Honba za mládím
Tým amerických psychologů provádějící studie touhy lidí vypadat stále stejně mladě došel k závěrům, které si mnozí z nás za rámeček nedají. 
Amerika je už řadu let sužována stihomamem věčného mládí. Průměrný obyvatel USA prý zná perfektně účinky stopových prvků na stárnutí buněk. Z hlavy ví, jaké číslo má jeho oblíbená posilovna, ale telefon například na rodinného lékaře si nepamatuje. Vlna "věčného mládí" se už dávno doputovala i k nám.
Studie, která anonymně na vzorku asi patnácti set lidí pitvala zdravotní návyky Američanů a zejména pohnutky, které je nutí nejíst prorostlé maso a ještě za rosy pobíhat parkem, došla k překvapivým závěrům: těm lidem vlastně vůbec nešlo o zdraví. Všem se převážně jednalo o to, vypadat o pět či deset let mladší než skutečně jsou.
Na dotaz - Proč sportujete (?) třeba většina dotázaných odpovídala:
Protože budu mít menší zadek.
Abych měl pevnější svaly.
Aby se mi zatáhlo břicho.
Žádná odpověď typu: Abych spálil cholesterol a snížil riziko infarktu! Nikdo nekalkuloval s tím, že ho méně ohrozí osteoporóza, kornatění tepen nebo cukrovka. Pokud se někdo náhodou zmínil o zdravotních dopadech, pak spíš proto, že se dnes o nemocech hodně píše a mluví. Při bližším zkoumání totiž nedovedli lidé říci, jakým způsobem ovlivní jimi zvolený životní styl jejich zdraví.
Psychologové se domnívají, že zjištění je sice poněkud šokující, nicméně člověku vlastní. Lidé, kteří zatím nezažili u sebe nebo u svých nejbližších žádnou vážnou zdravotní kolizi, si ani ve snu nepřipustí, že by mohli někdy onemocnět. Myšlenky na to, že bychom my sami mohli stonat (nedej bůh někdy dokonce zemřít!), jsou nám naprosto cizí. Výjimku tvoří jedině hypochondři. Snahy o to, vypadat stejně mladě jako naše ratolesti, jsou docela pochopitelné. Všude je dnes zájem o vitální, zdravé, mladé pracovní síly. Pracovní trend posledních let velí: získat kreativní, i když nezkušené mladé lidi a rychle si z nich "k svému obrazu" vychovat odborníky. Pryč jsou doby, kdy se zaměstnavatelé obklopovali zkušenými pracovníky s bohatou praxí. Takových dnes potřebují jen několik - aby se měl kdo věnovat mladým a nezkušeným. Vypadat mnohem mladší dává šanci na lepší pracovní zařazení. Člověk většinou nejdřív otevře na novém pracovišti dveře a předvede svoji tvář a postavu. Teprve potom předloží dotazník s datem svého narození. Dobrá kondice navíc umožní podávat vynikající pracovní výkon. Kdo žije zdravě, spíš vydrží velké pracovní nasazení. "Není přece nic špatného chtít vypadat lépe!" ospravedlňoval se jeden z účastníků výzkumu. Svůj názor vehementně opíral poněkud kuriózně o zkušenosti lidí z koncentračních táborů. Na osvětimské rampě šli přece "k životu" ti, kdo byli statných postav, svižného kroku, hladce oholeni, bez brýlí a šedin.
Touha po věčném mládí má však u mnoha lidí i jinou příčinu. Téměř polovina odpovědí se týkala hledání nových partnerů. "Co když se budu chtít ještě někdy znovu vdát?" kladly si otázku rozvedené, ale i zadané ženy. "Co když si čirou náhodou budu chtít najít jinou partnerku?" uvažovali muži. Psychologové nad těmito odpověďmi jásali – konečně
někdo (byť anonymně) přiznal, na co podvědomě myslí prý skoro každý z nás. Co kdybychom ještě někdy museli hledat životního partnera? Je jedno, jakým způsobem v našich nejtajnějších myšlenkách přijdeme o toho dosavadního, s nímž jsme třeba naprosto šťastní a spokojení. Při myšlenkách na nové vztahy v nás začnou převládat zvířecí pudy - zachovalá samička musí při námluvách budit zdání, že je schopná plodit, samec musí mít alespoň vykartáčovaný kožich. Je nutné vypadat lépe, než na tom jsme - obě strany znají tato pravidla hry. Tím spíš, že podle průzkumů člověk hledá pro své pozdější vztahy stejně starého, či dokonce mladšího partnera (bylo by totiž nerozumné vláčet se živo tem s někým, kdo bude víc obléhat nemocniční postel než tu manželskou). Zejména gerontologové potvrzují, že spousta lidí, uzavírajících vztahy v pokročilém věku, často do poslední chvíle tají své vážné zdravotní potíže.
Rozhodující pro nás bývá náš kalendářní věk - tedy doba od našeho narození do současnosti. Jenže málokterý člověk je po zdravotní stránce, i co se vzhledu týče, souměřitelný se svým vrstevníkem. Nejlépe se to projevuje například na abiturientských srazech: zatímco některé spolužáky mylně považujeme za své bývalé kantory (bože jak hrozně zestárli), jiné máme za jejich potomky, kteří jen přišli omluvit nepřítomné rodiče. Na to, jak v určitém věku vypadáme, má vliv mnoho skutečností. Nelze pominout hlavně genetické předpoklady: jestliže například všichni naši předci zešedivěli kolem čtyřicítky, nejspíš ani my nebudeme v domově důchodců oslňovat havraní kšticí (pokud neutratíme půl penze za barvení). Na našem vzhledu se odráží i náš životní styl, zdravotní stav a podobně. Málokdo zatím kalkuluje s pojmem biologický věk, dokonce ani mnozí lékaři ještě nevzali tuto veličinu na vědomí. Biologický věk by se dal definovat jako obecný stav člověka, který je dán tělesnými, duševními a sociálními aspekty. Jednoduše řečeno: uvádí, jak moc je náš organismus v daném věku opotřebován. Biologický věk má na naše stárnutí - a na náš vzhled - větší vliv než to, co prozrazuje rodné číslo.
Proces stárnutí je všem živým organismům naprosto přirozený a nikdo se mu nevyhne. Moderní člověk si toho je vědom, nicméně stále se snaží přijít na vynález, který by zamezil stárnutí buněk. Poslední teorie se přiklánějí k tomu, že proces stárnutí urychlují například volné radikály, které v našem těle vznikají při řadě procesů. Nahrává jim například ultrafialové sluneční záření nebo příliš mnoho chemie v našem životě. Vědci také mají teorii, že věk ovlivňuje množství stravy, kterou jíme. Lidové vyprávěnky o tom, jak sudička každému novorozeněti přidělí hromadu jídla a pití, kterou smí spotřebovat, mají něco do sebe. Čím rychleji člověk sní a vypije přidělené množství, tím rychleji se poroučí na onen svět. Tým amerických vědců skutečně zjistil, že laboratorním myším, které dostávaly méně stravy, lépe "pracovaly geny". Na procesu stárnutí se samozřejmě podepisuje tělesná a duševní kondice. Nikdo nezpochybňuje tvrzení, že střídmě žijící člověk, který se dostatečně pohybuje a spí, jí zdravou stravu a brání se stresu, vypadá většinou lépe než nedospalý vynervovaný pivař.
Farmaceutické a kosmetické firmy sázejí právě na to, že většina z nás touží po zdravém životním stylu. Zatímco tabákový průmysl staví svoje reklamy na tvrzeních, že občas si zahřešit je vlastně jakási přirozená duševní očista, podniky produkující "zdraví" apelují na naše touhy vypadat mladě a zdravě. Jejich výrobky většinou skutečně zdraví prospívají, člověk je však málokdy umí ke zdraví užívat. Jestliže se dočetl, že nebezpečné volné radikály může vyhubit jakýsi antioxidant, nakoupí jej košík. V USA byla během let zaznamenána řada předávkování nejen vitaminem A a E, které spolu s vitaminem C působí antioxidačně, ale dokonce i zinkem či chrómem na hubnutí. Naše touha po nesmrtelnosti je tak velká, že nejsme ochotni brát vážně doporučení na krabičkách s preparáty. Zdravý organismus za normálních okolností vůbec nepotřebuje posilovat umělými výrobky, měl by vystačit s vitaminy a minerály, které získá z vyvážené stravy.
Jiná situace nastane v době chřipkových epidemií nebo velké pracovní zátěže. Náš organismus je ovšem schopný zvyknout si na "úlevu", kterou mu poskytujeme pomocí preparátů. Zatímco například i bez dávky vitaminu C by se naše imunita dokázala mnohdy poprat s virovým onemocněním, ve chvíli, kdy céčko bereme dlouhodobě a bezdůvodně, může organismus zlenivět a bez pravidelné dávky nepracovat tak dobře. Neuvážené přejídání se "omlazujícími" prostředky může naopak přidat na vzhledu několik let navíc.
Současná medicína se snaží hledat způsoby, jak udržet naše těla co nejdéle zdravá. Velmi sází na výzkumy v oblasti genetiky - až budeme za čas vědět, co který gen působí, bude docela možné "opravovat" nedostatky. Už dnes existuje řada teorií, co by mohlo pozastavit proces stárnutí. Hitem posledních let se stal například melatonin - hormon, který řídí naše biorytmy. Dokáže brzdit růst rakovinných buněk a navíc se dá snadno získat z rostlin či živočichů. Mnozí lidé jej užívají i "pro dobrý spánek". Jsou však popsány případy, kdy při přehnaném užívání bez něj už pacienti nedokázali kvalitně spát.
Podle Mezinárodní asociace farmaceutických společností by novým prostředkem věčného mládí pro ženy mohl být pohlavní hormon estrogen. Jedna univerzita v USA testovala pacientky gynekologického oddělení - ty, které vypadaly mladší, než byly, měly více estrogenu. Teprve další studie by měly výzkum potvrdit. K udržení mladého vzhledu by tedy mohlo teoreticky pomoci podávání hormonálních preparátů. Mnozí lékaři jsou však k této cestě skeptičtí - narušovat přirozenou hladinu hormonů a normální fungování organismu jen kvůli tomu, aby pacientka vypadala o deset let mladší, jim přijde jako hazard.
Americká studie radí: dnešní člověk by měl více pracovat na tom, aby se vědomě neprohřešoval proti svému zdraví, nezvyšoval svůj biologický věk - a přitom by se měl smířit se svým stárnutím. Být přítelem svých vrásek, milovat šedivý vlas.
Jana Koutecká
