Vánoce modrých pacek kocouřích Stanley, nefalšovaný modrý britský kocour, slaví svátky elegantně a inteligentně. Inteligentnost se o vánočním čase projevuje hlavně zvýšenou ostražitostí u plotny a v celé kuchyni.
Nejdříve absolvuje oblíbenou očuchávací promenádu, při které neshodí absolutně nic z přeplněného stolu, ale vlastním přičiněním připojí k ozdobám na větvičkách jehličnanů ve váze chlupy, aby bylo jasné, kdo je tady hlavním dodavatelem okrasných doplňků. Nic lidského a slavnostního nesežere. Mohl by, kupodivu velmi návykově se přiklonil k sušené stravě jisté značky a nevytočí ho ani pořádná dávka kapřích porcí s oblohou kuřecích řízků.
Je dobré, že neleze nikomu do talíře ani do pekáče, kromě salátové mísy, kde v zeleni popíjí ochucenou vodu, ale litujeme ho, že si nedá trochu do frňáčku ani ve výjimečných případech.
Je hodný, nezapomene na ozdobení vánočního stromku. Ví, že horní patra nezvládne, pokud bude strom vztyčený, tak se pokouší zařídit potřebné v poloze ležmo. Důležitě jehličky očuchává, a když přesytí čumák, zavrní a odsouhlasí vzpřímení lesní návštěvy.
Po perné práci rodiny zavrní opět na souhlas, zalehne pod ozdoby dvou ptáčků na skřipci na malý kobereček Marry Christmas a nehne se z místa.
Nejmilovanějším kouskem slavnostního večera jsou pro něho dárky. Ví, že obaly s kočkou, obsahující pamlskové tyčinky, kočkám skutečně patří. I novou pískací a chrastící myšku vyštrachá a přijme do soukromého vlastnictví. Jenže proč se spokojit s málem, když může mít víc? Proč také nedostal velký dárek? Má rád krabice a hlavně to, co se na těch vesele potištěných papírech tak krásně točí a leskne.
Pestrobarevné mašle! Musí je mít. My se ale letos máme na pozoru – žádné mašle pro kocoura! Nejsme lakomí, opravdu ne, ale kdo by nechal dobrovolně udusit chlupatého miláčka?
Prostě si je s potěšením žere. Nejhorší samozřejmě bylo první zjištění. Chováte se jako každoročně, rozbalíte dárky, mašle a papíry odhodíte, kam je libo, protože právě kvůli tomu se čtrnáct dní uklízelo, aby dnes mohlo všechno upadnout dle libosti. Když se pokocháte dary, usednete do křesla a na nic jiného, než na chlebíčky, cukroví a televizi, nekoukáte.
Jenže po chvilce až přemrštěného klidu vás přeruší nenormální zvuk – kocourovi se zvedá žaludek.
Automaticky se ohlédnete a vidíte kus fialové mašle trčící z tlamy.
“Co to žereš? To se nejí,” vykřiknete a zachraňujete, co se dá. S hrůzou zjistíte, že fialové není zrovna málo. Taháte, taháte, vytáhnete i červený kousek a nechápete, jak se mu to vešlo dovnitř a vůbec jak to šlo bez problémů ven.
S hrůzou začnete sbírat zbylé ovazovače, počítáte a ptáte se, kdo balil modrou, fialovou, zelenou a proč tu nikde není zlatá, kterou jste ovazovali vy?
“Veterinář! Musí jít k veterináři,” vykřikne jeden člen rodiny.
“Vrní, asi je šťastný,” hlesne druhý.
“Mňau,” ozve se pan kocour a pomalu zvedne rozvalené sedmikilové tělo ze země. Začne si očuchávat zlatý dlouhý poklad, který odvážně střežil.
Chňap!
Kocouří slavnostní přídavková večeře se nekoná. Zlatá mašle letěla do kotle, dřív než stačil udělat kočičí hřbet.
A příště prosím balte dary obyčejným provázkem nebo si každý svoje mašle bude bránit!