Malý omyl
Dovolená v Egyptě nebyla nic moc. Písek i mezi zuby, válení na pláži, opékání se na slunci a nakonec ještě taková ostuda. Takto nějak začal můj známý vzpomínat na prožitou dovolenou.
Leželi jsme s manželkou pod slunečníkem a pozorovali moře. Paní vytáhla sušenky a pojídala jednu za druhou. Najednou zděšeně vykřikla. Okolo nohy se jí něco mihlo a lehce zašimralo. Vyskočila a hledala, co ji ohrožuje. Z pod lehátka se na ni dívaly černé, špendlíkové oči malého pejska. Kde se tu vzal? Hladově se díval a ona mu hodila kousek sušenky. Dobrotu neodmítl, hned po ní skočil a v mžiku ji měl v sobě. Zachutnalo mu nabízené jídlo a prosebně čekal na další. Začala zábava. Krmení a pozorování zvířátka se pro mou paní stalo zpestřením nudného převalování na pláži.
Na druhý den tu byl znovu a zamířil přímo k nám. Nedočkavě pobíhal okolo a čekal, kdy dostane zase něco k snědku. Paní byla šťastná, že nezapomněl a poznal ji. Začala k němu promlouvat a krmit jej. Tak to pokračovalo i další dny. Na pláž jsme odcházeli s taškou plnou zbytků od snídaně, které bezostyšně sbírala ze stolu. Trávila s ním dny na pláží, až se nakonec rozhodla přepašovat psíka na hotelový pokoj. Byl už ochočený a bez problému se vešel do plážové kabely. Já jsem nemohl nic namítat, protože utrousila, že s ním je větší zábava než se mnou. Dokonce zaujal i mé místo v posteli a klidně se nechala od něj i olizovat. Zbytek dnů dovolené jsem přespával z trucu na přistýlce.
Končil se pobyt a s ním přišel i její geniální nápad. „Je tak přítulný, zvykl si na mně a bude mi po něm smutno. Vezmu si ho domů,“ padlo její rozhodnutí a já jen polkl naprázdno. Veškeré mé argumenty proti byly smeteny ze stolu, sotva jsem otevřel pusu. Pro svůj klid jsem to vzdal a mlčel. Lehce se totiž vešel do malé krabice a žena mě k balení a nošení nepotřebovala. Přibylo nám jedno malé zavazadlo a odlétali jsme domů. Toužebně jsem si přál, aby nás vyhmátli na letišti. Přání se nesplnilo, a to zvíře bez problému prošlo kontrolou. Pravděpodobně bylo považován za neživý suvenýr.
Přálo mu štěstí a malý pejsek z Egypta v pohodě přežil i let. Po přistání krabice vyjela ze zavazadlového prostoru, manželka si oddychla a já ho poslušně nesl domů.
Doma nás z dovolené přivítal kocour, který nemile nesl živou památku z cest. Za přítele ho nepovažoval, a dokonce došlo i k fyzickému napadení. Museli jsme je oddělit, poněvadž tu šlo o život jednoho z nich. Pejsek si přivlastnil místo v posteli u paničky a kocour musel ven, přede dveře. Za pár dní jsme ráno našli kocoura mrtvého. Zprvu jsme si mysleli, že něco sežral, ale pak nám došlo, že by to mohla být nějaká nákaza. Paní se hned ustrašeně ptala svého miláčka: „Nejsi nemocný?“ Když jí neodpověděl, obrátila se na mě: „Musíme k zvěrolékaři! Nebudu riskovat, že mi umře.“ Neodporoval jsem, nastartoval auto a zavezl je oba do ordinace. Zvěrolékař se zkoumavě podíval na nás i podávané zvíře a vykázal nás do čekárny. Zřejmě byl zaskočen nevídanou psí rasou. Čekali jsme už půl hodiny, což nebývalo zvykem u běžné prohlídky. Při představě, že je nakažen kocourovou nemocí, žena začala vytahovat kapesník a posmrkávat. Otevřely se dveře a byli jsme vyzváni, ať vejdeme.
Za stolem seděl zvěrolékař a byl obložen rozevřenými knihami popisující všechny psí rasy. Pořád přeměřoval nohy, trup, díval se do knih, pak zase na psa a nevěřícně kroutil hlavou. Do žádné psí rasy jej nemohl napasovat. Přísně se na nás podíval a začal výslech.
„Odkud to zvíře máte?“ „Je naše,“ tvrdošíjně si stala za svým žena. „Paní, já se ptám, kde se to zvíře narodilo, země původu.“ „To já nevím, kde se narodilo. Přišlo k nám samo, bez matky.
Doktor začal ztrácet trpělivost a zvýšil hlas: „Dobře, zeptám se jinak. Kde jste byli, když k vám to zvíře přišlo?“ „No přece na dovolené v Egyptě. Chudáček hladový, motal se po pláži, tak jsme ho nakrmili.“ Doktor zvedl obočí a utřel si z čela pot. Konečně se potvrdila jeho domněnka a byl rád, že nemusí vracet diplom. „Víte, co jste přivezli? To není žádný malý pejsek, ale dobře vyžraná pouštní krysa!“
V té chvíli si sedla i moje žena. Při myšlence, že s ní spala a nechala se od ní olizovat, změnila barvu a udělalo se jí zle.
Vyběhla z ordinace a tu ostudu nechala vyžrat mě. Doktor byl chlapsky solidární a pochopil, že jsem nemohl nic dělat. Nekomentoval nic, pokrčil rameny a vystavoval účet.
Já zaplatil injekci, tu poslední a hodinovou mzdu doktora, který nemohl přijít na to, koho to má vlastně léčit.
Malý omyl