Udělej si sám
Při volbě nadpisu jsem uvažoval i o titulku: „Jak minulý režim předběhl dobu“, ale asi by to vypadalo jako provokace, tak jsem volil „Udělej si sám“, který byl vlastně po jistou dobu přímo mezinárodně rozšířeným heslem v angličtině: Do it yorself.
Pod tímto názvem vycházel časopis, pod tímto názvem byla celá oddělení v hobby marketech od New Yorku po Tokio a ve stejném stylu, ale daleko před tímto trendem ve světě, jsem nejen já s manželkou, ale všichni v této zemi stavěli rodinné domky.
Co to znamenalo? Po obstarání pozemku spojeného s běháním po úřadech, a složením poplatku z hlediska dnešních cen pozemků ve výši spropitného byl státem na 100 let zapůjčen pozemek.
A potom to začalo. Sehnat zedníka, který po sobotách a nedělích ten dům postaví. Této role se ujal spolužák ze základky a nutno konstatovat, že k plné spokojenosti jak tempem práce, tak kvalitou. Dalším úkolem bylo obstarat mu cihly, cement a vápno, což byla moje povinnost, zatím co dodání obědů a svačin byla role manželky.
A právě zmíněnou moji povinnost jsem si připomenul v minulých dnech, kdy jsem projížděl kolem žižkovského nádraží. Tam totiž byla jedna z mých oblíbených prodejen stavebnin.
Nákup cementu a vápna jsem realizoval promyšleným postupem, dnešní terminologií logistikou. Ve vybraný den jsem místo metrem jel do práce autem s připojeným za něj vozíkem. Během dne, pod pláštíkem odchodu z kanceláře na nějakou poradu někde jsem si zajel do uvedených stavebnin. Abych se poté nevrátil na své pracoviště zaprášený a zamazaný, vozil jsem si pláštĄ takový tmavomodrý, který používali všichni prodavači ve všech prodejnách. Mimo vlastního nákupu jsem často plnil i funkci jakéhosi externího prodavače, neboť jen výjimečně se můj pobyt ve stavebninách obešel bez zodpovídání dotazů od ostatních návštěvníků, kde máme složený cement a kolik stojí pytel vápna. Cihly jsme nakupovali z dnešního hlediska logistiky též velmi propracovanou metodou, bez meziskladu, tedy prodejny. Role prodejny se omezila na sdělení ve kterém vagonu na nádraží jsou cihly a poté zinkasováním ceny.
Jak jsem napsal v předchozím, vybavila se mi tato vzpomínka při cestě kolem nádraží. Pochopitelně stavbu rodinného domu či bytu svépomocí při zaměstnání nepokládám za vhodné řešení získání bytu, životní nutnosti, ale rozpaky u mě budí i cesta celoživotního zadlužení hypotékou, jak jediná možnost pro většinu mladých. Možná, že určitý podíl na výstavbě formou brigád by pomohlo ke snížení ceny zadlužení, tak by pro řadu lidí bylo i určitou kompenzaci jednostranné činnosti celodenního civění do počítače či jiné rutinní práce.
Téměř k smíchu mnohým může být závěrečné konstatování jak mne to poznamenalo. Okoukal jsem práci těch řemeslníků, tehdy označovaných jako meloucháři z pozice přidavače, abych později si vyplnil nástup do důchodu rekonstrukcí chalupy - pochopitelně v roli mistra i přidavače a kutilství se stalo pro mne mimořádně důležitou součástí života.
