Nedá se nic dělat, šídlo v pytli neutajíš, a tak jsem vnitřně donucen zařadit alespoň pár chvál fyzikálních. Velmi se omlouvám všem, pro které vždy byla matematika a fyzika největším nepřítelem a upozorňuji, že ta „strašná“ rovnice je tu jen pro parádu a snad i pro ty, kterým náhodu něco říká. Budu chválit sílu silně, ale velmi citlivě, právě s ohledem na prvně jmenovanou a jistě mnohem početnější skupinu čtenářů. Uvidíte, že se to dá přežít!
Není síla jako síla. V minulosti spojovali lidé pojem síly pouze se svalovou námahou, ale my dobře víme, že existuje mnohem více druhů sil a nejen fyzikálních. Známe přece i síly psychické, duchovní, okultní, sílu vůle, sílu slova, sílu lásky, sílu osudu. I když většina z těchto sil je chvályhodná, musíme být opatrní raději více než méně, už proto, že tyto síly jsou neměřitelné a některé jsou dokonce snadno zneužitelné…
To ale není má parketa, takže hurá na síly fyzikální. Určitě si mnozí lidé ani neuvědomují, jak jsou pro nás důležité, protože bez většiny z nich bychom si doslova ani neškrtli! Na prvním místě je samozřejmě síla gravitační, která je vždy přitažlivá a má nekonečný dosah. Bez ní bychom se nejen neudrželi na naší Zemi, ale ani ta by se neudržela na své dráze kolem Slunce, které by se neudrželo v naší galaxii atd. atp. Ale zůstaňme na Zemi.
Síla je fyzikální veličina, která vyjadřuje míru vzájemného působení velkých těles, ale i zcela neviditelných tělíseček hmoty anebo dokonce zcela „netělesných“ silových polí. Síla se projevuje statickými, anebo dynamickými účinky. Při těch statických se deformují tělesa, buď natrvalo, anebo u plastických těles jen krátkodobě, což na příklad umožňuje, že si můžeme pinkat míčem. A že tyto kulaté nesmysly pak létají vzduchem, tedy se různě rychle pohybují, je následek další silových účinků dynamických.
Fyzikální síla působí na tělesa přímým dotykem, ale i bezdotykově prostřednictvím silového pole. Jako první příklady je možno uvést tažení břemene na kladce, ráz koulí na kulečníkovém stole nebo střetnutí míčku a tenisové rakety. V druhém případě je to složitější, ale například magnet zná jistě každý a také při jakémkoliv pádu přitahuje Země padající předmět svým gravitačním polem a ten předmět je „v luftě“, bez jakéhokoliv dotyku. Krásný příklad s pavučinou, jak názorně vysvětlit působení silového pole, bohužel není z mé hlavy, ale dovolím si ho uvést. Pavouk nepůsobí na chycenou mouchu přímo, ale tím, že svou jemnou sítí něžně cuká, a kmity pavučiny se přenášejí na jeho budoucí potravu.
Pojďme však chválit dále. Určitě si téměř nikdo neuvědomuje, jak důležitá je pro nás síla tření. Bez ní bychom se doslova na zemi nepohnuli ani o píď, a to ani pěšky ani autíčkem. Bez tření, při kterém vzniká i teplo, by naši předkové nemohli rozdělávat oheň a museli by čekat, až jim příroda bleskem něco zapálí. Bez této síly bychom neměli ani výtečné těsto, které má tření přímo ve svém názvu, bez jakéhosi tření by se nemohly rozmnožovat ryby, a gurmáni a gourmeti by přišli o své pochoutky.
Na poli mechaniky, pak nacházíme celou řadu dalších chvály hodných sil v hydrostatice a v aerodynamice. Nebýt hydrostatického vztlaku, neplavali bychom ani my ani lodě, neměli bychom například pořádné lisy, nemohli bychom se chlubit, že známe Archimedův zákon a kdo ví, co by dělala tělesa ponořená do kapaliny? Pokračovat snad není nutné. Neméně chvályhodný je aerodynamický vztlak, který vzniká při hladkém obtékání vzduchu kolem křídla letadla. Jen díky němu už my lidé nemusíme závidět ptákům, že mohou létat. Samozřejmě to znamenalo mít pořádného fištróna při objevování fyzikálních zákonů a ještě více trpělivosti a odvahy při následných pokusech, aby byl sestrojen „létací stroj“ těžší vzduchu. Ale stálo za to. Jistě stále žasneme, jaké to musí být síly, že mohou ty kolosy létat tak vysoko, daleko a tak rychle. A za jakými krásami světa nás mohou dovést!
Takže doufám, že jsem vás přesvědčil, že síla si naši chválu stoprocentně zaslouží!
Chvála síly