|
O
Internetu se mluví, e-mailuje a internetuje jako o sociální,
telekomunikační, informační a kdo ví jaké ještě
revoluci. Termín revoluce ale zdaleka
nevystihuje to, čím síť sítí skutečně prochází
a co způsobuje. Když jednou Hemingway popisoval okamžik
závratného vytržení, pomohl si metaforou
"pohnula se pode mnou země." Nechci změlčovat
vrcholný erotický prožitek jeho hrdiny, kterému navíc
zvonila hrana, ale cosi příbuzného mě potkalo dvakrát.
Jako sotva ochmýřený pubescent jsem si obstaral válečnou
radiostanici R3 a zapnul ji uprostřed noci. V chaosu
interferenčních hvizdů a šumů se začaly vynořovat
a utápět mnohojazyčné směsice hlasů a morseových
sekvencí. Do rána jsem tehdy "lítal po
bandu," řečeno radioamatérskou hantýrkou, a světil
svůj první rádiový sabat. Fascinoval mě současnou
přítomností neurčitelného počtu anonymních lidí,
kteří sdíleli výsek elektromagnetického prostoru
omezený jen rozsahem stupnic na jejich vysílačích. O
nějaké virtualitě tehdy nebylo ani řeči. Přesto se
ti radioamatéři scházeli v neskutečném odhmotnělém
světě, ve kterém je lokalizovaly jen vysílací kmitočty
a volací znaky. Podruhé se pode mnou země pohnula
skoro o čtvrt století později. To už jsem propadal
mylné představě, že mám nějaké povědomí o
Internetu, protože jsem o něm cosi obecného i sepsal.
Pak jsem se poprvé skutečně začal propadat do sítě
sítí. Objevoval jsem další odhmotnělý svět,
tentokrát lokalizovatelný ne volacími znaky, ale doménami
účastníků. Také on ožíval současnou anonymní přítomností
množství lidí. Zkoprněl jsem vědomím, že ve dlani
mám kus plastu zvaný myš, a tím i svět, přesněji
globální informační zdroje. Trochu to připomínalo
skok na laně ze Zvíkovského mostu. Tam je však pád
postupně bržděn, takže odhadnete, kdy a ve kterém místě
se zastaví a změní v pohyb vzhůru.
Propadání se do Internetu nejenže nebere konce, protože
globální síť má tolik konců, co koule, a navíc
sotva jen tušíte, do kterého sklepení kyberprostoru
vás informatičtí čerti právě zavlekli. Vůbec už
nevíte a nemůžete zjistit, přes které kabely, družice,
radioreléové spoje nebo kdo ví jaké jiné
telekomunikační fígle jste se dostali tam, kde si
myslíte, že jste. Ona neurčitost sítě, ve které
nemůžete předem tvrdit, kdy a zda vůbec naleznete
to, co tam nejspíš kdesi bude, patří k dobrodružstvím
internetovských výprav. Z vlastní zkušenosti jsem
popsal to, co by psycholog označil za počáteční
afekt konfabulační - dočasný stav vzrušeného
flirtování a seznamování se s novým protějškem. Z
této fáze, zdá se mi, vedou dvě reálné a jedna
nejspíš teoretická cesta: je možné propadnout
Internetu jako vzrušujícímu koníčku, který člověku
přinese kromobyčejná setkání, leckdy se skutečnými,
jindy s virtuálními lidmi. Světovou velesíť můžete
také používat jen jako informační a komerčně využitelný
zdroj. Třetí varianta je pro ignoranty, ve kterých
neplápolá už ani jiskřička zvědavosti: odpojit
modem a nikdy se už nepřihlašovat.
|
|
|
Parní
stroj měl alespoň konkrétního autora, Internet
nikoli. Wattův vynález označovaný za revoluční potřeboval
skoro půl století evoluce, než se dal
rozumně použít. Internet na tom nebude jinak. S
revolucemi má společné tak to, že jeho zárodek
vznikl před čtvrtstoletím pro potřeby vojenského výzkumu
Pentagonu, který nějakou tu revoluci občas
zprefabrikuje. Síť sítí vděčí vojákům za
schopnost přežívat. Její provoz není ohrožen, ani
když zkolabuje kterákoli část. Když se v srpnu 1996
zhroutil jeden z nejrozsáhlejších segmentů sítě
provozovaný společností America On Line, lidé, kteří
pracují na počítačích doma, zůstali bez
elektronické pošty, bez databází a internetovských
archivů a přišli o tisíce dolarů. Aniž by to uživatelé
v ostatních částech velesítě pocítili. Internet se
dostal do role pětadvacetiletého kmeta, na něhož přišla
druhá. To už jeho provoz přestala platit americká vláda
a stal se veskrze veřejným nástrojem. Tehdy měl něco
přes milión uživatelů. V současné době jich má být
přes deset milionů. Internetoví vizionáři, z nichž
čas zpravidla dělá pesimisty, míní, že kolem roku
2000 bude toto volné sdružení uživatelů počítačů
čítat miliardu účastníků. A pokud by se rozvíjelo
dosavadním tempem, o dalších pět let později by počet
jeho členů přesáhl počet obyvatel planety.
|
|
|
Statistický
uživatel Internetu vychází z nejrůznějších průzkumů
jako dobře situovaný 33letý anglicky mluvící muž bílé
pleti. Relativně mladý je zřejmě proto, že oproti
starší generaci netrpí předsudky vůči počítačům,
s nimiž se chtě-nechtě musel sžít už ve školním
věku. Je to muž, ježto ženy zjevně dávají přednost
konzervativnějšímu způsobu získávání informací.
Mezi surfaři po internetu jich údajně není ani třetina.
Z devadesáti procent potkáte na síti ty, pro něž je
angličtina buďto mateřským, nebo prvním cizím
jazykem. Přirozeně to vyplývá z toho, že angličtina
byla a zůstane jazykem výpočetní techniky, tím spíš
Internetu. Solidní ekonomické zázemí statistického
západního uživatele Internetu vyplývá zjevně z
toho, že movitější častěji vstupují na
akademickou půdu, která se stala živným podhoubím
světové sítě. Našinci se asi ještě nějaký čas
budou průměrům západních statistik vymykat.
Internet v České republice je pro jedince relativně
drahý. Především proto, že současná necelá desítka
přímých poskytovatelů
připojení chce rychle dostat zpět investice
vložené do vybavení. Pak ten, kdo nežádá víc, než
být up-to-date, pořizuje v Internetu víc luxusní hračku
než užitečný klíč k informacím získatelným i z
obvyklejších zdrojů. Ukazuje se ostatně i ve světě,
že současní uživatelé Internetu získávají většinu
informací z tradičních zdrojů - dvě třetiny z nich
volí tisk a skoro šedesát procent
televizi. Stejně jako si ještě nedávno mocní počítačoví
analfabeti dávali instalovat do kanceláří okrasné
solitéry v podobě
značkových PC, mnozí dnes opomíjejí náklady na
instalaci Internetu a rostoucí telekomunikační účty.
Získávají totiž nepoměrně víc než výsadu
brouzdat velesítí - prestižní artefakt v podobě
zavináče na vizitkách. Ve společenské mluvě mobilní
telefon značí podnikatele a zavináč charakterizuje
moderního člověka v obraze, kterému planetární
informační cvrkot zní jako mateřská ukolébavka. To
však nebývají uživatelé, které by uchvacovala pružnost
a univerzálnost velesítě. V nich také otevřená
neuspořádanost Internetu nemusí vzbuzovat nedůvěru.
Na druhé straně - skuteční uživatelé se sítě často
bojí a odmítají do ní zanášet osobní údaje, i
když mohou jako protihodnotu získat bezplatný přístup
k některým službám. Co když Velký bratr v kterémsi
obskurním zákoutí Internetu shromažďuje data k
nekalým účelům? Přitom právě nezávazná
anonymita patří k půvabům Internetu stejně jako možnost
zabrousit na místa s informacemi, o které by člověk
v reálném světě ani nezavadil.
|
|