19.4.1921 se v Praze narodil Jiří Švengsbír, zemřel 3.3. 1983 tamtéž. Byl to český rytec, grafik, malíř, typograf, kreslíř a ilustrátor, autor tisíců grafických listů a stovek poštovních známek. Byl autorem grafických filmových titulků. Kromě tvorby poštovních známek se Švengsbír věnoval rozsáhlému uměleckému spektru. Stvořil přes tisíc grafických listů a drobných grafik, často s motivy Prahy. Ilustroval asi 30 knih a pracoval i s porcelánem. Jeho rozmanitý umělecký přínos zahrnoval také tvorbu filmových titulků. Jiří Švengsbír získal vzdělání jako rytec a medailista ve firmě Bäcker na Smíchově, koncem 40. let se začal věnovat studiu grafiky na UMPRUM v Praze u Antonína Strnadela. Už v mládí se zabýval grafickými technikami. Roku 1947 a 1948 ryl své první známky podle návrhů Karla Svolinského. Většinu z později vydaných asi 250 vydání navrhoval sám. Kromě toho vytvořil mnoho grafických listů, často s pražskými motivy, věnoval se ilustrováním knih.
Jiří Švengsbír je zastoupen ve sbírkách Národní galerie, Památníku národního písemnictví, Národního muzea a Muzea hlavního města Prahy, Die Staatliche Moritzburg v Halle, Harvard University a jinde. V českém umění a grafice zanechal Jiří Švengsbír výraznou stopu a jeho dílo je dodnes ceněno.

14.4. 1877 v Teplicích zemřela Louisa Berková, narozená 1.3. 1811 v Praze. Byla to česká malířka a kreslířka portrétů. Patřila k výtvarnicím, jejichž profesionální dráhu umožnilo zázemí v umělecké rodině.
Jejím otcem byl Jan Berka (1759 - 1838), jeden z nejplodnějších grafiků své doby v Čechách. Berková si v Praze od 30. let 19. století získala renomé jako autorka drobných portrétů, zpracovaných tužkou nebo akvarelem. Ukázky svých akvarelových prací vystavovala od roku 1848. Díla byla neprodejná, což naznačuje slušnou životní úroveň umělkyně i její ambice. Přátelila se především s dcerami malíře Augusta Piepenhagena. Stylově tvořila pod vlivem vídeňské a berlínské výtvarné školy. Portrétovala zejména své umělecké přátele (August Piepenhagen, Louisa Piepenhagenová, Josef Koruna, Ferdinand Břetislav Mikovec ad.).

Dnes vzpomenu na významného českého muže. Mikuláš Klaudyán byl český lékař, kartograf, učenec a tiskař. Byl to autor první tištěné mapy Čech. Žil v druhé polovině XV. století, údaje o jeho narození a úmrtí se rozcházejí. Pravděpodobně zemřel v roce 1521 v Lipsku. Mikuláš Klaudyán byl členem Jednoty bratrské, svojí tiskárnu založil v Mladé Boleslavi a při práci udržoval styky s norimberskými dílnami. Sepsal sám Spis o pravdách víry (v Boleslavi 1518) a Naučení ženám těhotným (v Norimberce 1517), Herbář J. Černého (tamt. 1517) a Nový zákon bratrský (v Boleslavi 1518).

Klaudyánova mapa (též psaná jako Klaudiánova mapa) je nejstarší tištěná mapa Čech, byla vydaná roku 1518 přímo Mikulášem Klaudyánem. Mladoboleslavským lékařem a nakladatelem. Mapa byla koncipována jako pomůcka pro poutníky cestující do Říma, proto je z praktických důvodů orientovaná v souladu s tehdejšími zvyklostmi na jih. V současnosti je znám jediný originál, nalepený na plátno, který se zachoval v litoměřické biskupské knihovně a nyní je uložen ve Státním oblastním archivu v Litoměřicích. Samostatná mapa Čech byla vyřezána do dřeva /1517/ a o rok později byla vytištěna v Norimberku.

Mezi význačné, ale méně známé české autory doby před smetanovské 18. a 19. století můžeme počítat i Jana Evangelistu Kyptu.

Jan Evangelista Kypta se narodil 30.11.1813 v Borotíně, zemřel 5.4. 1868 v Telči. Pocházel z velmi chudých poměrů tkalcovské rodiny. Ač byla rodina opravdu nemajetná Janu E. Kyptovi se dostalo hudebního vzdělání, absolvoval i kurs učitelství, zastával na různých školách místo učitelského pomocníka. Navštěvuje i varhanickou školu v Praze, kde se dále hudebně vzdělává.

V roce 1834 se Jan Evangelista Kypta stává varhaníkem v Jindřichově Hradci, vykonává i učitelské povolání, komponuje, vyučuje hře na piano.
Roku 1848 se stěhuje do Telče, vyučuje na dívčí obecné škole, v r. 1849 zakládá a provozuje v Telči hudební školu, stává se i ředitelem kůru sestavil a řídil chrámový sbor a orchestr. Roku 1867 mu byl udělen titul Vzorný učitel.
Pilně komponuje, telčský kostel byl za jeho působení koncertní síní. Napsal a vydal i několik učebnic, překládal z latiny, byl to obětavý člověk, vlastenec. Náměstí mezi jezuitskou kolejí a náměstím Zachariáše z Hradce nese jeho jméno.

Jan Evangelista Kypta se účastnil soutěží, které pořádala pražská Varhanická škola a v roce 1837 zde získal 3. cenu za Pastorální mši A-dur. Mše byla komponována na český text, získala si velkou popularitu a dodnes je ve vánoční době na repertoáru mnoha souborů, podobně jako Česká mše vánoční Jana Jakuba Ryby.

2.4. 1840 se v Paříži narodil Emil Zola, zemřel 29.9. 1902 tamtéž. Byl to francouzský spisovatel, romanopisec, dramatik a kritik, hlavní představitel naturalismu.
Jeho otec pracoval jako stavitel železnic, po jeho smrti se s matkou odstěhoval do Aix en Provence, kde se setkává s Paulem Cézannem a vzniká celoživotní přátelství. Emil Zola se vrací do
Paříže a začíná pracovat v nakladatelství Hachette, kde později vydává své prozaické dílo. Soustředil kolem sebe skupinu mladých autorů, tzv. medanskou skupinu. Politicky se velmi angažoval, napsal např. otevřený dopis prezidentovi s názvem Žaluji, v němž hájil kapitána Dreyfuse odsouzeného za špionáž. Za to byl odsouzen a strávil rok v exilu v Anglii. Zemřel 29. září 1902 na otravu oxidem uhelnatým, který se nahromadil kvůli ucpanému komínu.
Z díla např. Tereza Racquinová, Břicho Paříže, Zabiják, Nana, Germinal, Člověk bestie. Emil Zola usiloval o vytvoření románového cyklu jako H. Balzac, kde by zobrazil společenské podmínky Francie2. poloviny 19. století.

Dnes se setkáme s malířem, který je nazýván "malířem Krkonoš". 31.3.1928 v Praze zemřel František Karel Hron narozený 3.12. 1874 tamtéž. Byl to český malíř a lyžař. Byl prvním závodníkem v Českých zemích, který používal dvě lyžařské hole.
F.K. Hron byl studentem pražské uměleckoprůmyslové školy, posléze se učil u Luďka Marolda a nakonec v letech 1897 až 1899 u Řeka Gysise v Mnichově. V této době také začíná jezdit do Krkonoš a lyžovat. V roce 1900 získal státní stipendium k pobytu v Paříži a po roce se vrátil do Prahy. Ve stylu tehdejšího akademismu se věnoval figurální malbě a otevřel si portrétní ateliér ve Vodičkově ulici. V květnu 1902 se oženil s Annou Tauchmanovou z Jilemnice. Roku 1908 si pořídil roubenou chalupu na Benecku čp. 67 (tzv. Hronov), aby byl blíž svému druhému koníčku - lyžování. Na Benecku se začal věnovat krajinářství. Kromě sportu a malování se zapojil i do společenského života krkonošské české menšiny, a to takovou měrou, že jej Benečtí jmenovali roku 1913 čestným občanem obce.

26.3. 1929 v Lyonu zemřel Bedřich Piskač, narozený 8.5.1898 v České Bělé. Byl to talentovaný, kubisticko - expresionistický český malíř a výtvarník
V letech 1917-1924 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Vratislava Nechleby, Karla Krattnera a Otakara Španiela. Již jako student vystavoval s tzv. Novou skupinou v Rudolfinu (1922) a v síni Mánes (1923). V roce 1927 maloval v Jílovém a poprvé společně s Janem Slavíčkem v Německé Rybné. V lednu 1928 podnikl cestu na Korsiku, kde maloval společně se žáky profesora Otakara Nejedlého. Další cesta na jih v roce 1929 se mu stala osudnou, neboť se v Marseille nakazil tyfem. Byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes.. Obrazy Bedřich Piskače nalezneme v Národní galerii, Galerii hlavního města Prahy a ve sbírkách mnoha dalších galerií.
Na aukčním trhu se prodávají obrazy Bedřich Piskače za neuvěřitelně vysoké ceny.

24.3. 1796 se narodil Friedrich Adolph Haage, zemřel 20.9. 1886 tamtéž. Byl to německý botanik a zahradník. Učil se ve dvorním zahradnictví v Drážďanech. V roce 1822 v Erfurtu založil kaktusovou firmu Kakteen-Haage. Byl dobrým pěstitelem se širokým rozhledem, zavedl zásilkový prodej, založil sbírku kaktusů, která se pozvolna rozrůstala a kde se časem objevují všechny novinky. Už dva roky po založení firmy vydal svůj první seznam ve 250 výtiscích, které rozeslal známým zájemcům mezi nimi např. Goethe, Liszt nebo Humboldt a další. Byl po něm pojmenován druh kaktusu kaktusu Mammillaria haageana.

Hans Friedrich Haage byl majitelem nejstarší kaktusářské školky v Německu. Zahradničení v rodině Haage má dlouholetou tradici ještě dříve, než byla založena firma zabývající se pěstováním a prodejem kaktusů. Rod Haage žil v Erfurtu už od 17. století. Všichni předci byli zahradníky a zahradničením se zabývají potomci dodnes.

21.3. 1847 v Praze se narodil Jan Zeyer, zemřel 6.5. 1903 v Praze. Byl to český architekt a stavitel tvořící ve stylu novorenesance. Náleží k generaci Národního divadla. Bratr básníka Julia Zeyera.

Uplatnil se v projektech veřejných i soukromých budov: Janáčkovo nábřeží, Dukelských hrdinů, K. Světlé aj. Navrhl přestavbu Josefova. V letech 1873–1880 spolupracoval na stavbách s architektem Antoninem Wiehlem. Společně sdíleli i kancelář, řadou detailů cituje i lidovou architekturu. Cestou po Praze najdeme mnohé domy, jež nesou podpis Jana Zeyera a architekta Antonína Wiehla. Jan Zeyer je otcem malíře Jana Angelo Zeyera (1878 - 1945.) Nebyla to jen Praha, ale i další města jako Roudnice nad Labem, Železný Brod a další. Podobně jako Antonín Wiehl působil Zeyer v oboru památkové péče.

15.3. 1861 v Nepomuku se narodil Augustin Němejc, zemřel 16.8.1938 v Plzni, byl to český malíř a pedagog.

Vyučil se jako hodinář, v letech 1883 -1884 již však studoval malířství u profesora Františka Seguense na Akademii výtvarných umění v Praze. Ve studiu pokračovalo na akademii v Mnichově. Obrazy Augustina Němejce představovaly hlavně život prostých lidí na Plzeňsku. Za obraz Beznadějná láska získal na Všeobecné zemské jubilejní výstavě v Praze 1891 roční stipendium v Paříži. Jeho spolužáky byli Luděk Marold, Viktor Oliva, Jožka Úprka, Alfons Mucha.

První studijní cestu podnikl v roce 1881 do Rakouska, Itálie, Jugoslávie, Německa, v roce 1902 do Francie. V městě Nepomuk nalezneme Muzeum Augustina Němejce, malíře života prostých lidí. Vzniklo v Němejcově rodném domě poblíž náměstí, který radnice koupila jako ruinu zhruba za 250.000 korun. Malíř namaloval například oponu Divadla J. K. Tyla v Plzni, Nepomuckého ochotnického divadla, lunety jubilejního sálu Západočeského muzea v Plzni a monumentální obrazy pro Vyšší hospodářskou školu v Plzni, dnes Pavlovova ústavu Lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
V roce 1999 byl vyhlášen mezi 30 nejvýznamnějšími osobnostmi města Plzně 20. století.

12.3. 1848 se narodil Karl Hagemeister, zemřel 5.8. 1933, byl to německý malíř. Pocházel z rodiny pěstitele ovoce a již jako malý získal zájem o přírodu, lesy a celé prostředí domova. V letech 1871 - 1873 dál studoval malířství, později se vydal na řadu studijních cest do Nizozemí, Itálie. Posléze se Hagemeister vrátil zpět do Německa a do svých krajinářských motivů začal zahrnoval i postavy ze života. V roce 1884 se dostává malíř i do Paříže a získává první expozici v Barbizon Schoole.

Později se malíř vzdává svých olejových barev a pracuje s olejovými pastelkami. Nikdy se nestal formálně učitelem umění na žádné akademii, ale zároveň vždy pomoh tomu, kdo hledal umělecké rady. Stal se i jedním ze zakladatelů berlínské secese. Vystavoval rozsáhle a v roce 1913 byl vyznamenán Bavorským "Řádem za zásluhy o vědu a umění". Následující rok, byl jmenován "královským pruským profesorem". O dva roky později onemocněl, možná otravou olovem z barev, které použil, a vzdal se malování.

Dnes se podíváme do nádherné říše vysokých jehličnanů.
8.3. 1888 zemřel Josif Pančič, narozený 17.4. 1814. Byl to srbský lékař a botanik chorvatského původu. Vystudoval medicínu v Záhřebu a v Pešti a věnoval se i botanice.

Josif Pančič pracoval nejprve v hornickém městě v severním Banátu, zajímal se o geologii a podnikal botanické exkurze do Karpat i jinam. V roce 1845 odcestoval do Vídně, kde se seznámil s botaniky ze Srbska a Slovinska. Zajímala ho květen Bosny a pokusil se tam o zaměstnání. Získal místo lékaře na srbské škole, přijal srbskou státní příslušnost.

Přednášel v Bělehradě na vysoké škole, založil botanickou zahradu, botanizoval v Banátu, Maďarsku, Černé Hoře, Srbsku
, Bulharsku, Itálii a Rakousku. Zpracoval květenu Srbska v několika vědeckých knihách, ale nejznámější je jeho objev dosud neznámého smrku. V roce 1876 hledal se svými studenty nový smrk s v kaňonu Tara a u Zaovine byl úspěšný.

Je to smrk omorika, díky semenům se dostal do evropských botanických zahrad, pak se omorika rozšířila do parků. V Evropě se pěstuje od roku 1880, u nás snad od roku v 1906 v Praze Krči. Je to jedna z nejodolnějších dřevin vůči průmyslovým škodlivinám, včetně kyselého deště. Má elegantní habitus, pěkné jsou skupiny s nižšími až zakrslými jehličnany. Smrk omorika je jehličnatý strom vysoký 30 - 50m s nápadně štíhlou korunou. V roce 1877 upravil jméno český botanik Emanuel Purkyně na Picea omorica /Pančič/ Purkyně.

5.3.1851 se v Třemošné narodil Václav Brožík, zemřel 15.4.1901 v Paříži. Václav Brožík byl český malíř a kreslíř, patřil k obrozenecké generaci Národního divadla v jejíž figurální tvorbě vrcholily obrozenecké a národní myšlenky.

Pocházel z poměrně chudé rodiny a spolu se šesti sourozenci měl nepříliš utěšené dětství. Mladý Brožík se potloukal světem různým způsobem, horlivě kreslil, byl to samouk,. Vstoupil na Akademii výtvarných umění v Praze, Drážďanech a v Mnichově, studuje v letech 1868-1870, dále v letech 1874 - 1875.Podniká také cestu do Nizozemí, kde zajímá se o staré vlámské a holandské malíře.

Žení se v Paříži s dcerou bohatého obchodníka. Maluje akademické historické malby. Modernisté považují jeho tvorbu za symbol období rozkladu a úpadku Akademie, údajně trpí teatrálností.

Mistr Brožík maloval 12 hodin denně a ve Francii se stal členem Institutu de France a byl zvolen jako jediný Čech mezi 40 nesmrtelných ve svém oboru. V roce 1899 navštívil Prahu, aby dokončil lunety pro Panteon Národního divadla.

Český malíř historických výjevů, portrétista a restaurátor Petr Maixner se narodil 27.2. 1831 v Hořicích v Podkrkonoší, zemřel 22.10. 1884 v Praze.
Jako dítě projevoval svůj talent v kreslení a jiných výtvarných disciplínách a v šestnácti letech byl přijat na pražskou Akademii, kde v letech 1846 - 1853 studoval malířství u prof. Ch. Rubena a E. Enghertha. V letech 1861 - 1863 podnikl několik studijních cest do Itálie a Vídně, kde se školil v historických technikách a restaurování. Po návratu se věnoval vlastní tvorbě fresek a nástěnných maleb a restaurátorským pracím na gotických nástěnných malbách v Kutné Hoře, na hradě Zvíkov i v Praze. Společně s Bedřichem Wachsmannem restaurovali například klenbu průjezdu Staroměstské mostecké věže nebo zasedací síň Staroměstské radnice. Přestože hlavním těžištěm jeho tvorby zůstala především monumentální historická malba, byl rovněž oblíbeným portrétistou. Ze známých osobností lze uvést například portréty Vítězslava Hálka nebo Jana Evangelisty Purkyně.

22.2. 1771 v Římě se narodil Vincenzo Camuccini, zemřel 2.9. 1844 rovněž v Římě. Byl to italský malíř období neoklasicismu. Camuccini se narodil do aristokratické rodiny v Římě a nejprve studoval u svého bratra Pietra, restaurátora obrazů, než dokončil své školení krátkým pobytem v ateliéru malíře Domenica Corviho. Velkou část své rané kariéry strávil studiem a kopírováním antických soch a maleb starých mistrů – zejména fresek od Raphaela a Michelangela ve Vatikánu.
Jeho první a pravděpodobně nejznámější obraz je Smrt Césara z roku 1798. V průběhu své kariéry se zabýval malbou starořímských a biblických témat. Ke konci svého života se stal sběratelem vlámských a nizozemských obrazů. Camuccini byl nadaný kreslíř a jeho kresby byly velmi ceněny jeho současníky. Od roku 1814 byl Camuccini na vrcholu svého úspěchu a obdržel řadu důležitých zakázek, veřejných i soukromých. Byl i nadaným portrétistou.