Vydavatel Britských listů Jan Čulík se zúčastnil vědecké konference v Itálii a popsal své vedlejší dojmy a zážitky. Mne zaujal jeho popis italských postojů k digitální technologii a zejména k internetu. Když se pokazil počítač, neměli organizátoři jiný. Když ho pak sehnali, nešel použít, protože neměl cosi jako certifikaci k internetu. V Itálii platí totiž nový protiteroristický zákon, který vyžaduje, aby každý, kdo chce použít internet, např. i v kavárně, prokázal svou identitu a každý počítač s připojením je registrován. Je jasné, že současné technologie umožňují, aby kdokoliv, kdo se začne na internetu zajímat např. o výbušniny, nebo o jiný z hlediska terorismu použitelný obsah, byl okamžitě identifikován a lustrován tajnou službou. Že nemusí jít pouze o terorismus, ale např. i o postoj k vládním, politickým či ekonomickým opatřením, se dá těžko vyloučit. Záleží na zadavateli. A tak přestává web, tato celosvětová pavučina, být otevřeným, demokratickým a necenzurovaným mediem. Lze očekávat, že ve světě po cenzuře pornografických stránek přijdou na řadu další druhy informací .
Co na to říci? Zavinili jsme si to sami, přesněji řečeno, zavinila to lidská špatnost, která je součástí naší existence již od prvopočátku. Starý zákon, v němž se v historických kulisách odráží dobro i zlo, je toho dodnes svědectvím. Při tom víme, že i bible je vyjádřením dávných pravd, které se mezi lidmi po dlouhé časy tradovaly.
V souvislosti s touto úvahou mi připadá nesmyslné poukazovat na stranickou příslušnost těch, co porušují zákon pro své obohacení. Ta příslušnost je podle mého názoru naprosto podružná, buď je člověk slušný a respektuje zákon a vžitá pravidla občanského i obchodního styku, nebo je darebák.
Lidská špatnost tak znemožňuje realizaci jakékoliv povznášející myšlenky. Miliony lidí horujících pro socialismus si jej určitě nepředstavovali jako velký koncentrák, v němž budou muset poslušně plnit, na čem se kremelské politbyro usnese. Že budou gulagy, nucené práce v uranových dolech, rozsudky smrti nad těmi, kteří mají odlišné názory atd. Přesto se to stalo, protože se do čela postavili lidé, jimž morálka byla jen nutnou přítěží při dosahování svých osobních cílů.
Voltaire, jeden z duchovních otců Velké francouzské revoluce 1789, prý kdysi prohlásil, že Boha nepotřebuje, bude slušný i tak. Ale jeho krejčí, ten prý ho musí mít, jinak by ho okradl.