Jsi vlastně vodní tvor, človíčku. Po jednom ze zázraků přírody se objevíš v plodové vodě u maminky v bříšku. Život ti totiž půjčil maminku, která tě v sobě hostí, aby ses mohl bezstarostně vyvíjet. Když je tě po několika měsících tak akorát, zaklepeš na bříško a necháš se porodit. Život ti propůjčí titul „dítě“ a zajistí péči dospělých. Seznámí tě většinou i s tatínkem. Život ti půjčí i několik let na hraní. Všechno budeš dělat poprvé. Poznáš bezpečí postýlky, zažiješ jízdy v kočárku. Poprvé se postavíš. Uděláš první krůček. Poprvé se napiješ z lahve. Poprvé půjdeš na nočníček.
Od života sis vypůjčil i genetickou aritmetiku, která ti vypočítá, jak budeš vypadat, co tě bude bavit, jakou budeš mít povahu. Budeš-li se usmívat, nebo vztekat. Čeká na tebe tolik nových zážitků! Stavebnice, pískoviště, vláčky, autíčka, pastelky a pohádky. Život je štědrý, když se k tomu rozhodne. Pravděpodobně ti půjčí i řadu kamarádů a kopací míč. Nebo kočárek a panenku?
Posadí tě do školní lavice, představí ti spolužáky a učitelský sbor. Půjčí ti školní vzdělání. A co teprve, až tě zavede do přírody a uvidíš tu nádheru! Uslyšíš hlasy ptáků a zvířat, šumění listí stromů, voňavé louky plné kopretin, naučíš se plavat, v zimě lyžovat, sáňkovat, poznáš tolik nových situací. Nic ti nebude nesnadné. Tělo poslechne každý tvůj příkaz. Život ti půjčí zdraví, sílu a radost.
Samozřejmě bude záležet na tom, na který schůdek schodiště, po kterém stoupá lidstvo ke své dokonalosti, tě postaví čas. Pravěk, starověk, středověk to zřejmě už nebude, ale nová doba novověku by to být mohla. Copak se asi zrovna bude ve světě dít? Copak o tom bude v učebnicích? Vytvoříš si vlastní názor na společenské události. Zaujmeš k nim postoj. Až na dalším schůdku společnost pozná, jestli byl dobrý, nebo špatný. Život se nedá obejít. Už jsi velký. Život ti půjčí titul „plnoletý“ a půjčí ti i jiné tituly, když tě požene ctižádost něco dokázat.
Ale život ti bude předkládat i jiné lahůdky než úspěchy v práci. Na stříbrném tácu ti nabídne lásku. „Přeješ si dětskou? Platonickou? Celoživotní? Šťastnou, nebo nešťastnou? Marnou? Romantickou? Nebo spíš erotickou? Nebo všechny?“
Vybral sis platonickou lásku, na kterou nikdy nezapomeneš, která tě přátelsky povede životem jako bílá hůl, když zůstaneš sám a přestaneš vidět svou budoucnost? Nebo se ti podaří v půjčovně života najít i lásku, která se naplní? Ptáš se, jak ji poznáš? Většinou zcela náhodně potkáš člověka, který s tebou rezonuje tak bezprostředně a do detailů, jako bys ho dávno znal. Jeho chování, vzezření i hlas rozbuší tvé srdce a tvou mysl jako zvon. Sotva budeš v jeho přítomnosti popadat dech. „Smím prosit?“ požádá tě o tanec a ty s ním budeš chtít rázem protančit celý svůj život. Rodinný život. Představí ti tvé vlastní děti a spoustu příbuzných. Vypůjčený pocit štěstí ti ani na okamžik nedovolí připustit, že tohle štěstí je vypůjčené a dočasné.
Někdy má však život sám se sebou co dělat a nahází ti krychlové metry klacků pod nohy. To, když onemocní doba, do které ses trefil svým narozením. Když dává lidem samé příkazy a žádné pochopení. Když na světě opakovaně proti sobě válkotvůrci a mírotvůrci hystericky mávají transparenty, jako by nebylo potřeba laskavějšího a užitečnějšího počínání. To potom před půjčovnou života stojí dlouhá fronta na statečnost, sílu a schopnost odpouštět.
Tvůj vypůjčený život pokračuje. Prožíváš strasti i slasti, ochutnáváš polibky, objetí, kopance, úspěchy, bohatství, chudobu a třeba i slávu. Život ve své půjčovně pozorně sleduje na počítači osudu položky „vypůjčil“ a „vrací“.
Když minutová ručička, kterou si v sobě neseš od narození, začíná být uondaná, nabídne ti život stáří.
Stáří je nelehká disciplína. Vracíš pomalu mrštné pohyby, vracíš pomalu paměť na jména lidí, které jsi celý život obdivoval, na události, které jsi prožil, cos nastudoval. Odcházejí rodiče, tety, strýcové, spolužáci, lásky, které jsi hýčkal ve svém srdci. Vracíš životu i svůj majetek, věci, které jsi měl rád. Ale získal jsi moudrost a vědomí, že ti zůstalo všechno, co po tobě zůstane. Zůstanou po tobě děti. Samozřejmě budou stát už o schůdek výš. Když budeš mít štěstí, nová generace k tobě občas posestoupí. Ať už se jí budeš jevit jako geniální ukazatel, nebo odstrašující případ. Tak nelituj, že sis půjčoval.
I půjčovna život má z půjčky užitek. Po schůdkách vývoje zvedá svou úroveň. (Alespoň doufám.) Prostě půjčí lidem život. Lidé během toho života něco vytvoří, vyrobí, vyzkoumají, postaví a tak se pojišťovna za svou laskavost ještě obohatí.
Človíček by si měl vážit půjčky víc a víc. Uvědomit si její obrovskou cenu, která se nedá docenit. Nehazardovat se životem. Malicherně neriskovat jeho ztrátu. Prosadit si život beze strachu, nervozity, bez nesmyslných komplikací. Takový život by byl klidnější, šťastnější a tím i delší. Možná by mohl být věčný.
Život je půjčovna