jiřího Suchého.