Rakovina a kultura národa
Rozdíly ve vnímání rakoviny a ve způsobech jejího léčení v zemích průmyslového světa v souvislosti s kulturním založením národa.
Rakovina je jednou z nejobávanějších nemocí dnešní doby. Zhruba každý čtvrtý 
člověk umírá dnes na rakovinu. Abychom porozuměli této nemoci, je třeba se na ní podívat z hlediska kulturního,sociálního, politického, spirituálního a vědeckého. Všechny tyto faktory ovlivňují způsob, jak je rakovina vnímána a léčena.
Název rakovina je používán pro skupinu asi 100 nemocí, které jsou charakterizovány abnormálním růstem buněk v různých částech lidského těla. Pouhé vyslovení slova již vzbuzuje řadu emocí, kterým je těžké se ubránit. Odmítnutí přijmout diagnózu, strach, zlost a beznaděj bývají první reakcí, když se pacient dozví o své nemoci. Následují další pocity, které závisí na osobních vlastnostech a zkušenostech pacienta.
K porozumění této složité nemoci je nutné si uvědomit, že přístup k rakovině a jejímu léčení v průmyslových zemích není stejný, i když poměrná doba "úspěšného vyléčení" je v podstatě totožná. Tento fakt nám ukazuje možnost vidět pacienta a nemoc v širším zorném V roce 1971 vyhlásil tehdejší americký president Richard Nixon "válku rakovině". V naději na úplné vymýcení této zhoubné nemoci do 5 let věnovaly USA výzkumu rakoviny značné finanční prostředky. Tyto naděje "bojového přístupu" vsak dodnes nebyly naplněny. Od některých léků, které slibovaly vyléčení bylo ustoupeno, protože měly nebezpečné vedlejší účinky.
V minulosti se předpokládalo, že rakovina prsu je vyléčitelná úplným chirurgickým odstraněním prsu, prsních svalů a žláz. Už v polovině šedesátých let bylo však prokázáno, že pouhé odstranění nádoru je stejně účinné z hlediska dlouhodobého léčení, jako radikální mastektomie. Přesto až do sedmdesátých a osmdesátých let nebyl tento fakt u většiny operací brán v úvahu.
Nejvíce zarážející snad je ale skutečnost, že poměrná doba přežití se u rakoviny podstatně nezměnila za posledních 40 let.
Udivující také je skutečnost, že běžné léčení rakoviny se podstatně liší v zemích jako jsou Anglie, Francie, Německo, Japonsko a USA. Všechny tyto země mají vysoce vyvinutý výzkum a lékaři mají přístup k veškeré světové vědecké literatuře. Mnoho studií naznačuje, že přístup k léčení rakoviny v různých zemích spíše odráží kulturní zvyklosti národa než pouze čistě vědecké výzkumy.
Například ve Francii lékaři mají hluboký smysl pro estetiku lidského těla. Snaží se zachovat, pokud je to možné, sexuální funkce a fertilitu pacienta a celkovou vitalitu jeho vnitřních funkcí. Proto francouzská medicína směřuje k "les medecines douces" - jemné medicíně, integrované s přírodním lékařstvím, homeopatii a lázeňskými terapiemi. Je na příklad málo pravděpodobné, že by francouzský lékař navrhl pacientovi s rakovinou prostaty kastraci na rozdíl od lékaře v jiné zemi.
Německá medicína je velmi integrovaná. K medicíně alopatické připojuje metody přírodního lékařství, herbální medicíny, homeopatie a spirituální léčby. V Německu mají pacienti ty nejširší možnosti léčby rakoviny. Mnoho zámožných lidí cestuje z USA a Kanady do Německa, aby využili těchto terapií. V Německu existují nemocnice nazývané antroposofické, které velice promyšleně spojují to nejlepší z konvenční a komplementární medicíny. Jsou to nemocnice podporované z veřejných zdrojů a jejich základem je filosofie rakouského filosofa a křesťanského mystika Rudolfa Steinera, který žil v 19. století. Léčba je soustředěná na osobu pacienta.Ten je zúčastněn ve všech stupních rozhodování o způsobu léčby. Při tomto přístupu je brána v úvahu celá osoba pacienta a nejen proces nemoci, který právě probíhá v těle. Pacientovy fyzické, psychologické , emocionální a spirituální potřeby jsou kladeny na stejnou úroveň. Plán léčení je vypracován tak, aby obsahoval vše, co může tradiční medicína poskytnout, ale také přírodní léky a léčebné postupy a homeopatii. Nemocnice tohoto typu jsou esteticky krásně vybavené, aby umožnily pacientům pokud možno vysokou kvalitu života. Samozřejmě to vše souvisí s lidskostí při poskytování lékařské a ošetřovatelské péče.
Ve Velké Británii je lékařský systém založen na ekonomii a evidenci účelnosti léčebných postupů a celkové péče o pacienta. Méně důrazu je kladeno na léčbu pomocí agresivních lékařských postupů. Británie utratí zhruba 50% méně per capita na lékařské péči než USA. Přitom statistiky ukazují, že poměrná délka přežití a úmrtnost na rakovinu jsou zhruba stejné.
Kultura medicíny v USA je výjimečná svým agresivním přístupem k diagnostice a léčení rakoviny. Při onemocnění rakovinou má americká žena 2x až 3x větší pravděpodobnost, že bude mít kompletní hysterektomii, než žena v Evropě s podobnou diagnózou. Chirurgické zákroky a chemoterapie jsou prováděny radikálněji a častěji ve Spojených Státech ve srovnání s Evropou a Japonskem. Agresivita americké medicíny má základy již od Benjamina Rushe, lékaře a jednoho z tvůrců "Prohlášení nezávislosti". Tento lékař byl velkým odpůrcem "nesmyslné závislosti na přírodních silách při léčení nemocí." Jak vidíme, tento přístup k léčení má dlouhou tradici.
Také stojí za zamyšlení, že ve Spojených Státech je konvenční medicína zcela oddělena od ostatních léčebných metod jako naturopatie a homeopatie. Tato separace je mnohem výraznější než v ostatních průmyslových zemích a některé způsoby alternativního léčení jsou zakázány. Znovu je třeba připomenout, že všechny zmíněné státy mají zhruba stejné výsledky co se týká délky přežití pacientů.
Po diagnóze rakoviny pacient prožívá dny a týdny strachu a úzkosti. Tento stav může ovlivnit rozhodování při volbě způsobu léčby. Pacient může mít pocit, že nemá jinou možnost než se zcela podrobit způsobu léčby tak, jak je mu navrhnuta. V Kanadě, podobně jako ve Spojených Státech jsou tyto způsoby léčby velmi omezené. Proto je potřeba, aby si pacient uvědomil, že je možnost mnoha různých způsobů léčby, všechny směřující k více méně stejnému výsledku. Osobní zážitky pacienta ovšem jsou velice rozdílné. Je potřeba získat informace o statistické době přežití, o dlouhodobé prognóze a vedlejších účincích různých způsobů léčby. Je potřeba klást otázky odborníkům, lékařům, ale také řešit otázky výživy, spirituálních a emocionálních potřeb pacienta.
Ludmila Čížková, Ontario
Zpracováno podle článku Francesca Anella, M.D. - "Whole Life Magazine".
