Chci zas jen rozhlas po drátě!
Vyhlašuji Pohotovost! Sotva jsem se vymotala z Nemocnice Chicago Hope, a těšila jsem se, že budu Sama doma, a prožiju Okouzlení z konečné nabyté svobody, stálo nás na chodbě Pět proti pěti! Jake a tlusťoch – ti stáli pevně semknuti v rohu, zatímco Simsonovi byli rozptýleni vůkol kolem. Chůva nebyla v akci, ale s námi, a u nohou jí seděl Komisař Rex. Stáli jsme tam naproti sobě jako Vyvolení, ale nikdo nevěděl, kdo vlastně ke komu patří. Jen Horákovi měli jasno.
Krok za krokem jsem se blížila k východu, abych už konečně unikla Ordinaci v růžové zahradě, a mohla Přes nový práh. Mohla jsem se těšit domů, až budu uklízet svůj byt – Bydlení je přece hra! Zítra měla z Letiště přijet Moje milá tchýně, a nemít po ruce Chůvu v akci, byla bych asi zcela ztracena. Jedině – napadlo mně – že bych uskutečnila Výměnu manželek, a tchyni předhodila nějakou zvlášť povedenou. Jenže znáte to! Nikdo není dokonalý, tak moc Šancí jsem neměla. Měla jsem ale Myšlenky zločince! Mohla to být nakonec klidně Diagnóza vražda!, a v novinových titulních by se objevilo: To je vražda, napsala.
Byla jsem však stále v Pohotovosti, protože to nebyl jen Případ pro dva. Byl to případ celé naší Ulice. Byli by mně však brzy Na stopě, Specialisté na vraždy. A pak by mně nezbývalo, než se odstěhovat na Ranč U Zelené sedmy! Jenže – tam by mně jistě scházel Bazén. A tady je Dobrá rada nad zlato. Možná by mně poradil pták Loskuták, nebo Doktor z hor?
Přesto jsem prožívala Okouzlení. Protože přestože jsem byla připoutána Rodinnými pouty, pojištěna v Pojišťovně štěstí, byla jsem si vědoma toho, že jsem pouze to, co jím. Ano, Jsme to, co jíme! Nechtěla jsem příliš váhat, a chtěla jsem točit, ale náhle jsem obdržela Poštu pro tebe, a přivezli mně ji Čtyři z tanku a pes. Rex zůstal u chůvy, a ta už byla zatím v akci.
Nejsem žádná Super star, i když ji hledá Česko, a tak mnohokrát zoufale zvolám: „Chcete mně?“. Bohužel, všichni kolem mne již nejsou školou povinní, tak mně nechtějí. Co taky s takovou starou fenkou, mně by už asi neumístili ani Tři chlapi v chalupě.
Probudila jsem se docela vyděšená, v ruce jsem svírala televizní program, a chtěla jsem být velmi, velmi Daleko od Moskvy, a hlavně – od seriálů, televize, zmatků … protože nestíhám! V úterý letmo zahlédnu svého oblíbeného herce při vaření večeře, a tváří se, mluví a vystupuje jako lékař. Věřím mu. Další den je však štván a honěn, a navíc je silně podnapilý, a pak věřte lékařům! Na poslední chvíli zjistím, že není manžel tamtý ze včerejška, ale milenec jiné, snad ze zítřka? Pobíhá po růžové zahradě a loví v bazénu banánové rybičky…
Jen jednou jsem si přečetla týdenní televizní program celý.
Zoufale hledám svou starou průkazku do městské knihovny, abych unikla tomuto týrání, vydírání a pronásledování. S úlevou vcházím do tiché místnosti, kde si hodlám vybrat pár mých oblíbených knížek. Přímo u vchodu stojí objemná police s nápisem:
Nejčtenější
Názvy?
Ranč U Zelené sedmy
Doktor z hor
Banánové rybičky – v pudu sebezáchovy další knihu do ruky neberu.
Vytáčím číslo psychiatrické léčebny. Dám se hospitalizovat. Doufám, že na uzavřeném oddělení pro nejtěžší a mnohonásobné formy schizofrenie, ve společenské místnosti nebo ve společné jídelně, ba ani na chodbě či na sesterně nebude TELEVIZE!
Pokud mně přijdete navštívit, prosím o malé tranzistorové rádio, kde chytnu jednu jedinou stanici, kde bude hrát tichá, komorní hudba, a občas mně svým kultivovaným hlasem přečte něco pan Hoger. Ale ne na pokračování!!! Jinak se z té Nemocnice na kraji města nedostanu, a nepomůže mně ani Alexis, ani Žena za pultem! O majorovi Zemanovi radši nemluvím...
Dagmar Jarošová